Jakou si přejete svatbu, popř. jakou jste měli?

lucinkaf
taky bych tak asi reagovala.Ikdyž na druhou stranu ho chápu,že ted zanavřel nad svatbama když se rodiče rozvedli.

peta2011
tak on nad nima nezanevřel, to spíš po tý poznámce já On se mě pak snažil přesvědčit a uklidnit, že to tak nemyslel, a že se na tu naší těší, ale nechala jsem ho já potvora v tom koupat a řekla jsem mu, jestli chce svatbu, tak ať si najde nějakou slečnu, která by mě zastupovala, protože já se rozvádět nechci a proto se ani nebudu vdávat. A říkám, tohle mu dávám pod nos pokaždé, když se zmiňuje o svatbě. On ví, že je to sranda a kdyby to přišlo, tak mu skočím kolem ramen, ale když mi včera hlásil, že je sestřenka těhotná a že asi brzo budeme pozvaní na svatbu, tak jsem mu řekla, že já nikam nejdu a opět jsem mu to připomněla a on už neví, jak mě z toho vyvést Je to takové naše škádlení, když se nás rodiče ptají, kdy bude svatba, tak on posunkama na ně mává, ať změní téma Ale věřím tomu, že kdyby měl v plánu mě žádat o ruku, tak určitě ne teď, když se řeší majetky a spory a všude lítaj odporná nadávky a dohady a jsme z toho mimo oba dva, protože paradoxně naši se začínají rozvádět právě teď a to už mám jeden jejich rozvod za sebou.

lucinkaf
aha,to je mi líto.nějak se stěma rozvodama rotrhl pytel.Ale podle toho co píšeš máš skvělého přítele,je krásné že se dokážete takhle škádlit a nezajít za tu hranici,že se až urazíte.přeji vám at vám to tak vydrží dlouho....

lucinkaf: tak to je mi moc líto. to je pak opravdu hloupé bavit se o své svatbě když blízkým a navíc rodičům to nevyšlo. toho se bojím také. že se vezmeme a ono to nevyjde..proto se přemýšlím nebrat..nevím no..

peta2011
dzivetka
naši se poprvé rozvedli, když mi bylo asi 13, pak se mamka znova vdala, narodil se druhý brácha, já to brala tak, že mám dva tatínky (i když zpočátku to tak jednouché nebylo, byly to přímo galeje ) a všichni byli šťastní. Pak jsem postřehávala, že to není ono a říkala jsem, že to určitě skončí rozvodem. Přítel mě uklidňoval a jednoho dne nám jeho rodiče jen tak oznámili, že se rozvádí. Teď už to mají po, protože jak přítel, tak jeho sestra jsou dospělí a samostatní, u nás to je horší. Ale na obou stranách je problémem majetek, přehazujou se tam miliony, který nikdo nemá, jeden hraje proti tomu druhýmu a naopak, všechno jde paradoxně přes nás, ačkoliv víceméně už stojíme mimo a pokud je klid na jedné straně, je bouře na druhé a po týdnu se to obrátí. Trvá to už dlouho a když jsem před dvěma týdny skončila v nemocnici, řekla jsem a dost, přece se nenecháme zničit...Takže moje svatba musí být s tím, s kým budu vědět, že je to on. Ano, vyjít to nemusí, ale nechci se vdávat z pocitu, že musím nebo bych měla nebo se to hodí nebo tak

munkina
Smutný? To mě tedy smutný nepřijde. Mně smutný přijde, když si tam pozveš rodinu, přátele a oni tam stojí, usmívají se a pak tě pomlouvají, že teda nic moc šaty, nic moc tohle, mají hlad, mají žízeň, skuhrají, atd. Zažila jsem to na všech svatbách!! Samozřejmě na své bych o tom nejspíš nevěděla, ostatně jako o tom nevěděli ani ti, na jejich svatbě jsem byla a slyšela to. Prostě v našem případě by to bylo takhle ideální a je to vážně můj sen! Ale já celkově svatbu neřeším, nepotřebuju se vdávat, není to pro mě důležité. I když kvůli dětem možná jednou ano.

mě se líbí ten pocit, jakobychom byli na jedné lodi. už ted máme spolu chlupaté mimi a jsme mikrorodinka a ještě máme rybičku Pepu
proto také nechci pozvat všechny, ale teta je mi hodně blízká, asi by byla můj svěděk, rodiče jsou jasní a sourozenci každý máme jen jednoho. no a jeho prababička kterou má moc rád..to je celý..
no a po svatbě jim to říct a koupit třeba dort a oslaví se to dodatečně..třeba tomova babička jim ani mě nikdy nic nedala a furt je pomlouvá..má oblíbence jinde..navíc je ač je moc neznám nemám ráda páč to u nich doma smrdí, a jsou vychytralý. baba bere od 50let invalidní důchod a chodí přitom furt do práce.navíc minulý rok jsme byli u tomových rodičů na vánoce a oni normálně kolem 8 večer přišli. podívat se prý a na návštěvu. v životě sem to nezažila. navíc nepřinešli ani cukroví, natož dárky..nikomu, synovi, vnukům, snaše, mě..jsou divný no..

