Klinická smrt

ten kdo žije materialisticky a žádnou víru nemá , zdůvodní si to i tak jak popisujete že mozek blázní, ten kdo se rozvíjí v duchovní sféře ví, že existuje něco víc a že tento stav není způsoben halucinacemi nebo nedostatkem kyslíku....ten kdo někdy podstoupil regresi dostatečně pozná , že tu nejsme poprvé a naposledy. Zrození a smrt je vlastně jedno a to samé vždy odcházíme z jedné sféry do druhé.

Nejsem věřící, ale věřím (a teď ohraná fráze) že smrtí nic nekončí, ale začíná. Něco prostě být musí, což tvrdí i lidé, kteří se z toho stavu probrali. Nikdo neví co následuje a taky nikdo nemůže stoprocentně tvrdit, že něco doopravdy následuje či že naopak není nic, protože to nezažil nikdo... ,

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pro%C5%BEitek_bl%C3%A Dzk%C3%A9_smrti

Zážitky v klinické smrti má asi 20% lidí, kteří ji přežili. Zbylých 80% nemá zážitky žádné.
Podle starověkých duchovních nauk se duše od těla odpoutává až asi za 3 a půl dne po fyzické - tedy nikoliv klinické - smrti. Viz třeba Bardo Thedol.
Samozřejmně že po smrti další život existuje. To už vím, ale ne díky prožitku klinické smrti.
Existují postupy popsané v magické a mystické literatuře, kterými si každý kdo má skutečný zájem může pokusně ověřit existenci duchovního světa bez ohrožení svého života.

Minulý rok jsem podstoupila diagnostický test na funkce srdce v nemocnici, tělo nějak špatně zareagovalo a měla jsem srdeční zástavu. Samozdřejmě mi doktoři hned provedli srdeční masáž. Srdce mi nebylo 16 vteřin. V té době jsem viděla sama sebe na tom lehátku a doktory kolem mě jak mě oživují jakoby ze stropu místnosti. Cítila jsem se při tom docela příjemně.
Jinak jsem viděla pár příběhů o klinické smrti, kde lidé popisovali co viděli. Většinou z toho vyplynulo, že je zachránil Ježíš atd. Přišlo mi to spíš jak sektářské promo videa

Před časem - tuším v Enigmě - jsem četla článek, že prožitky blízkosti smrti nemusí být jen příjemné (jak je tomu často), ale i děsivé, v podstatě ten popis evokoval peklo či co... Myslím, že lidé popisovali horko, rámus, strach apod. (Omlouvám se, ale ten časopis teď nemám po ruce a přesně si to už nepamatuju)

Jinak před před rokem jsem do školy jako zajímavost k seminární práci přidala prožitky blízkosti smrti u nevidomých od narození nebo od raného dětství. Popisovali to v podstatě stejně jako vidící, například "různé stupně jasnosti" - což pravděpodobně měly být barvy apod.

Jeden z článků k tomuto tématu: URL

Reaguji na DragonLady:
peklo, a to doslova, si v těch chvílích klinické smrti prožívají v první řadě lidé, kteří se pokusili spáchat sebevraždu

