Jak se chovat ke zvířeti, co utrpělo šok?

Naši kokřici jednou chytla za kůži na zádech doga. Po fyzické stránce se ji nic nestalo (to spíše mně, protože jak se rozběhla ze cca 100 metru neoploceného pozemku, tak mi podrazila nohy a já jsem spadla na štěrk), ale po psychické stránce na tom byla špatně hodně dlouho. Několik měsíců nechtěla chodit na procházky, museli jsme ji nutit a taky pořád jenom ležela a spala a byla taková bez života.

Ahoj, nemáš ve svém okruhu veterinárního homeopata? Homeopatika se mimo jiné používají u lidi, kteří utrpěli šok a samozřejmě to jde i u zvířat a velmi efektivně.

EDIT: asi bych ho nechala třeba týden, jestli se stav zlepší a oklepe se z toho sám. Kdyby ne, řešila bych to výše zmíněnou cestou. Snaž se mu dát co nejvíce lásky, ale nelitovat ho. Kup mu třeba nějakou novou hračku nebo tak. držím palce.

Reaguji na annallee:

Potřebuje čas, aby se z toho vzpamatoval. Doporučuji nechat pár dní odpočívat, mluvit na něj
a občas pohladit a pomazlit, hlavně na procházkách dodávat odvahu a povzbuzovat. Když nám našeho RR poprvé napadl pes, tehdy byl ještě štěně a byl z toho také dost otřesený. Teď mám krysaříka, naštěstí nebyla nikdy pokousána nebo napadena vážně, ale ta si z toho kupodivu vůbec nic nedělá a okamžitě se oklepe. Loni mi ji poválel labrador v poli - vypadalo to dost ošklivě a tehdy jsem ten šok utrpěla já.

Já bych zkusila bachovy kapky pro zvířata namíchané na míru. Já mám s nimi dobrou zkušenost, ale používám je na jiný problém.

Je to jako se člověkem. Když se nám něco špatného přihodí, také potřebujeme nějakou dobu, abychom se z toho vzpamatovali. Podle mě jsou tři dny úplně normální, některá zvířata se z šoku vzpamatují třeba až za víc jak týden. Nám pejska pokousal jako malé štěňátko vlčák, tehdy mu vylomil dva zuby, museli jsme k veterináři na injekce, ale nic většího neměl. Od té doby, co vidí vlčáka, vyjíždí na něj jak pomatený, moc dobře si pamatuje, kdo ho pokousal.
Doporučovala bych nijak nezasahovat, sledovat ho a chovat se k němu jako obvykle. Za pár dní bude všechno OK, bude náhodou ne, tak navštívit zvěrolékaře.

Souhlas s vaším vetem, snažit se o normální chování, pesan se oklepe, nejsou to třasořitky Jen holt je individuální, za jak dlouho

Děkuju, holky. Snad se z toho brzo dostanem.

Po těhle pár dnech kdy se bude dávat do kupy, bych doporučila časem začít chodit na cvičák pro novou sebedůvěru. Naší fenu ovčáka si taky podali dva psi a byla hotová, jen když šla kolem plotu a pes štěkal.
Po individuálnim výcviku nabyla sebevědomí a teď jakmile nějakej pes vylítne tak vylítne i ona a už si nenechává natlouct. A jako bonus teď výborně hlídá
Hodně štěstí..

Reaguji na nicool:
Když já mám takového špuntíka kříženého, je malinkej, ale doteď měl sebevědomí na rozdávání... Možná to vážně zkusím. Díky za tip.

Našeho pejska který má okolo 70 Kg napadl bezdůvodně z ničeho nic vlčák který byl skoro poloviční, tak že nakonec měl roztržený krk a další a musel na šití. Náš byl v pořádku, až doma jsme našli teda taky pár stroupků malých. No ale to hlavní že od té doby okamžitě napadá všechny větší psy. Nemusí si ho ani všímat a hned se do něj zakousne. A je to už víc jak rok. Tak že procházky jen v noci a hlídat hodně..

Ten je krásnej jak kouká..

Já teda nevím, on je pes a pes... Chci tím říct, že jsem si vzali před rokem a půl fenečku z útulku. Bylo jí 8 let a v útulku byla od jednoho roku - tudíž prakticky celý svůj život. Jak jsme ji s mamkou přinesly domů, začala štěkat na tátu a bráchu. Dodnes se hodně bojí mužů (někoho si nevšímá, na někoho štěká už z dálky), asi jí někdo týral...
Všude jsme hledaly a psaly, co s tím, a všude nám řekli: ignorovat, nechlácholit. Když jsem to dělali podle těchto rad, fenečka byla více a více vyděšená, choulila se. Tak ji teď ujišťujeme, že to nic a někdy i chlácholíme. Je mnohem živější a přítulnější, je vidět, že se cítí mnohem jistěji.
Myslím, že pejsek někdy to chlácholení potřebuje, je to znamení, že vám na něj záleží. Alespoň v našem případě tomu tak je. Vždycky když ji chlácholíme, začne se víc a víc mazlit a radostně na nás skákat.
Zkusila bych to alespoň na chvíli. Je jasné, že jen díky tomu se z toho nedostane, možná nikdy. Zkusila bych ho brát na místa, kde pejskové nechodí. Za týden někam, kde je pejsků hodně málo, postupně to navyšovat.

Mě napadla labradorka fenku, byla oproti té labradorce mini, ale naštěstí taky neměla žádné rány, jen něco s okem. První den byla úplně vyklepaná, pořád utíkala a schovávala se.
Stažený ocas měla pak dycky na procházce ještě tak týden...a ještě po dvou měsících měla, ale jen když viděla velkého černého psa- prostě jí připomínal tu labradorku.

To, že se je nemá litovat jsem slyšela mockrát, ale nám veterinářka řekla, ať má klídek a ať jí dáme co má nejradši k jídlu atd...a za týden byla ok . A teď už si věří stejně jako předtím kromě velkých černých psů občas no...

Mám zkušenost že před pár lety na našeho pejska Cotton de Tulear skočil Yorkšír a rafl ho do čumáčku ( yorkšír byl menší, takže tam má náš malou jizvičku na nose) ale od té doby ten náš vrčí na psy ( hlavně ty velký + ty co se mu nezdaj - ale záleží fakt na něm..) feny jsou v pohodě, takže tak.