Ahoj holky,
já jsem si přála svatbu malou, maličkou, jen my dva (volná bílá košile a džíny) a svědci. Vzhledem k tomu, že by nám rodiče nejspíš neodpustili, tak tedy jennejbližší rodina (rodiče, sourozenci- kteří by byli zároveň i svědci). Zašli bychom na úřad - žádný kostel, zámek, nic takového. Pak bychom si společně zašli na oběd a poté bychom s manželem odjeli na svatební cestu a ostatní svatebčané dle libosti - bavili by se dál nebo by jeli domů, to je jedno. Myslela jsem, že se na noc zastavíme v nějakém hotýlku, romantická večeře a nekonečná svatební noc končící nad ránem a pak bohatá snídaně na terase a pokračování cesty....
Nemám ráda takové to nucené svatební veselí, opilé strejce pod stolem a tančení na stole, mumraj apod, přijde mi to takové neupřímné. Nelíbí se mi ani nekonečné vybírání svatebních šatů, účesů, líčení a tak dále.
A skutečnost? Sice menší rodinná svatba, ale i tak ti přiopilí strejci a přihlouplé tančení na stole a rádoby vtipné soutěže.... achjo. Upřímně řečeno se mi má svatba nelíbila, moc na ni nevzpomínám, důležité je, že jsme svoji a spolu.

My jsme si přáli svatbu, která bude hlavně skvělá party pro všechny, bez (pro nás dva) trapných a provařených tradic a soutěží jako je šunková rolka s křenem a svíčková k obědu, poznávání nevěsty po slepu podle nožky, ženicha podle nosu, tanec kolem židliček, cikánka s dítětem, tancování s koštětem, únos nevěsty... a tak dále. Tohle by se mi fakt nelíbilo.

A tak jsme měli obřad v parku mezi dvěma vzrostlými stromy, paní oddávající mluvila z hlavy a přímo k nám (před obřadem si zjišťovala u svědků jací jsme a co nás baví), její řeč se obešla bez frází typu "prsten jakožto kruh je symbolem nekonečna, ať je tedy i vaše láska nekonečná" (za tohle jsem fakt ráda, měli jsme na oddávající opravdu štěstí).

Na oběd v přilehlém hotýlku nás bylo asi 25, k večeru na raut a grilování potom i s kamarády asi 60 a myslím, že se to moc povedlo. Rodiny si sedly, každý se bavil s každým, děti i dospělí blbli odpoledne v bazénu, který byl v hotelu, naše 80letá babička, která už nechce ani chodit, tančila... jediným plánovaným bodem programu bylo vystoupení mých kamarádek z tanečního souboru, načež se všichni naprosto spontánně a bez jakéhokoli vyzývání k divokému tanci přidali...ve tři v noci jsme vyprovodili poslední hosty a šli si dát společnou vanu a pak totálně odpadli Když jsme se ráno vzbudili, byli nejbližší rodinní příslušníci, co spali v hotelu, už pryč (u nás doma), takže jsme si dali královskou pomalou snídani, sebrali poslední věci a jeli domů se s nimi rozloučit a poděkovat.

No musím říct, že jsme si to naprosto skvěle užili v uvolněné atmosféře. A taky že úplně každému přeju takovou svatbu, na kterou bude vzpomínat jako jeden z nejkrásnějších dní v životě.

kamilla
Mně to přijde smutný...já jsem měla velkou svatbu, ale bylo to spíš jako velká oslava narozenin...byli tam všichni, který mám ráda a to mi přišlo fajn...

munkina
No každý máme jiné představy. Když vyjde velká svatba, tak je to paráda, to bezpochyby ano.
Mně budiž jenom schválením to, že všem, co jsem byla na svatbě, mi pak řeklo, že kdyby do toho měli jít znovu, tak už jdou taky jen do svatby ve 4.
Ale nebudu se tu s tebou přít, jaká svatba je lepší, otázka diskuze zněla "Jakou si přejete svatbu?".
Takže já jsem jen odpověděla, jakou si jí přeju já.

Selene
Krásné!

tak velká svatba musí být hezká, ale právě bych se bála pomluv, navíc člověk za to dá tolik peněz a ne všem se to bude líbit. to je to..navíc bych si ráda na svatbu ušetřila sama s přítelem. rodičům to jen řekneme. je to drahá záležitost, ale nechci si půjčovat a začít tak nový život.takže až bude našetřeno tak se vezmeme. tedy já preferuju vybrat si šaty předem v půjčovně očíhnout ceny, prstýnky si třeba koupit a dodatečně to tam vyrýt.a pak zjištovat to ostatní..

Já myslím, že každá z nás má tu svojí představu už od malinka a ta se průběžně mění. Já jsem zatím dospěla k závěru, že bych chtěla malou svatbu. Hlavně z finančního důvodu. Můj tatík se už teď děsí (je mi 23), kolik že ho to bude stát a mamka začalá házet do prasátka A přesně tohle já nechci. Také si chci na ní ušetřit s přítelem, vůbec nemám pocit, že by mi rodiče museli strojit veselku za sto tisíc, když to přeženu. Jediné co už vím, že si vyberu místo, kde v ten den bude jediná svatba. Byla jsem na 4 svatbách a každé to místo bylo sice krásné, ale na obřad bylo vyčleněno jenom 30 minut. Pak už se tam štosovala další svatba a další svatebčané. To mi příjde opravdu otřesné. Třeba na v Praze na Chodově v té jejich tvrzi. Je to tam tak krásné, ale vlasntě potkáš tu svatbu před a po...to mi přišlo takový ochuzený a neoriginální...

Nádhernou, malou, na parníku uprostřed řeky (jsme oba ve znamení ryb ), spolu s nejbližší rodinou a přáteli. Rodině a přátelům jsme to ozámili 14dní před obřadem, ať si udělají čas a předešli jsme tak zbytečným stresům. Nikdo nám do toho nemluvil a bylo to skvělé, nezapomenutelné, pohodové, romantické