Jaký vliv má pohádkový/filmový svět na vaše vztahy?

V dospívání jsem v podstatě žila jenom seriály, kde se řešily vztahy, četla jsem dívčí románky, především ty od paní Lanczové u mě vedly, a milovala jsem romantické filmy, kdy jsem vždycky na konci áchala a hrozně si přála, abych mohla prožít něco takového i já ve svém životě, který mi oproti těm nereálným přišel hrozně nudný. Já už odmalička byla taková, že o mně učitelé říkali, že si žiju ve svém vlastním světě, takže tohle mi rozhodně neprospělo, ve všem jsem chtěla vidět něco jinýho, než tam bylo a celkově jsem byla úplně mimo. Ono po pár drsných zklamáních jsem dost vystřízlivěla, takže i když teď ráda zkouknu nějaký ten romanťák, už to beru s velkou rezervou.

Reaguji na Peg:
Často se o tom píše i v různých odborných publikacích. Něco ve smyslu toho, že právě ti největší romantici nakonec zůstávají zklamáni vztahy a často i sami... Ale stejně je to podle mě kus od kusu, určitě se najde i chlap velký romantik a když se potká se slečnou stejného zaměření tak je to O.K. Ovšem je jich asi opravdu málo...

Tak od toho ty filmy a seriály taky natáčej. Je to taková pohádka pro dospívající a dospělé ) Realita je moc nudná, na tu by nikdo nekoukal.

Já osobně jsem vždy toužila po kamarádství s ženou, taková ta pevná kamarádství na celý život. Tak to jsem bohužel nikdy nezažila. Kamarádky mám, ale přichází a odchází a nemám prostě takovou tu celoživotní známost už od školky, jako to je v některých seriálech To už spíš mám dlouhodobější kámoše-kluky. Ale to je trochu jiné než s holkou

Naopak partnerský vztah se mi vyvedl a určitě v něm máme i dost romantiky

Níkdý jsem nečetla dívčí nebo ženské romány, seriály nemám ráda (kromě takových jako je Teorie velkého třesku, Jmenuji se Earl apod.). Jsem v osobním životě spokojená, tak si "nedoplňuji" emoce jinde. Nevím jak to popsat.. prostě z těchto věcí mám spíš srandu (takové ty fráze co se tam vyskytují ve mě vzbuzují záchvaty smíchu)-ale určitě tím nechci nikoho urazit. Ovšem už od puberty si kupuji dívčí a pak dámské časopisy nebo jak to nazvat,dřív hodně Cosmopolotan, te´d už dlouho Elle. Čtu vše možné, ale vesměs ne moc ženské (i když občas jsou i vyjímky, jako třeba Jíst, meditovat, milovat). Telku celkově moc nemusím, Facebook a Omlazení můžu. Nevím jaký to má na mě vliv.

Mám s tím zkušenost ale z druhé stránky....jeden náš známý se zhlédnul ve filmu Pretty women...a tak již několik let hledá "Vivien" a vždy to skončí tak, že k nám přijde po pár měsících zlomený...jedna ukrajinka měla problem s alkoholem, druhá na pervitinu, třetí mu byla nevěrná, další si představovala že jí hned koupí auto, další měla děcko a na to on nemá již nervy.... párkrát jsem mu řekla zda by nebylo lepší aby hledal dívky normální a normálně a ne na inzerát nebo kdo ví kde...a taky musí být tolerantní i on! řekne že to jinak neumí.On je docela fajn chlap a ty jeho děvčata - docela hrůza

No pokud je pán tak za vodou jako byl Edward,tak je to moc fajn........ale jestli se specializuje jen na hledání mezi poskytovatelkama sexu a nemá tučné konto,tak to asi dost finančně vyčerpává

Jinak já ráda čtu a sem tam se i podívám na nějakou romantiku,ale nijak mně to neovlivňuje,spíš hezky uspává,čtu před spaním většinou.

taky to na někom pozoruju...ale na mě ne vnímám realitu.

