Kdy nastal čas nechat ho jít?

Nespravilo...šlo to do kytek, už jsme se měsíc neviděli,ani nekontaktovali ani nic prostě...
Taky se cítím trochu zrazená, ale spíš mě to tak strašně mrzí a chce se mi z toho brečet, ptž na něj nemám vztek, kdybych měla,tak je to asi snazší.
Zrada kamaráda je asi fakt horší než nějakej rozchod...

Reaguji na annallee: děvče..jako bys psala o mě
poznala jsem kluka..jsme kamarádi... je to takovej ten princ co by ho chtěla každá
jakmile poznal..nebo spíš jsem mu to naznačila,že jsem z něj na větvi,tak je to z jeho strany na blázna...občas mám stavy,že je mi do breku...pak zase v pohodě...vim,že je to špatný..ale nechci ho nechat jít...na světě spousta kluků....ale já mám oči jen pro něj...

Reaguji na doremi:
jestli myslíš mě,tak ano chci s ním mít vztah...nikdy jsem takového kluka nepotkala
jasný je spousta jiných a bla bla..ale vim,že kdybych byla s timhle,tak bych byla šťastná,protože je fajn...moc hezkej a chytrej..ale jak říkám..ví to o sobě a může si vybrat k sobě tu nejlepší...
u nás to bylo tak,že jsme si ze začátku spíš psali kvůli škole..chce jít tam kam chodím já...a bylo to skvělý..ale jakmile jsme se viděli,tak jsem vždycky vytuhla...zakoukala jsem se do těch jeho očí a bylo to v háji...chovala jsem se pak divně..no takže spíš to kamarádský povídání..nakonec jsem mu jednou lehce něco naznačila..neřekla jsem přímo,že se mi líbí... řekl,že tyhle věci nerad řeší otevřeně...
no a od té doby to jde od deseti k pěti...ale doufám,že se to ještě někdy obrátí...ale po pravdě nevím co dělat

jj v tomhle vyčkávacím stádiu jsem už tak měsíc...dvakrát napsal jak jsem dopadla u zkoušek...jinak nic moc..
kamarádka mi naopak poradila,že mám udělat něco čím bych vyšla z řady těch jeho obdivovatelek...ale nic mě nenapadá

no ono to je trošku komplikovanější...my jsme se jednou viděli...chvilku jsme si povídali...pak jsme zjistili,že chce chodit na stejnou školu,že má babičku kousek ode mně, ...prostě takový samý náhody...vyměnili jsme si čísla,ale v tu dobu jsem kluka nehledala...a více méně jsme si půl 3 měsíce jen psali...protože já byla v praze na škole a neměla jsem čas..a jak jsme si psali,tak jsme zjistili,že máme hodně stejnej pohled na svět..pak jsme se sešli ...já z něj byla úplně hotová...dívala jsem se na něj úplně jinak..choval se skvěle...vtipnej, milej, pozornej..za to já jsem plácala samý blbosti...prostě to se mnou mlátilo... jednou,když jsem měla slabou chvilku,jsem mu napsala,že se s nim chovám jinak,než když jsem s jakýmkoli jiným klukem a nevím proč...a řekl mi,že todle otevřeně nerad řeší.....njn typická chyba...měla jsem počkat....dělat nedobytnou..připadám si jak patnáctiletá puberťačka
Teď už jenom čekám na zázrak...
Kamarádka myslela něco co by ho právě ohromilo...co by ukázalo,že nejsem jako ostatní holky...
Vím co na něj zabere.....hezká,vtipná a chytrá holka...ale nevím jak to použít,když jsem pak s ním hrozně nervozní :-/