Jet jako au-pair po maturitě nebo ne?

Klidně můžeš začít studovat VŠ a vyjet na studijní pobyt - od několika měsíců po rok.
Je docela solidní výběr, i když zrovna o Anglii bývá docela zájem.

Ahoj, já jela jako Au-pair hned po matuře na rok do Německa, po návratu jsem rok pracovala a až pak jsem se přihlásila na vysokou...teď dálkově studuji a zároveň pracuji a problém v ničem nevidím. Mít tu možnost jela bych hned znova bez rozmýšlení, byla to parádní zkušenost, naučila jsem se německy a hlavně se osamostatnila, protože jsem byla odkázána jen sama na sebe. Jeď!!

Ano, jeď! Maturovala jsem letos v květnu, nedostala jsem se na vytoužený práva, nastoupila jsem na obor, který mě sice bavil, ale neviděla jsem v něm žádnou budoucnost. Tak jsem se rozhodla odjet do Anglie jako au pair, už tu jsem dva měsíce a ani jednou jsem nelitovala, že jsem v Česku všechno opustila. Jsem neskutečně šťastná, přesně tohle jsem vždycky chtěla, osamostatnila jsem se, zlepšila se v angličtině, cestuji, mám tu přátele, za ty zážitky a zkušenosti to prostě stojí. Pomalu se připravuji na další přijímačky a za měsíc se stěhuji do Francie na půl roku, taky jako au pair. Opravdu jeď, věřím, že nebudeš litovat!

Ale to jste tady neměly přítele, né?
Já bych taky jela, jenže si to bez něj nedokážu představit...

Reaguji na Geri:
Pár měsíců to přítel i ty přežijete ne? no a když ne, tak to asi nebyl tak pevnej vztah...nicméně zahazovat životní příležitosti kvůli někomu jinýmu není moc dobrý, jednou by si toho mohla litovat...
Já jsem taky dělala au-pair a už bych do toho nešla(ačkoliv rodinka nebyla tak špatná), ale ty zkušenosti a zážitky jsou k nezaplacení...určitě jdi do toho

Děkuju dámy, asi to tak udělám.. mě tu nic právěže nedrží, přítel nebo tak.. a nemyslím si,že si vyberu zatím nějaký obor.. a opravdu mě to láká, vypadnout a změnit prostředí, jenom doufám, že pak nebudu zklamaná

A co když beru mého přítele, jako životní příležitost? Néé, to nebudeme řešit, jen mě zajímalo, jak to mají holky, které o tom uvažují.

Reaguji na Geri:
jj, já jsem tu přítele neměla. a jsem ráda, protože vím, že kdybych měla, nikdy bych neodjela a to by byla chyba..

v době internetů, Skypů, MMSek, SMSsek, levných letenek a lístků na autobus je to problém? Co měly říkat ženy, když jim muži odcházeli na vojnu? A kupodivu to také přežily, ba naopak vztahy fungovaly možná lépe. Alespoň se vztahy prověří.

Jinak jsem také pro, abys jela.

Když se chce, všechno jde. V tom bych také neviděla problém. Všechno je o silné vůli, zatnutí zubů a překonávání...rok uteče, neboj. Horší je to třeba ve 40ti, ale rok sem, rok tam...

Já bych po maturitě mít tu možnost určitě měla

Já jsem taky vyjela po maturitě.
Nebudu říkat, že to není težký, pro mě osobně dost. Možná bys to potom v pozdějším věku (myšleno za 3, 4 roky) zvládala lépe. A to jenom podotknu, že já sama přítele nemám, na nikom v podstatě přehnaně nelpím a považuji se za samotáře, ale tady to na mě doléhá strašně.
Jinak já v tom vidím jednoznačnou výhodu- zatímco osotatní jsou znudění ze školy, já už se nemůžu dočkat, až se budu učit!
Tak odpočítávám ještě 8 měsíců.

Ale tohle je takový pohled "zvenčí"- žádný mobilní operátor ten kontakt nenahradí. A neznám moc au pairek, které by měly tolik času, aby za nimi někdo přijel na návštěvu....
Ale je pravda, že se ten vztah možná tedy prověří.

Reaguji na berryblue: Taky jsem samotář. Nevadí mi to, na nikoho fixovaná nijak extra nejsem. Chápu, že to bude těžké, ale nedokážu si to představit... Asi je fakt, že tam tu samotu vnímáš mnohem víc. Ale tak doufám, že si pobečím a bude to fajn. Přinejhorším se vždycky můžu vrátit domů..

No to nevím, já jsem si zas říkala, že když se prostě nevypakuju co nejdřív, tak už se k tomu nedohrabu jednou nikdy...a přece jen v nějakých 23, 24 už bych radši dělala seriozní práci než au-pairku, takže jsem vyrazila hned po středce...a spokojenost