Klidnější život bez sledování zpráv?

Nikoletko, upřímnou soustrast, nedovedu si představit, jak ti bylo...

Nezažila, ale na tvém místě bych se opravdu nestyděla a nebála vyhledat pomoc psychologa a klidně i psychiatra, který by ti předepsal lehčí antidepresiva, abys netrpěla úzkostmi a lépe spala. Lidé je vyhledávají často kvůli kravi.nám, ty máš opravdu důvod...

Myslela jsem si, že téma bude o "běžné" úzkosti ze sledování zpravodajství - já se třeba na televizní noviny už nedívám vůbec, párkrát týdně si přečtu jen noviny a zprávy na internetu, protože jinak mě také zbytečně stresují. Ale tvůj případ je úplně jiný a moc smutný

Držím ti palce, ať to zvládneš a přeji hodně síly!

Reaguji na Nikoletka2:
Myslím, že to co prožíváš, je celkem normální vzhledem k tomu, že jsi tragicky přišla o otce.
Chce to čas.

Znám to velice dobře. Před 7 lety se mi v autě zabil přítel. Od té doby jsem taky neustále koukala na internet, četla si všechny zprávy z černé kroniky a měla hrozný strach o všechny své příbuzné. A musím říct, že to trvá do teď. Sice už ne v takové míře, ale pořád tam ten strach je. To znamená, že například když můj nynější přítel někam jede autem, jako že jezdí docela často, tak se mi musí celkem často hlásit atd. To samé to mám i s členy rodiny, ale už to není tak hrozné jako dřív. To jsem mívala stavy, že když se mi někdo neozval do deseti minut, psychicky jsem se hroutila, že se mu určitě něco stalo Chce to opravdu čas a hlavně si to srovnat v hlavě. Říkat si, že co se má stát, stane se a nijak to neovlivníš.

Přeju hodně sil

Reaguji na Nikoletka2: To muselo být hrozné být tebou tak se na ty zprávy radši nekoukám... mě to dělalo strašně blbě i když nešlo o nikoho příbuzného tak jsem se přestala koukat a vše v pohodě... ale myslím že u tebe to chce vážně čas..tak držím palečky ať je to dobré

taky nekoukám na zprávy..sice ztrácím trošku i všeobecný přehled o tom, co se děje v politice apod..ale nijak zvlášt mě to netrápí..až to po mě bude nekdo chtít, tak si to jednoduše dohledám..nedelají mi špatné zprávy dobře, tak je nesleduju....Jinak teda je mi líto co se ti stalo, nedokážu si to představit A kdyby se něco takového přihodilo mě, tak mám pocit, že by to mělo opačný efekt a přestala bych se zajímat o jakekoliv podobné zprávy

Reaguji na Nikoletka2: Řekla bych, že máš důvod a rozhodně to chce teď čas. Je to všechno nejspíš čerstvé, tak to takhle prožíváš. Asi si tím musí projít každý s podobnou zkušeností.
Zkus sledování zpráv omezit, určitě ti bude líp. Sama se na zprávy nedívám, jen občas přelítnu titulky na netu, rozklikávám jen, co mě zaujme. Tragédiím se snažím vyhýbat.
Ještě mě napadlo místo psychologa zkusit kineziologa, myslím, že cenově výjde za sezení na stejno. Ale nespěchej s tím, zkus se vyrovnat sama, až když to nepůjde hledej pomoc dál. Ale věřím, že jsi silná a příjdeš si na to. Přeju hodně sil a zdaru!

Moc Vám děkuju holky! Asi to chce opravdu čas,ale strašně se bojím, že to těmahle myšlenkama přivolávám

Reaguji na Nikoletka2: Ale kuš, máš negativní zkušenost a ta ovlivňuje tvoje nynější vnímání - má to tak každý. Nijak nevybočuješ, je to normální, prostě máš strach. Bude chvíli trvat, než ho překonáš, než přijdeš na to, že podobný věci jsou blbá náhoda. Ale ten čas přijde, uvidíš Chce to klid a čas . Pokus se zprávy omezit, snažit se přemýšlet optimističtěji a všechno bude dobrý

Reaguji na Nikoletka2: Neboj já mám zase každý večer před spaním hrozné pocity.. taky se neskutečně bojím že mi někdo umře.. klidně i brečím do polštáře

Moc mě mrzí že tě potkalo něco ošklivého, sama z toho mám strach .Ono není ani divu, ve zprávách vše pitvají takovým stylem, že to uvízne v paměti a já jsem třeba taková citlivější, tak na to myslím aříkám si jen aby mě něco nepotkalo .

Nevím jak cenově, ale myslím že to bude mít větší smysl, mě to pomohlo od stavů, které jsem zažívala
Reaguji na Miruskha2: .
Ach jo taky to tak mám, je to děs a nevím co bude až se to zrealizuje.

Myslíte,že by mi na to pomohla antidepresiva?

Reaguji na Nikoletka2: Ta by ti měla pomoci lépe zvládat úzkostné stavy - rozhodně to není dobré dlouhodobé řešení, ale přechodně bych se jim nebránila V rodině mám případy, kdy právě po tragické ztrátě blízkého byla po důkladné konzultaci předepsána a myslíme si, že dotyčné dost pomohla, smutek prožívala klidněji...

Reaguji na Red_fire: Já musím říct, že už sem s tím smířená, "žádný" smutek už neprožívám...ale třeba před chvílí sem si přečetla o nehodě na Benešovsku a hned mám hrozný pocit a úplně se klepu, protože sem byla včera na super rande s klukem,který jel dneska odpoledne do Prahy tou trasou...už si připadám jak blázen

Antidepresiva ti pomohou v tom že tě uklidní, utlumí, budeš apatická, ale rozhodně nic nevyřeší .Nejprve to chce určitě především čas a pokud si o tom promluvíš s odborníkem tak tím nic nezkazíš,Ale mě třeba psycholog nepomohl.Měla jsem z něj pocit že mě jen vyslechne, udělá analýzu a předepíše léky... pocit pochopení a vcítění se nedostavil .
Chce to vyhledat někoho opravu dobrého, tím spíše v takové těžké situaci .