Je sobecké být svobodnou matkou úmyslně?

Zanet96
Pokud myslíš že dítě i sebe dokážeš sama finančně dostatečně zajistit a že ti bude rodina oporou pokud by se mělo něco stát (že se o dítě dokáží postarat a vypomoci ti kdybys byla nemocná apod.) tak bych do toho šla. Biologické hodiny neošidíš, kor když píšeš že už máš za sebou potrat. Pokud si nejseš jistá, zkus si sednout a podrobně si to vykalkulovat....přivést dítě do prostředí, kde mu nemůžeš nic dát není jednoduché a je to vůči němu "nefér". A nemluvíme tu o tom že byste neměli kůrku do pusy, to už se dnes asi opravdu nestává (zodpovědným rodičům), ale o tom, abyste oba mohli žít důstojný a příjemný život, občas si udělat radost atd.

nuf
Aha,já jsem si říkala,že jsem něco až tak nenapsala.Myslím,že to tak zle myšleno nebylo.Ale já bych chlapovi předem nic neřekla,tak čestná bych nebyla,jelikož je mi jasný,že by do toho žádný dobrovolně nešel.Potom bych mu vše oznámila a je to jen na něm,co potom udělá,to ano.Je to těžký.
Já to neberu,že se do mě někdo naváží,každý máme svůj názor,od toho to je diskuzeať se mi třeba i názor nelíbí.

Zanet96

Moc bych ti přála, aby ti to vyšlo i s tím taťkou. Nebo abys ho třeba našla pak dodatečně...

nuf
Díkyjá bych si také spíš přála někoho potkat a mít mimčo s někým plánovaně.Třeba se to podaří,kéž by,no a třeba taky ne a pak jen sem dám info,čekám mimi,jsem šťastná,ale vůbec mi nevadí,že jsem na vše "sama"

A děkuji Vám všem za neuvěřitelnou podporu,ono to člověku dost pomůže.aspoň se necítím jako až tak neuvěřitelně sobecká ženská.

Nevím, ale tohle bych nedělala. Buď říct předem (čestně) a nebo pak vůbec. Ono je to tak, že by mu to potom moc šrotovalo a třeba by ho to i trápilo. Záleží od povahy. A taky nevíš, co by udělal třeba za pár let. Takže předem je rozhodně lepší, pokud se na to necítíš, tak radši vůbec.

lollo
Ale pokud předem vše řekneš,tak do toho teda rozhodně dobrovolně nepůjde.A to,že bych mu pak řekla,že se stala "nehoda" a já jsem v jiném stavu,mě přijde lepší.No,vím,že to není nejlepší řešení,to ano,je to podraz,ale já ho nijak nebudu obtěžovat.Určitě bych mu neřekla,že jsem si vše naplánovala a jeho chudáka využila.I když je to nefér,ano.

Zanet96
Je to tvé rozhodnutí, ale podle mého, když už tedy stejně budeš dělat takovýto "podvůdek", je lepší toho chlapa vůbec neinformovat. Když už lež, tak ať ublíží co nejméně lidem.

Zanet96
Já tvoje rozhodnutí naprosto schvaluju, když není chlap a ty chceš miminko, tak si ho "nějak" pořiď. Já bych to vůbec neviděla jako nemorální. S rizikem oplodnitele by měl počítat každý chlap a ten, který se tomu chce vyhnout, použije kondom. Nechápu ale moc proč mu to chceš potom říkat, vždyť to není jeho věc, ty přeci od něho nechceš, aby se nějak podílel...říkej si co chceš, ale tohle mi trochu zavání malou touhou, že se v něm třeba něco pohne a podílet se bude...

Ano, taky si to myslím. Když to řekneš jako nehodu poté, tak je tam nějaká šance, že se bude chtít podílet. A je tohle to nejlepší pro dítě? Když si třebas jinak nebudete rozumnět?

Nevim,uvidíme co jednou bude nebo nebude,každopádně vím,že to asi úplně dobré řešení není,ale jiné mě nenapadá.

