Kde najít toho pravého?

Vždy je něco lepšího, ale musíš to hledat. Tím, že budeš sedět doma a přemýšlet nad tím, jak stojí všechno za starou bačkoru, tak toho skutečně nedosáhneš. Máš před sebou ještě spoustu dní, tak nač být smutná, směj se.

PardGalen
Děkuju jsi hodna, problém je že mám teď špatné období, mám před státnicemi a k tomu chodím do práce takže doma sedět musím abych aspoň něco do školy udělala, no a k tomu se trápím tou samotou a navíc jsem v Praze chvíli a nikoho tu neznám, takže jsem opravdu děsně sama. Pořád si slibuju, že po státnicích to bude lepší, jenže to je až v červenci. Navíc netrpím zrovna zdravým sebevědomím a to je můj celoživotní problém. Já vím je to zamotané a na dlouhou trať, nechci tím tady nikoho zatěžovat, jen se svěřit.

to chapu, ja zas pro zmenu nejsem moc spolecenskej clovek, kterej by nekam vyrazil sam, a protoze se rekneme "posouvam" z jednoho dusevniho stavu do druhyho, tak si s temi par prateli ze "stary doby" taky nemam moc co rict, protoze mame hodne jiny nazory, a pratele do "novy doby" moc nemam, a nebo bydlej jinde, a nebo maj jiny starosti... ale jestli chces, tak ja jsem taky z prahy, tak nekdy muzem vyrazit na prochajdu, ja se rad couram po praze ale samotnyho me to neba prijdes na jiny myslenky, vyvetras si hlavu, treba se ti zlepsi sebevedomi a ten pravej se nekde za cas ukaze

Ne, nejsem hodná. Nejsem totiž žena. Ale nic si z toho nedělej nejsi první a určitě ani poslední, která mě takhle oslovila. Možná jsem hermafrodit?

Jistě škola, práce, rozumím jednoho to unavuje, ale i tak si neříkej, že to bude lepší v červenci, řekni si že je to lepší teď. Však máš práci, máš školu, máš i další věci ze kterých se můžeš radovat. A seznámit se? To je dnes už tak snadné díky internetu, ale i tak to jde a v Praze je takových lidí, že to někdy až hezké není, stačí jenom natáhnout ruku a hned jich máš plnou hrst a ještě si můžeš vybírat. Já jsem třeba také z Prahy.
A jen nás otravuj od toho tady jsme. Navíc to nemusí být žádný běh na dlouhou trať dá se to změnit i okamžitě.

jirik
PardGalen
Teda kluci jste fakt moc sympatický jen mi přijde děsně směšný že mě ani neznáte a už víte jaký mám prsa, je moc dobře, se se i chlapi zajímají o vzhled a mají si s holkama co říct. Navíc jste fakt moc hodní. Moc ráda bych vás poznala i osobně, bohužel ale do Července budu pendlovat mezi prací v Praze a Školou v Brně, v létě ale můžeme klidně na nějaké to kafe zajít. Budu moc ráda protože je sice pravda že

ale taky je Praha děsně anonymní, vlastně chodíš mezi lidma ale nikoho nezajímáš.

Tvoje a spousty dalších. Však ty fotky tam mít nemusíš, navíc já to tak ani neberu. Kus těla jako kus těla.

Toto je případ nejenom Prahy, navíc je to trochu komplikovanější. Na malé vesnici zná každý každého, ale třeba v jednom panelákovém vchodě také. Navíc na počet lidí to je kolikrát i stejné. A spoustu lidí zajímají druhé lidí, já si je třeba prohlížím a studuji, samozřejmě oslovit někoho cizího v tramvaji je už něco jiného, ale taky se to dá. Není to zase tak hrozné jak by se mohlo zdát.