Co se romantických filmů týče, zatím je to většinou tak, že si po něm spokojeně (znovu-) uvědomím, že můj přítel se může onomu filmovému týpkovi směle rovnat. Ale když je to už opravdu příliš sladké, jsem ráda, že takový on zase není
Otázka je, jak to bude za pár let, ale žádnou frustrací netrpím.
A ještě dodám, že mi se romantika a romantická gesta líbí a jsem ráda, že ani příteli nevadí - a kvůli mé radosti něco sem tam spáchá sám.

No, nevím, dřív jsem na romantické filmy koukala, ale že by mě to ovlivňovalo v životě, to ne...Dneska už mě ani romantické filmy nebaví.Žiju realitou, ne vysněnýma nereálnýma představama. A z nějakýho vyznávání lásky a randění apod. jsem asi už vyrostla, mám skvělýho chlapa a nějak po těchhle věcech netoužím, naopak když se mě někdo snaží sbalit, je mi to nepříjemné
JInak partner je gentleman a nějaká ta romantika a rozmazlování tam stejně je, takže nestrádám.

Na Gossip Girl jsem jednu dobu dost koukala, kvůli tomu oblečení Blair, její styl se mi dost líbí, tak jsem vždycky koukala co za nové kousky se v dílu objeví...pak už jsem na to ale neměla nervy koukat, věčně hází špínu jeden na druhýho, samý pomluvy...

dívala jsem se na seriály dřív, teď fakt ne, naposledy jsem sledoval Džungli rtěnek a Zoufalky, ale že bych z toho vyvozovala nějaké závěry,tak to fakt ne...žiju svůj život,. nemám potřebu se nějak srovnávat....

týjo, tak na mě to teda sedí přesně, já se těma romantickýma ptákovinkama nechávám ovlivnit hodně, můj manžel velice často nechápe co mi je a proč jsem tak divná, ale čím jsem starší, tím je to lepší a jsem vděčná za to co mám doma, ale někdy to na mě ještě přijde, třeba včera jsem koukala na stmívání, chjo ....
ale zrovna dneska jsme se s kadeřnicí smály, že bysme jednou chtěly zažít takový ten okamžik, jak na vás chlap s údivem zírá a nenachází slov jak jste krásná, můj muž po příchodu domů od kadeřnice akorát oněmněle zírá do mé prázdné peněženky

.. To mě ovlivnilo si nejvíc... uplne rozumím...

a tohle taky znám.. Můj ani nepozná,když si nabarvím vlasy natož tak aby rekl,že mi to sluší.....a to je potom to,co hledám v těch seriálech..

nevím zda až tak ale je hodně... jenže se pak vždy děsně diví že ty jeho objevy chtějí dárky a auta a byty a rozmazlovat...on chce jen aby se do něj popelka beznadějně zamilovala , on měl pocit že jí vytáhl z bahna nahoru a ona mu za to byla vděčná až za hrob...já mu dokonce poradila at jede někam do Thajska a najde si Thajku..nee ještě chápu když na filmových romancích ulítavají ženský...ale u chlapa je to děsný

Romantický filmy nemám moc ráda...a nemyslím tím, že bych nebyla vůbec romantická...ale jelikož je život čím dál tím složitější, aleposň v mém případě....tak vyhledávám hlavně komedie...případně ještě tak kriminálky....ale jinak pohádky, a hlavně fantazy filmy zbožňuju, ale jde hlavně o ten svět skutečně faktazie, než o nějaké romantické představy.Jo a ještě k těm knihám...a již zmíněnému Stmívání....to je jediná kniha, po který mi doslova "hráblo" a asi měsíc jsem žila jak v oparu...ani přítele jsem nechtěla, a vůbec jsen byla na něj hodně divná...páč jsem chtěla upíra... a to už dávno nejsem žádnej puber\ťák...prostě ta knážka má fakt něco do sebe...