Aha, tak ja se omlouvam, za přispěvky mimo téma, už se to nestane a držim Vám všem palce at toho pravyho najdete ; )
Ahoj holky, tak jsem si to tady prostudovala a přidám svůj příběh. Taky se mi nedaří posledních pár měsíců najít vhodný protějšek. Jsem sama od loňského srpna, předtím jsem byla od 18 v podstatě pořád s někým (je mi 26), včetně skoro 4 roky trvajícího vztahu a dřív jsem si ani nedokázala představit, že bych byla na chvíli sama. Ale poslední dobou, jak nad tím tak přemýšlím, si na tu samotu zvykám a co hůř, začíná mi to vyhovovat, i když když vidím nějaký pár držící se za ruce, líbající se atd., tak mi to všechno přijde líto. Zkouším seznámení přes net, už dřív jsem s tím měla nějaké zkušenosti a byla jsem z toho celkem nadšená, protože jsem se seznámila s fajn klukama, z některých setkání vzešel i nějaký ten vztah a byla jsem překvapená, co je tam hezkých kluků. Bohužel teď je to čím dál horší, navštěvuju štěstí, libimseti, lide.cz apod. a najít nějakého pěkného, nezadaného a který by chtěl vážný vztah je docela nemyslitelný!!! Možná jsem trošku náročnější na vzhled, protože nemohla bych mít člověka, kterej mě fyzicky nepřitahuje, i když to měřítko krásy je hodně relativní a každýmu se líbí jiný typ, mě třeba takoví ti šampónci stejně nepřitahujou, ale prostě ten kluk musí mít nějakou úroveň A co jsem se dívala po těch seznamkách, tak když už je někdo pěknej, tak většinou zadanej a hledá jen flirt. Opravdu to je teď přebraný, oproti tomu, co bylo v nabídce dříve....Je to asi 3týdny, co jsem měla s jedním sraz, byl ukecanej, fajn a asi i hodnej kluk, ale prostě z mé strany ta jiskra nepřeskočila, neumím se do ničeho nutit, i když bych se s ním mohla mít dobře, třeba by mě i na rukou nosil, ale já si nedokážu představit, že bych si s ním dala i blbou pusu, prostě mě to k němu vůbec netáhne. Možností na seznámení jinde moc není, jsem hodně pracovně vytížena a nezvládám po večerech někam chodit, jsem z vesnice, takže fakt nevím..bojím se toho, že zůstanu sama, strašně toužím po rodině a dětech, určitě nechci zůstat sama do smrti, možná bych měla slevit ze svých požadavků, ale to je těžké.....
ivise
Neslevuj ze svých požadavků,byla by jsi neštastná.Věř,že láska někde existuje a ten pravý přijde.
Ja bych se teda s váma nechtěl nějak hádat, ale jak furt říkáte jak je všude plno pěkných holek a žadní pěkný kluci, to mi přijde nefér.. Že by byly seznamky přeplněný hezkyma holkama se mi teda taky nezdá, ale určitě mám na holky jinej vkus než Vy, to je jasný: )
Ivise
Bud v klidu,já mám 176 cm a taky je to obtíž...dřív jsem to řešila a bylo mi taky smutno.Pak mi spousta kluků kamarádů řeklo,že se mě muži bojí oslovit,prý působím autoritativně,namyšleně a atraktivních a úspěšných žen se muži bojí.Dnes to už nějak neřeším,říkám si přej a bude Ti přáno....snad ,pokud nebudeme hledat,láska si nás najde zrovna tehdy,kdy to budeme nejméně čekat
Bohužel mám pocit, že i ze sebevetšího "pravého" se časem stane někdo, komu můžeme v lepším případě říct téměř vše a rozumí nám (vášeň už neexistuje), v horším případě někdo, kdo nás ve většině případů štve a my jeho, abych byla spravedlivá. Každopádně, vyprchá počáteční chemie, sex zůstane příjemným, ale už není úžasný jako v začátcích, vzájemné vyhledávání se a trávení co nejvíce času spolu taky pomine, konflikty se neřeší příjemným usmiřováním jako na začátku, vůbec kompromisy dělají oběma partnerům problém, tolerance a přizpůsobivost pokulhává....atd atd.....
Možná ze mě mluví hořkost, protože mám teď pocit, že s mým přítelem se k sobě asi vůbec nehodíme (to, co jsem vyjmenovala výše se ale neshoduje s našimi problémy, alespoň z části), ale jsem přesvědčená, že není možné vydržet s jedním "pravým" celý život. Natož pak, aby zůstal věrný...Pokud mi to někdo z vás vyvrátí, budu jen ráda, hrozně ráda bych zjistila, že pár takových chlapů (ale i žen - vždy je vina na obou stranách) existuje
Přesně to samé slyším okolo sebe. Buď mají všichni krizi, nebo jsou tak nějak znudění, nebo se podvádějí...to je pro nás krásná vyhlídka, co? Já, ve svých 24 letech, si fakt myslím, že šance na spokojený dlouholetý vztah je mizivá....to jsem brzy ztratila iluze
Ahoj holky..mluvíte mi z duše..je mi 22 taky nejsem žádná ošklivka, ráda chodím do společnosti, tančím, sportuju, mám okolo sebe spoustu super kamarádů ale vztahy mi nevycházejí Poslední dobou to mám tak že někoho potkám, jsme spolu 2, 3 měsíce, chlap je ze mě ze začátku nadšený, plánuje..asi je to ta první fáze zamilovanosti, ale pak ten vztah vždycky začne krachovat, já se trápím až to skončí uplně..Tuším asi kde je chyba, já se nedokážu po svých minulých zkušenostech hned zamilovat, nebo spíš oddat chlapovi, možná jsem chladnější nevim..Nejhorší je že všechny moje kamarádky mají přítele, bydlí spolu nebo plánují bydlení, takže se občas cítím strašně sama..Teď to řeším tak že hodně cestuju, a většinu roku jsem v zahraničí, a nejlepší je že vždycky než mám odjet tak někoho zajímavého potkám, samozřejmě vždy pozdě
Holky nemáme to vůbec jednoduché.Chlapi se nás bojí nebo my se bojíme jich...už bych si přála potkat někoho normálního na dlouhý vztah..
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.