Jezevčíci

To ta naše má ráda snad všechny zvířata co potká.Hned by si s nima chtěla hrát,jenže né vždy si s ní chtějí hrát i oni,takže třeba kočky mojí starší sestry na Kiku prskají a schovávají se,za to kocourek mladší sestry se s ní vždycky vyřádí.

Ahoj holky, to jsem ráda, že jsem tady s těma jezevčíkama nezůstala sama, nic proti ostatním plemenům, ale pořád ty jorkšíráci, čivavy a co my jezevčíci, že jo? ten můj se jmenuje Maybe, je to kluk jak buk, ale je taky trochu šmrncnutej, nevím čím, ale laik to nepozná. Napříč postele chrápe normálně a je hrozně uraženej, když ho trošičku odšoupnu, ráno se vžycky probudím nalepená u zdi na topení a on nalepenej na mě na nazech a přítel odstrčenej ke kraji. No legrace, ale už jsme si zvykli. Snaší se dobře se vším živým a je mooooc šikovnej, no prostě můj nej. máte po ruce nějaké veselé historky s jezevčíky?

No tak jiné domácí mazlíky nevedeme, ale protože oba dva máme co dočinění se zvířaty, není ani zájem.
První pejsek, co jsme měli - také kříženec jezevce a knírače - vesměs všechna zvířata miloval. Vlezl ke kuřatům a hlídal je, olizoval králíčata, koťata - miláček. Tenhle lump by zase všechno, co by se dalo dohonit likvidoval. Lovce nezapře, ale nedej bože, aby se hnaná kočka zastavila a prskla na něj. V momentě stahne ocas mezi nohy a utíká se schovat - ten si prostě k hrdinství ani nečeuchnul.

Jezevčíčci - jezulátka jsou nejkrásnější pejsci. Když jsme si dom donesli to malé štěnátko sotva do ruky, tak každý se jenom zmohl na Jeeeéé. Jinak konkrétně ten náš je rok starý, pořád hravý, energie milion. Na procházku by šel ještě dál, že ani lidi už by nemohli a on jo. Doma po procházce si ještě klidně hraje s balonkem.

Já před dvěma měsíci o jezevčíka přišla Bohužel jsem ho musela nechat uspat ve věku 15 let. Byl to frajer, skvělý pes, takový tmelící prvek rodiny. Nikdy nezapomenu na ty jeho úžasné obličeje A samo už pokukuju po štěnátku Sláva jezevčíkům

maja D
jo, to souhlasím jezevčíci jsou nejrásnější, nejroztomilejší a mají úplně úžasný pohled - tomu jejich pohledu já prostě neodolám ten můj je moje největší zlato, poslouchá na slovo - fotku mám v galerce a je to taky strašnej sportovec - 3 hodiny v parku lítá pro tenisák a přijdem domů a co myslíš, že udělá , vezme tenisák a chce zase házet. Berem ho s sebou úplně všude - na kola, na vodu, na bežky, na výlety - je to báječnej společník všude se vejde, je s ním sranda, je to sportovní typ , motorista (miluje jízdu autem) - no prostě ideální pes, jo a děti zbožňuje, vždycky když v parku zmerčří děcko, čapne tenisák a beží za ním a na mě se total vykašle...

kamiko
jé, to je mi líto - vždycky nechápu proč tohle příroda zařídila tak blbě - proč když jsou psi nejlepší přátelé člověka se dožívají tak (vzhledem k lidskému) nízkého věku....
co jsi měla a budeš si pořizovat - hlaďáka, dlouhostrstého nebo drsnostrstého ?

Malacek
Měla jsem dlouhosrstého mahagonové barvy. Bylo to rozloučení dost smutné. Zkoušeli jsme o jeho život bojovat skoro týden, ale nešlo to. Nejhorší je to rozhodnutí ukončit to. Pak jsem si říkala pejska už nikdy, protože to nechci zase zažít. Ale jej bez jezevčíka smutno, takže bude další Našla jsem už jednu stanici, kde mají kopii toho mého.

kamiko
víš co, za tu dobu co já jsem na světě, tak už nám stářím - umřelo 5 psů( 2 naši, 1 tety, 2 babičče), byla jsem u všech utracení, je to strašné, jenže po těch zkušenostech vím, že nejlepší pomoc na bolístku je právě štěně , takže myslím, že jsi na dobré cestě

Tak to je náš hladkosrstý jezevčíček. Je krásný a máme ho moc rádi a návštěvy taky.

.. tak ještě jednou.

maja D
ježís ten je úplně bohovskej, já nechápu jak někdo nemůže milovat jezevčíky, oni jsou prostě terno , kam se na ně hrabou ostatní . Pokusím se vložit foto Maybíka, i když my jsme trošku šmrncnutí ( asi po obou rodičích )

maja D
jak se jmenuje? koukám že co se jezevčíků týče máme stejný vkus, taky červený hlaďák

Má tradiční jméno a to už jak se narodil, my jsme mu pak jméno už neměnily - Brok
Je po rodičích s PP, takže je to fakt pravý jezevčík s dlouhým čumákem. Když jsme rekonstruovali barák, tak hromady s pískem a štěrkem mu sloužily na odkládání jablíček. Zahrabkal si je a pak když měl chuť je vždycky našel. Nebyla to ale sranda, když zedníci dávali omítku na zeď a v tom na zdi kousky jeho schovaných jablek nebo kousacích tyčinek.
Kdo by mu ale všechno neodpustil, když má tak světový pohled.

Krásní jezevčíci