Kamarádka ztrácí hrdost

Nedá mi to a musím reagovat . Je to přesně tak, vidím to ve svém okolí. Ženy se nechávají využívat a jsou s někým, kdo se jim třeba ani tolik nelíbí, není pro ně ten pravý jen proto, aby nebyly samy. Nevím, jestli je k tomu vede pravdu povaha ( nechtějí být sami) nebo jen proto, aby mohly u kafe s kamarádkami říkat, já jsem taky zadaná. Je mi těch ženských líto a navíc, setkala jsem se i několikrát s reakcí chlapů : ,,Ty jsi jiná než ostatní, nevím jak se k tobě chovat.,, Jen proto, že jsem nebyla blbá a neodkývala jim všechno, nedělala kravku. Nemám jim to za zlé, ale když byli zvyklí na takové holky jako je tato zmiňovaná Míša, tak se nemůžou pak dámy s mozkem a hrdostí divit, že jim ten jejich nerozumí.

Reaguji na Anniene45: Ta je teda blbá... Byla jsem přesně taková před několika lety. A tenkrát mi mohlo sto lidí říkat, že ze sebe dělám husu a nemám žádnou hrdost, stejně bych je neposlechla a neopustila ho, protože ho přeci miluju a nemůžu bez něj žít. To až když ten chlap udělal něco OPRAVDU, OPRAVDU hnusnýho, tak se to ve mně nějak zlomilo a utla jsem to - samozřejmě s pocitem, že mi končí svět.
Pokud se do toho chceš dál míchat, zkus jí říct, jestli si dokáže s ním představit život, jestli by chtěla takhle žít celý život, jestli si myslí, že je předurčená k tomu být nešťastná s takovým chlapem. Mně pak podobné věty pomohly se z toho vzpamatovat, protože mi vlastně došlo, že jsem s ním zůstávala jenom z nějaké zvláštní závislosti...

Tak tohle je přeci neomluvitelný.

No jistě, obrátit to proti ní, že je to vlastně její vina, že se vydává za nezadaného )))

Zeptej se jí, proč ho miluje, co na něm miluje.

Děkuju všem. Zkusím jí trochu probrat, ale osobně si myslím, že ona se od něj neodlebí. Je jak pijavice přisátá na lýtku Ne a ne se pustit. A neuvědomuje si, co všechno ztrácí. Nevidí ten svět kolem sebe

Líbí se mi, že chceš kamarádce pomoct, ale tohle se obávám nemá jen tak řešení.. člověku to musí dojít samotnýmu, jinak čim víc ho budou odhánět od dotyčného, tim víc si bude připadat jak šáblá Julie, co musí proti společnosti bojovat o Rómea. Bohužel můžeš jen doufat, že jí ublíží nějak kolosálně a ji to probere nebo že po čase dospěje k prozření sama, bohužel je i možné, že se jim nechá využívat na věky... Tyhle vztahy skutečně nejsou o zamilovanosti, ale o závislosti...čim to je? Možná dobou, která nabízí tolik možností a žádné jistoty, tak se snažím seč můžem bojovat o to, co máme? Možná si lidi neumí najít v životě smysl a tak mají dojem, že bez vtahu můžou být stejně tak dobře mrtví? Možná proto, že těžce vybojované věci jsou cennější a metoda cukru a biče z 90% funguje bezchybně? Kdo ví