Kamarádství po 6tiletém vztahu?

Dle mého názoru minimálně ne hned.
S jedním svým bývalým jsme od sebe cca tři roky, předtím jsme spolu tři roky byli, a teď kamarádi jsme. Ale trvalo to, prostě se nedá mávnutím ruky smazat celá vztahová minulost. Pokud spolu vedete dvě firmy, tak o to budeš mít svoji situaci těžší, protože s ním budeš muset být v kontaktu.

Já byla s ex 7 let,něco jako popisuješ ty,řekl mi nakonec,že je to stereotyp,že chce být sám atd (byla v tom teda i druhá žena).Jsme se rozešli,jenže nějak to nemohl asi pobrat ani já,tak se chtěl scházet,nebo spíš si potřeboval uvědomit jestli mě ještě miluje nebo ne..Když jsme byly jednou večer u nás dala jsem mu ultimátum,buď tady zůstaneš a přespíš a zůstaneme spolu a nebo si vezmi kabát a odejdi.ODEŠEL.. Trápilo mě totiž,jak se mnou jednal,vyspat se se mnou po rozchodu tak jsme to tahli ještě několik měsíců a pak se pár dní neozvat,to mě ničilo nemohla jsem dál...
Podle mě už nemá o ten vztah zájem ....jen o kamarádský,což bude pro tebe dost těžké jestli ho pořád miluješ...Prozatím bych ho nevídala než se z toho vzpamatuješ..
Jinak já teda s ex nekomunikuju ani se nepozdravíme,jelikož mi moc ublížil a tohle neodpouštím,bylo toho hodně...Což u Tebe je to asi jinak..Hodně sil přeji,budeš to mít těžké

Ahojky,
na tohle asi musíš najít řešení sama. Odpovím ti jen na tu poslední otázku podle své zkušenosti: S přítelem jsme chodili 4 roky, pak se rozešli, protože mě podváděl. Já ho ze svého života na rok a půl úplně odřízla, abych zapomněla a vyčistila si hlavu. Teď jsme přátelé. Občas se vídáme, zajdeme do kina, projít se, pokecat. Ale tohle všechno je možné až když už nemám tendenci mu něco vyčítat a to jsem asi 2 roky měla. Takže kamarádství podle mě možné je, ale ne hned, je potřeba času, aby z obou vyprachala chuť vztahu a výčitek.

jj,po čase ....ale jestli spolu pracujete tak to si moc nedokážu představit,že se z toho tak lehce dostaneš.Nebo ani ne lehce,já třeba například z toho dostávala víc jak rok a to jsem ještě musela odjet do zahraničí...

Ach jo, vůbec nevím, jak z toho ven.....
Zatím to nechávám plynout...řikám si, že čas ukáže, ale zase nemůžu čekat věčně.
Nehledě na to, že ve společném bytě, kde je on mám svůj nábytek, máme společný účet, společné zvíře.....

V našem vztahu nebyl žádný problém (žádné přehnané hádky, žádná nevěra, žádné lhaní)
Vím, že 100% jiná ženská v tom není, to mi řekl hned a vím, že on je v těhlech věcech upřímný.

Asi už mě prostě jen nemiluje.

Reaguji na Alla: ty jo,chudinko úplně jsem se vcítila do tvé kůže a je mi z toho zle,když si vzpomenu jak jsem trpěla...
Na nic bych nečekala,podle mě má on jasno,že je definitivní konec
Nábytek bych odvezla co nejdřív popř.bych se s ním dohodla co s ním,účet to taky nějak vyřešíte a zvíře,zůstane jednomu z vás.My měli velkého papouška,kterého jsme milovali oba,zůstal mě jelikož jsem ho od něj dostala jako dárek.Dokonce mi i kdysi jako záminku řekl,že ani za papouškem ho k sobě nepustím domů,že se chce podívat.Že ještě,že se mnou nemá děti U nás se to pak vyhrotilo až k nenávisti ((((((

Souhlasím.
Já se s bývalým partnerem rozešla, protože jsme se podváděli navzájem. Oba dva jsme nebyli ale žádní svatoušci a vyčítali jeden druhému to, co jsme dělali oba. Pak to ale nějak odpadlo a teď jsme hodně dobří kamarádi Takže určitě se kamarádit lze, ale jedině, když mu nebudeš nic vyčítat. Tzn. buď celoživotní výčitky, nebo kamarádi

To je jen a jen dobře. Bohužel milovat nikoho nedonutíš a když už to tak necítí, ty se můžeš stavět na hlavu, jak chceš. Je mi tě líto, ale hlavu vzhůru, kvůli jednomu kvítí slunce nesvítí

I my máme papouška Aru, je to jak naše dítě.
Dostala jsem ho po naší minulé krizi, ale byly u toho slova spíš, že ji koupil NÁM.

Díky. Já vím

Reaguji na Alla: no tak ten bude chudák taky trpět,většinou si zvykne hodně na oba já myslím,že ti ho nechá,aby jsi se necítila tak smutná..Můj ex mi při rozchodu říkal,že mi chtěl i nechat jeho motorku a teď před půl rokem si vzpoměl na nabíječku od kamery,chudáček,směšné a dokonce se se mnou dohadoval o spacák,který je čí a nakonec sbalil oba a ani ten můj mi nevrátil

Vím, že to co teď dělám je to nejhorší, co můžu, ale stejně pořád DOUFÁM, že se k sobě vrátíme.
Mám smíšené pocity...
-když se k sobě vrátíme nebude to jen ze zvyku?
-když se ke mně bude chtít vrátít, má vůbec cenu něco zkoušet slepovat?
-co když se ke mně nebude chtít vrátit?

Krize na mě ještě nepřišla - nějak si to pořád nepřipouštím.
Myslím, že to nejhorší mě teprve čeká

Ona má teda radši mě, ale už jsem od přítele zaslechla i něco v tom smyslu, že si jí budeme střídat...
....no nevim...

Reaguji na Alla: pokud ho budeš prosit nebo ho jakkoliv přemlouvat ať to dáte do hromady,ztratíš ho úplně! Strašně se mu to zprotivý,to jsem dělala.Dokonce jsem mu kolikrát volala jestli nedáme někde kafíčko a on na mě : a nebudeš mě prosím přemlouvat ať se k sobě vrátíme?? Takhle to tak vždycky bral a já mu pak u kafča břečela a prosila ho...no blbec! TOHLE NEDĚLEJ......! Nezmiňovat už nic k tomu vztahu o to dát to dohromady,nevolat,popř.neodepisovat!