Jak vysvětlit matce, že tetování není žádné zlo?

Už tak od 13 jsem chtěla tetování, vždycky jsem věděla, že chci nějaký text (písnička, motto) a vždycky jsem mamce říkala, že až odmaturuju a budu mít jít na vš, nechám si ho v létě udělat. Mamka to vždycky přešla se slovy podobnými "no to víš že jo" Jenže já už to prostě brala tak, že to tak opravdu bude.
Teď mi bude 19, minulý tyden jsem se byla objednat a příští tyden jdu na věc Nejak jsem měla strach to mamce říct, ale o víkendu jsem ji o tom řekla a měla řeči v tom smyslu, že "proč si všechno rozhoduju sama, proč si všechno vždycky vynutim a proč musí být po mém". Takže ani nebyla naštvaná za to tetování, ale prý proto, že jsem se s ní ná tom nedomluvila předem Od to doby u ale o tom nemluví, jsem zvědavá co řekne, až přijdu pak s tím domů

já pro jistotu o tetování doma nikdy nemluvila. Pak přišly narozeniny a já měla jasno, že jdu na věc..po 3 měsících mi na to doma mamka přišla (chytla mi za tepláky, že at si je vytahnu a nelezou mi záda a šup koukala a řekla..to máš jako doopravdicky? nebo na těch 5 let , pak přišla přednáška o tom, že tetování mají vězni.. pak se zasekla a řekla..a proč to máš anglicky? měla sis to dát aspoň azbukou ) tím náš rozhovor skončil a já jen dodala, že může být rada, že to nemám na vyditelným místě
Počkej si pěkně 3 roky,..zatím můžeš vylepšovat tvůj motiv a hledat toho nej tatera

nijak, prostě s tím přijdi domů

Nějáký ten pátek zpátky jsem měla takový období, kdy jsem chtěla piercing a kérku. Zkoušela jsem to doma předhodit k diskuzi. Mamka vždycky prohodila, že v žádným případě, že jedině přes její mrtvolu, jestli jsem se náhodou nezbláznila atd. Vzhledem k tomu, že nepředložila žádný pádný argument proč ne tak jsem se jednoho dne vypravila do města a nechala jsem si propíchnout pupík. Jasně, doma jsem to schovávala - nebyla odvaha. Ale pak to stejně mamka zmerčila. A k mýmu úžasu se jen zeptala jestli to bolelo, co budu dělat až se mi to zanítí a pak taky tradičně dodala, že jsem se asi zbláznila. Jasně, že se piercing zanítil..pak se mi to přestalo líbit, tak jsem ho sundala, pupík se zahojil a mě to jako zkušenost stačilo. No a když jsem chtěla tu kérku dolů na záda, tak jsem šla za jedním klukem, byl to mámin kolega z práce a kérky dělal jako vedlejšák. Uměl to božsky. Dal mi katalog svých kreseb na prohlídnutí a mamka taky tenkrát nakukovala se mnou a pak se ho ptá: "Ty Marku, nemůžeš jí něják narušit míchu, až jí to tam budeš tetovat tou jehlou rovnou doprostředka těch zad?" A on říká:"Paní Trnková, bez starosti, já to nedělám sbíječkou". Mám super mamču.