Když si staří lidé (nad 70) pořizují psa- štěně

tak si může pořídit místo štěňátka nějakýho zakrslýho králíčka(krom těch normálních králíků), prostě jako domácího mazlíčka, venčit ho nemusí a mazlit se s tím dá taky

Reaguji na adamhel: Každý člověk a to bez vyjímky by měl být zodpovědný a vzít si zvířátko je zodpovědnost.
Já vím, že kdyby se něco stalo se mnou, tak se mi maminka o čičáky postará a moje maminka zase ví, že se o pesánka i čičáky postarám taky. Totéž ví i tcháni, že bychom s manželem nikdy nedali jejich čičiny pryč. S tím vědomím jsem si svoje zvířátka brala. Kdybych tuto možnost neměla, prostě bych si zvíře nepořídila.
U babičky mi to připadá velmi nezodpovědné, zvlášť protože už zvířátka má a jak píšeš, tak už teď je nezvládá.
Zvíře není hračka, kterou můžeš odložit bez dalších nároků, takže se k nim má také tak přistupovat.
Jinak chápu, že si starší člověk pořídí zvířátko, ale raději bych šla do útulku pro staršího klidnějšího pejska nebo kočičku.
Ovšem ne v případě Tvé babičky, to už mi připadá v této situaci příliš.

Jasně. I ta zvířata mají city. Teď to budu srovnávat s lidmi, tak se nezlobte... Ale je to podobné, jako si adoptovat dítě a pak ho vracet. I ty zvířata se zbytečně nervují. Není to věc, aby se "vracely" jako flašky od piva
Reaguji na Veselka10:
Výstižné
Hlavně pokud už zvířata má a nemá na ně už sílu, tak si přece nepořídím další. Je to nezodpovědnost. Jo, kdyby neměla další zvířata, tak klidně nějakého menšího psa jo. U nás sousedce (starší paní) pořídil k minulým Vánocům labradora, ale ona je paní už starší a moc ho nezvládá. On je hodný, milý a všechno, ale je prostě nevybouřený. Sice chodí několikrát denně na dlouhé procházky, ale jemu to prostě nestačí. Potřebuje se někde proběhnout, ale to zas má ona strach, aby se mu něco nestalo, takže ho má furt na vodítku

Reaguji na Veselka10:
v tomto případě souhlas
my jsme stáli před stejným problémem před 2ma lety, babičce umřela fenka (bylo jí 16) a když umřela tak měla babi těsně před 80tkou - nakonoc jsem jí přivezli takovýho puclíka z útulku, tehdy mu prý byli 2 roky s tím, že dyby babi umřela dřív tak ho prostě berem my...u nás se tak nějak v závislosti na čase a okolnostech psí smečka rozrůstá a zase zmenšuje, momentálně je to tak, že jsem už rok u našich co mají 2 psy nakýblovaná já se svým psem, takže 3 + se do toho ještě zpátky na nějakou dobu nakýblovala domů ségra s dvěma německými dogami - takže ve finále 5 psů , kdyby se teď babičce něco stalo jejího Ferdu přibíráme a zvedlo by se to na 6, sousedi na nás divně koukaj... ale my už jsme si tak nějak zvykli... oni jsou ňuchýnci tak zlatozlatí hodní, že je to i v tomhle počtu pohoda...
ale případ zadavatelky mi přijde už dost nezodpovědný a hlavně i z toho hlediska, že její babi už psy má

líp bych to nenapsala .... že to vůbec může někoho napadnout

Určitě bych nějakého psa z útulku donesla, když už by tam byl, tak by jej nevyhodili za dveře a časem by se s ním zžili a chodili zase ven. Já dědu naprosto chápu, ono se to tak říká, když pes umře, že už žádného psa nechci - ale ve skutečnosti je to ten nejlepší lék na smutek. Vybrala bych asi nějakého uplně jiného, než měli předtím, aby jim moc nepřipomínal toho, co už není - a oni v útulku i poradí s povahou, apod., který se hodí ke starším lidem ( asi taky starší pejsek ) . A samozřejmě taky zohlednit i to, že jej jednou třeba doopatrujete vy.

Reaguji na Malacek: Přesně tak, je třeba počítat i s takovou variantou a ani já bych se na minutu nerozmýšlela, prostě když je třeba, tak je třeba. Nikdy by mě nenapadlo, že se nepostarám o "rodinná" zvířátka. Jenže to jedna věc a druhá je to, že si nebudu dál neuváženě pořizovat zvířátka, zvlášť kdybych ta stávající nebyla schopná pořádně obstarat a z nějakého důvodu by bylo více nejistné, jak to bude se mnou a potažmo zvířátky dál.

Já to právě nesnáším. Mám takhle želvu od sestřenice, která si ji koupila, nevěřila mi, že se v akvárku přes léto rychle kazí voda, i přesto, že tam je filtr, tak ji chtěla pustit do rybníku, tak jsem jí nadala a želvičku jsem si vzala, protože jsem už jednu měla, tak to už bylo jedno, jestli mám jednu, nebo dvě. Ale strašně mě štvalo, že se takhle zachovala ke zvířátku