PardGalen
Nemusím ale píšu si s holkama co chtějí na zmenšení a vím jak mě samotné to před operací pomohlo vidět výsledek, to se člověk hned míň bojí. Ale máš pravdu, tady je to běžné, jen mi to přišlo vtipný.

hmmm, tak kdyby ti to dělalo velkej problém, tak já vyfotim svoje prsa a pošlu ti je, a budeme si kvit

jj, jak praví klasik, život je otázka priorit... je určitě chvályhodný snažit se něco dokázat, a je to i potřeba v dnešní době zaměřený na osobní úspěch... ale jen ty sama určuješ, co má pro tebe v tu kterou chvíli prioritu, jestli dřina a pocit osamocení, nebo vysazení na dvě hoďky... navíc, nikde neni napsáno, že si se mnou nebo pardem budeš rozumět i osobně

tak asi bydlim v blbym panelákovym vchodu, protože sice znám sousedy na patře, protože jsem se jim šel představit když jsem se nastěhoval, ale jinak je to slabota... a to tu bydlim skoro pět let... neřikám že jsem nějak zvlášť společenskej, ale zase na druhou stranu, slušně zdravim jako první, tak si myslim že neni problém se zrovna se mnou dát do řeči...

hele chlape mluvíš mi z duše, nebo přesněji řikáš zhruba to samý, co já v jiný diskuzi... že by to byla nakonec i pravda?

Jasně, že je to pravda, jenom se tím zase tolik lidí neřídí. A ti kteří jo, tak mají lepší věci na práci než chodit po těhlech diskuzích. Většinou.

já to vim že je to pravda, neřikal bych věci, o kterých bych si myslel že pravda nejsou i když je fakt, že ani já se ne úplně vždy držim týhle pravdy... holt nikdo neni dokonalej že ale zase je potřeba, aby po těchhle diskuzích někdo chodil a "dělal osvětu"

Ahojky všem,
musím se podělit s těmi, kteří při mě stáli a pomáhali mi, když mi bylo nejhůře a když jsem zakládala toto téma! Někoho jsem potkala a jsem zamilovaná až po uši. Věřím, že je to ten Pravý, zatím má všechny vlastnosti partnera mých snů .. a abych se neoddálila od tématu, tak jsme se potkali v jedné hospůdce přes přítele mé kamarádky.. náhoda obrovská.. ale věřím, že tomu pomohlo Tajemství a Feng šuej. Všem přeji, aby toho svého/svou také brzy našli a byli zamilovaní jako já

Martooni
Držím palce, ať ti to vyjde a doufám, že i na mě se třeba usměje štěstí.

martooni
Juuu, tak to Ti moc blahopřeju, než jsem potkala svého současného přítele,taky se mi stalo něco podobného jako tobě, četla jsem tady na omlazeni, jak tě divně přítel opustil a z rad holek jsem si vzala spoust věcí k srdci a teď jsem moc spokojená. Přeju ti ať ti to vydrží!! A abych napsala něco k tématu, já a můj přítel jsme se seznámili v parfumerii, když mě požádal, abych mu pomohla vybrat dárek pro sestru

Martooni
Tak gratuluju, když jsem si četla tvoje první příspěvky, přesně jsem věděla, o čem píšeš. Já taky vždycky někoho měla, sice ne od 15, ale od cca 19. V posledních letech mi nedělalo problém ukončit jeden vztah (po důkladném zvážení a stoprocentní jistotě) a do 14 dnů mít nový. Kamarádky nechápou, že nic neřešim, nesmutnim, nevzpomínám, prostě začnu nanovo a dokážu se hned nadchnout.. Jenže to taky brzy opadá, alespoň poslední půlrok. Internetové seznamky mě už taky nebaví, ještě štěstí že je tak hezky a můžu jít na brusle nebo se opalovat, navíc se nám narodila štěňátka takže si mam čeho užívat i sama. Ale poslední dny mě už poněkolikáté přepadla taková depka - proč se mi nedaří na někoho narazit? Nikdo mi nenapíše upřímně "Dobrou noc, chybíš mi..." Vím, že jsem hodně náročná, chlapa mi dokáže zprotivit jen pár maličkostí a už s tim nehnu.. Ale taky vim, že to není nemožné najít někoho, s kym mi bude fajn a do koho se zamiluju..
Achjo... To je asi prokletí týhle doby... Měla jsem se možná vdát když mi bylo 20 a teď bych řešila kam zapsat prvňáčka do školy...