"Prožili jste klinickou smrt? Věřím na to, ale osobní zkušenost nemám. Ráda si přečtu vaše příběhy." Atorka dotazu vykazuje neznalost elementárních pojmů! Klinická smrt je přesně definovaný stav živého organismu, kdy u něj dojde z rozličných důvodů k zástavě oběhového systému (zástava srdce) - ALE již několik století víme, že zástava srdečního svalu a s ním spojený zastavený krevní oběh přímo smrt neznamená (nazýváme jej takzvanou smrtí klinickou), protože smrtí jako takovou se rozumí nevratné poškození dendritických mozkových buněk zejména šedé kůry mozkové, která nastává až po několika desítkách minut od zástavy srdce/oběhu z důvodu nedokysličení/odumření neuronů - buněk vyššího nervového systému, který vytváří Vás, vaší povahu a mnoho lidí to nesprávně nazývají duší! Smrtí neboli nevratným zničením mozkových buněk dojde k nevratnému zlikvidování Vaší paměti včetně veškerých funkcí vaší vyšší nervové soustavy! Prostě zaniknete, nic nebude, protože nebude nic co by umožňovalo vašemu vědomí funkovat - jaké to bude?? Velice lehké odpovědět - stejné jako v době před tim než jste se narodili - prostě nic, tečka. Víra v existenci "duše", či posmrtného života je naprosto stejná jako před pár stovkami let o blesku, o kterém bylo hodně lidí přesvědčeno, že je to boží dílo - dnes se tomu maximálně tak smějete a bez elektřiny dnes nespláchnete ani splachovací záchod či vám nepoteče voda o světle, televizi a teple už vůbec nemluvě! Mozek a vědomí - (pro někoho duše) není ničím jiným než složitou analogovou elektrochemickou reakcí nic víc - nic míň. Při klinické smrti dochází k fatálnímu nedokysličení všech buněk v lidském těle a jejich jejich následném masivním odumíráním - buňky šedé kůry mozkové to odskáčí nejdříve, protože jsou výkonné a spotřebují mnoho kyslíku pro svou funkci. Neumřou všechny najednou - to vyvolá efekt že jak postupně odumírají - neorganizovaně odpojují neprovedené operace a funkce mozku, který začne pracovat chybně (jak tu někdo psal, že se mozek zbláznil). To má za následek různé pocity atd... to, že lidé po klinické smrti tvrdí, že viděli lékaře seshora je mediální podvod pro zajímavost, všuchni tito pacienti své zaručené pocity ovyprávějí většinou s odstupem několika dní až týdnů od klinické smrti, nikdy vám je nesdělí hned po události (probrání z narkozy, komatu, atd..) proč asi?? Smrt je totální konec Vaší existence - ať se vám to líbí nebo ne, nic s tim nenaděláte stejně tak jako biliony živých organismů od bakterií až po lidi. Jenom díky smrti vděčíme za to, že jsme lidé a né primitivní bakterií tak jako je tomu třeba u kvasinky - ano u té příroda zařídila, že nikdy "neumře" stále se dělí a je vlastně nesmrtelná, ALE právě proto zůstala pouhou primitivní bakterié miliony let a další milioni jí na 100% zůstane.

Reaguji na designer79:

Pleteš se. Ale to je tvůj názor.

Reaguji na Beatricie:

Nepletu se a není to jen můj názor, pouze prezentuji seriozní vědecké poznatky, které jsou narozdíl od senzace chtivých a naopak rádo se bojících jedinců podloženy reálnými fakty. Jestli tomu pseudo-nadpřirozenému věříš, je to tvoje věc, já ti nic nerozmlouvam. Někteří lidé už od nepaměti tomu co si nedovedou vysvětlit přiřazují nadpřirozené smyšlenosti jako: duchy, bohy, draky, trpajzlíky, kouzelníky, čarodějnice, permoníky a vodníky. Je zajímavé, že čím jsou lidé intelektuálně slabší a málo vzdělaní, tím více a častěji věří v tyto pro ně zaručené pravdy. Stačí se podívat na střední východ, tam dodnes věří tomu, že blesky jsou hněvem bohů a pro lepší úrodu je třeba podříznout několik ovcí. Jo, jo to jsou přesně ti lidé, kteří zarytě tvrdí: Já v to věřím! Ale mezi věřením a věděním je obrovský rozdíl! Protože věřit lze úplně všemu, i blbostem.

Pořád se pleteš. Je vidět, že jsi nic nezažil.

Reaguji na Beatricie: souhlas

V neděli 14.8 byl na ČT1 v pořadu Marka Ebena Na plovárně host Raymond Moody autor knihy Život po životě. Možno shlédnout ve videoarchivu ČT.

Reaguji na Lady Lili:
Nádherá

Reaguji na designer79:
Něco vědět, znamená v něco věřit. Už počátek všeho lidského vědění je ve filozofii. Nejprve musela být myšlenka, které někdo musel věřit (VÍRA!), aby vůbec konkrétní věc mohl dokázat. Tak je to se vším. Navíc teorie, kterým dnes striktně věříme a stavíme na tom svůj život, civilizaci, může za x stovek let někdo vyvrátit. I mezi vědci, mezi techniky najdeš lidi s vírou. Nebýt dnešní moderní medicíny, tak by se lidé, kteří prožili klinickou smrt, neprobrali, zemřeli by.
Popisuješ tu vznik blesku a odkazuješ se na něj. Ano máš pravdu, dnes víme jak se blesky rodí. Ale nikdo pořádně nezná vesmír, jeho původ. S vědou se posouváme hlouběji a blíže k počátku, ale pořád máme za sebou silnou mlhu a o které zatím nikdo nic netuší. Když neznáš vznik světa jako celku, tak nemůžeš říci, že znáš původ blesku. Je to jako s narozením člověka. Víš jak se dítě vyvíjí, ale nevíš, kde se vzal člověk a už z toho to hlediska nemůžeš říci, že víš, kam odchází a nic mezi nebem a zemí není...