Jsou holky mrchy?

jen aby! vtip, promiň.

Já myslím, že "slušných lidí" je u obou pohlaví tak nastejno. Fakt je, že jsem se už taky mnohokrát spálila (a jak to bolí!) a dávám si pozor všeobecně. Pamatuju na dobu, kdy jsem měla výborného kámoše na škole a toho by v tu dobu svým způsobem nenahradila žádná holka, i když jsme si samozřejmě nepokecali o vysloveně "ženských věcech". Měla jsem ale problém, aby tohle pochopil můj tehdejší přítel. Nejdřív jsem se skoro rozčilovala, ale pak jsem si představila situaci, kdy má můj přítel nějakou svou velmi dobrou kamarádku a otevírala se mi kudla v kapse. No, nakonec mi po roce s nějakou údajnou kamarádkou zahnul, tak nevím, zda šlo o pomstu (i když nebylo za co) nebo jen shoda náhod, kterou jsem nerozdýchala a opustila ho i přes nářky. Historie, čert to vem.
Ten tehdejší kamarád mě pak viděl po nějakém čase kdy byl v zahraničí a okamžitě mi vynadal, že jsem ztloustla (bylo v tom víc faktorů, určitě i zkouškové ) a hned doporučoval, ať cvičím. Málem jsem mu zakroutila krkem, ale tohle je upřímnost, pro kterou si skutečné přátele cením. Tenkrát mi všechny kámošky říkaly, jak mi to sluší, jak mám konečně křivky a jiné bla bla, což nevím, zda byla útěcha nebo co jako? V tomto mi přátelství se ženami většinou trošku vadí. I když lety jsem dospěla k protřídění a nyní mám kolem sebe upřímné lidi až až. Díkybohu.

Co se týče pracovního prostředí, to je občas skutečně něco. Brrr. Ale chlapi to taky dovedou - občas taky intrikama, ne každý dnešní chlap je ten bodrý upřímný chlapák!

A jinak za sebe: Jsem žena a myslím, že nejsem mrcha.

to je asi řešení. Ono v takových situacích nejde zas tak moc dělat... jestli ta dotyčná mrcha je, nezměníš ji. Jestli není, vysvětlí ti co se děje (ono bůhví; psala jsi že se ní celkově dost baví).

Ono samozřejmě jde hodně i o mě, o mé pocity, protože jsem se ještě nesrovnala s tím, co se se mnou a ,,kamarádem" stalo, jsem víc ,,ostražitá", taková citlivější, žárlím, trápím se a tak. Mám spoustu racionálních důvodů, proč bych se neměla bavit ani s jedním z nich, jeho chování ke mě je taky ukázkové - jeden den mi napíše, bla bla, a druhý den mě ve škole zběžně pozdraví a nazdar, mluví jen s ní. Ona nikdy nebyla má kamarádka, spíše lepší spolužačka, což už ani teď není, protože přiznejme si to otevřeně... Jsem na ni dost naštvaná, spíš mi to ale pomáhá s tím, jak to říct, vyrovnat se s bolestí, kterou v sobě ještě mám. Mít takový objekt zloby (samozřejmě jen pocitově, ne že bych jí ve škole srazila ze schodů ). Ale právě na ní se mi potvrzuje to, že pokud jde o chlapa, je každá kámoška nebezpečná. Tady je to horší, že já jsem sama ještě zraněná, tak zveličuju apod. Ale to je zase trochu jiné téma...

Reaguji na ragazza:

myslím si, že spolu slučuješ dva pocity

- pocit toho, že toho dotyčného máš ráda, možná miluješ, možná tam vidíš vztah, možná je to ten pan dokonalý, vysněný, ale on neraguje, nechová se, tak, jak bys ty chtěla
- pocit toho, že máš kamarádku, které jsi se svěřovala, které jsi věřila a kterou teď vidíš jako sokyni, zrádkyni, potvoru

vztahy se různě vyvíjejí, jak už jsem několikrát psala - každý vztah je o dvou lidech (tedy v tom dobrém případě, kdy se tam neplete žádná sousedky a žádný soused a nechodí se k nim odbíhat)
- a každý v tom vztahu má nějakou představu toho, jaký ten vztah bude - jak má vypadat protějšek, jaké má mít vlastnosti, zájmy, záliby, jak se má v určitých situacích chovat, . . a každý hledáme toho "pravého", který bude nejblíže k té naší představě, tomu našemu ideálu

je jen možné, že v tomto je tvoje představa jinde, než představa tvého vysněného
je jen možné, že v kamarádce vidíš něco jiného, než je pravda
je možné, že on se zamiloval do ní a je taky možná, že ona ho má jen jako kamaráda
je možné, že se spolu baví o tobě, jak na tebe, jak tě získat

popravdě - těch možná je šíleně moc - takže jedna moje malá rada - přestaň to řešit, přestaň se tím zabývat, pokud myslíš, že kamarádka je potvora, přestaň se s ní bavit, najdi si jiné známé
jak to bývá - když přestaneš dávat najevo svůj zájem třeba dotyčný zbystří a začne se o tebe zajímat
nebo taky ne, ale na světě chdí tolik kluků, jen otevřít oči, nasadit úsměv a pořádně se podívat

Reaguji na matadi:
Děkuju Je pravda, mám v sobě velký zmatek, pocity běhají sem tam... Neřešit to, to je to, o co se už tak dlouhou dobu snažím, není to 100%, to zdaleka ne, ale snažím se být v pohodě, a když nic jiného, opravdu to nedávat tolik najevo... Možná jsem se zamilovala, ale je taky tolik věcí, pro které ten dotyčný není ten pravý, že to už pozitivní body nemohou převážit. Teď to jenom dotáhnout do konce a přestat se konečně tak strašně užírat...
Ale ona mě jako holka zklamala, jako ,,kamarádka". Nj, ale i to se stává, že, žádná novinka...