Před sedmi lety jsem zatoužila mít dítě,věděla jsem,že chci být svobodnou matkou a taky jsem to uskutečnila,narodil se mi kluk jako buk.Tolik štěstí,co jsem po jeho narození pocítila,jsem nikdy před tím nezažila.Nepřemýšlela jsem o tom,jak to všechno zvládnu sama a zvládla jsem to,po finanční stránce i jinak.Zaměřila jsem se na dítě a věnovala se jen jemu a najednou,po roce a půl,jsem se zničeho nic,zamilovala.Partner přijal mé dítě úplně v pohodě.Dnes jsme spolu 5 let,milujeme se a k mému synovi jsme si pořídili další společné dítě,neděláme rozdíly,jsme jedna štastná rodina.Zastávám názor,že pokud si člověk něco hodně,hodně přeje,měl by za tím jít,Je to náš život a je jen na nás,jak si ho zařídíme.Důležité je,aby byl člověk štastný.

Zanet96
Žanet, jakkoliv se snažím porozumět tvým důvodům, způsob, jakým to hodláš provést mi přijde nemorální.

Je mi líto toho muže, kterého ke svému úmyslu zneužiješ. Ne všichni jsou totiž darebáci a myslím si, že mají právo vědět, o co běží a rozhodovat o tom, zda chtějí být otci (třeba i z důvodu, že mají v rodině nějaké onemocnění). Ty mu to právo - rozhodnout, zda chce být otcem vezmeš - v zájmu (dle tebe) "vyššího" právo ženy mít dítě. Podotýkám, že za hlasitého schvalování zde v diskuzi. Vysvětli mi prosím, kde se v tobě bere to, že ty máš právo se rozhodnout, zatímco jemu to právo upíráš?!

S otcovstvím, byť nechtěným se pojí řada povinností, zejména vyživovací, které ho nemůžeš zprostit. A on, pokud bude vědět, že je otcem a platit nebude, se vystavuje riziku trestního stíhání pro neplacení výživného.

A co až si rozmyslíš, že potřebuješ peníze? Sociálka ti je nedá - všichni tě budou tlačit, aby ses obrátila na otce - tj. na toho člověka, kterého jsi podvedla. Fakt je mi ho předem líto.

Jediné česté řešení je domluvit se s ním dopředu s tím, že bude na něm, zda všechna rizika vezme. (mezi námi znám muže, kteří si myslím, že by do toho šli)

A poslední etický aspekt - asi by mě ranilo, když bych zjistila, že se mnou někdo spí jen proto, že nenašel partnera a potřebuje sperma. I muži mají city.

K praktickým problémům:
- otec se může domáhat určení svého otcovství žalobou (a následně styku atd., ale i svěření do své péče!!), a to i pokud ho neuvedeš
- pokud otce neuvedeš, budeš mít problémy se sociálkou a se sociálními dávkami (nemyslím ani mateřskou, ani rodičovskou, ale dávky)
- vzdát se dopředu práv k dítěti nelze, stejně nelze druhého zprostit platit výživné
- on - pokud bude vědět, že je otcem - může být trestně stíhaný za neplacení výživného (i když mu nebude soudem určeno)

Ještě dodatek - znala jsem kluka, který byl takto zneužit. Dotyčná to brala jako záležitost krátkdobou za účelem otěhotnění. On byl student, Slovák, z věřící rodiny. Co se pak kolem toho semlelo - on posbíral své síly jako student, připravený pracovat a platit výživné a o dítě se starat. Několik měsíců v tom žil, připravovala se na to i jeho rodina. Po narození se ukázalo, že dítě nebylo jeho, neboť slečna měla oplodňovatelů více. Těch několik měsíců citových a morálních dilemat si ten kluk nezasloužil. Pro ni nemám slušného slova. To jen pro ilustraci.

Dite potrebuje prostředí klidu a lasky - kterou mu může častěji zajistit svobodná matka než rozhádaný pár. Samotná matka má na díte i vic času - odpadá starost o muže. S touto myšlenkou si taky hraju a šla bych do toho. Beztak 50% dětí končí v rozvedenych manželstvích a je pro dí´tě horší často když otec po letech zmizí než když je zvyklé odmala že je jen maminka.