Reaguji na ragazza:

z toho si nic nedělej, popravdě, moje kamarádka, které jsem se taky se vším svěřovala, mě taky podrazila, prvně říkala nepravdy mému příteli, se kterým mě seznámila, poté, když se dozvěděla, že jsme se asi rozešli, tak se k němu chtěla nakýblovat do postele - ovšem nevěděla, že se spolu stýkáme a že mi dává číst SMS od ní

prostě jednoho dne skončila a ani mi to nevadí, říká se, nechceš nevadí, přijde jiný (jiná) nahradí

Reaguji na matadi:
A pro jednoho osla jsem tu nevyrostla... Jen k tomu musí člověk časem dospět, a protrpět si tu fázi, než se od toho oprostí.

Reaguji na ragazza:
z me zkušenosti i nejlepší kamarádka "vrazí kudlu do zad" ...Stalo se mi něco podobného - kamarádek jsem nikdy moc neměla, ona byl prostě ta nej po všech stránkách. Kluk, kterého jsem potkala, byl naprosto ideální... delší dobu jsme byli kamarádi, pak jsem se do něj začla zamilovávat a kamarádce se s tím samo sebou svěřovala. Musím podotknout, že to bylo moje první "zamilování se" do normálního chlapa s nějakou šancí na úspěch No a on se taky rozhodně nechoval jako že mu jsem ukradená. Něco maličko proběhlo, mé naděje vzrostly... pak jsem je seznámila s tou kamarádkou... on se do ní zakoukal, ona s ním začla za mými zády komunikovat... když jsem se jí ptala, tak mi lhala. Čekala jsem, že od toho půjde pryč, protože ví, že jsem z něj hotová a je první ,do koho jsem se zamilovala (a to mi nebylo -náct)... ale ne, rozjelo se to na plný obrátky a lhala čím dál tim víc... ve finále spolu začli chodit a já se to dozvěděla úplnou náhodou....
Trvalo mi rok, než jsem se od toho odpoutala (mý dva nejbližší přátelé) a ve finále nešlo jinak, než se přestat bavit s oběma... oni to viděli stejně. Věřim, že jednou to bude dobrý. jeho bych ráda viděla, ale jí to odpustit nějak nedokážu....zklamala mě jako kamarádka. To si kamarádky nedělaj. On... čert ho vem.
Je mi líto, co prožíváš, ale radím na ně zapomenout na oba... odpoutat se od toho co nejdřív, ne jen na oko, ale doopravdy... Držím palce.

Hledal tady někdo mrchu? tak mě tady máte jak to tady čtu jako bych se viděla na střední škole akorát jsem nikdy žádné kámošce neublížila jen se takhle nějak chovaly všechny holky kolem mě tak proč já bych měla být jiná že(tupé stádo).Ale jednou se člověk najde- nesnáším podrazy- a najít v dnešní době kámošku na kterou se člověk může spolehnout je zázrak a jsem ráda že jich mám hned několik.takže jak se chováš ty ke mně já se budu chovat k tobě nikoho si moc nepřipouštět k tělu a když jo tak po delší době poznávání.Mrcha ve mě zůstala v tom smyslu ublížíš li mě a mým blízkým tak já ti to 2x oplatím a toho se držím
Je to blbě proveditelná rada a sama vím že to půjde težce,ale zkus nasadit nezájem(tohle vždy zabírá),usměv a hlavně ať nikdo nevidí jak to bolí

Děkuju za radu Ano, odpoutat se, to je mé toužebné přání už několik měsíců, situace se zlepšila, ale ne úplně... A to, že toho člověk musím vídat, to tomu nepomáhá. Ale snažím se a budu se snažit se hodně zaměstnávat (už dvě školy je víc než dost ), chodit ven, poznávat nové lidi. A snažit se tuto kapitolu mého života uzavřít. V koutku duše doufám, že to tak prostě mělo být, a že to, co mi to možná i dalo, ohodnotím a poznám v budoucnu.

Je to tak, je to těžké, ale vím, že je to mnohem lepší, než aby na mě bylo poznat, že jsem smutná a naštvaná. Musím to víc trénovat, snažit se být v pohodě... Děkuju

Jsi rozumná holkaa máš na to zdravé názory ikdyž si asi nechtěla aby to takhle skončilo,ale zvládneš to mám za sebou rozchod po 7,5 letech věř mi zvládneš to je to na dýl taky si říkám že to tak mělo být určitě mi to něco dalo

Reaguji na vvanilka:
Jako rozumná si nepřijdu... Jo, umím si to hezky obhájit, napsat, ale ta praxe! Když on mě nepozdraví, nepromluví na mě a já prostě mám co dělat, abych nezačala křičet, proč mi to sakra dělá! Tak to bolí, že prostě nevím, jak dlouho budu ještě doma brečet a trápit se... Ale to je trochu OT.

Jo jo to znám být nad tím a tvářit se že je vše ok dá víc práce než být smutná a plakat,ale opravdu to stojí za to.Je těžko ti to tady psát když to sama necítíš ale přijde doba kdy si budeš říkat že to všechno trápení bylo zbytečné.Držím palečky ať je to co nejdřív žádný chlap nestojí za to aby jsme se kvůli nim trápily ještě když si to nezaslouží.

Navíc jsem asi udělala další chybu... Napsala jsem mu SMSku, že si myslím, že si zasloužím vědět, proč mě ignoruje... chyba, vím, jsem blbá. stejně neodepsal, tak co...