Jak poznám, který z nás dvou je pánem našeho psa

myslím, že může existovat to, že je jeden velitel, ostatní pod ní a úplně pod nimi pes. když sem byla malá, měli sme vlčáka. starala se o něho máma, poslouchal nás všechny v běžných věcech jako místo, k noze a podobně, ale pak byli věci u kterých prostě poslouchal jen tátu. třeba že když bylo zůstaň, tak prostě zůstal i když on odešel za roh. když to samé udělala máma, tak chvíli vydržel a pak přišel... ale je to v podstatě jedno, ne?
hlavní je, aby respektoval a poslouchal vás oba

Reaguji na avanta:
V podstatě jsme smečka, já jsem ten navrchu, pes až ve spod a přítel teda mezi, když to chceš takhle říct doslova. Na slovo poslouchá jak mě, tak i přítele, na prochajdy chodíme jak já tak taky on. Ale prostě jsem jeho paničká já, já ho cvičila i kárala. Můj názor je, že prostě pán je jen jeden.

Mně se nelíbí aplikovat zákony vlčí smečky na domestikovaného psa žijícího mezi lidmi. Ten, kdo sev tom vyzná, ví že to je prostě nesmysl.

Sice se často stane, že pes si vybere jednoho pána, toho respektuje a ostatní ne, ale to je špatně! Poslouchat musí všechny, pány musí být všichni. Pochybuji že by pes poté rozděloval své pány do určité hierarchei. Co by to znamenalo? Že ti, co jsou níže, se jako nemusí tolik poslouchat? Opět špatně.

U nás pes respektuje mě a přítele tolik ne. Bohužel přítel nemá zájem na tom pracovat, takže smůla...když pes dělá nepravosti, musím přijít já a houknout.

Pes by měl poslouchat oba stejně, ale podle mě si stejně sám vybere svého pána. Když jsme se psem každý sám, tak nás poslochá oba stejně. Ale když jsme s ním venku společně, tak mi připadá, že víc poslouchá mě. Třeba když se postavíme od sebe několik metrů, on je mezi náma a zavoláme na něj tak jde ke mě. To samé když stojí u přítele a já na něj zavolám tak hned běží, ale když ho zavolá on, tak se rozběhne, ale pak se na půl cestě zastaví a čeká až půjdu i já.

Hele můj pes kdykoliv vidí mého strejdu, tak kdyby si vybíral, běží k němu si myslím. V žádným případě ale není jeho pán. Prostě můj pes jen miluje s ním řádit. Ovšem jeho největší láska jsem já.

Nevím u nás to bylo vždy tak, že pes musí být až za všema členama domácnosti a to včetně dětí. Musí poslechnout všechny členy domácnosti. U pánička si nikdy nedovolil neposlechnout. U ostatních členů to občas zkusil, ale vždy mu muselo být vysvětleno takhle teda by to nešlo. Do dveří vždy vcházel poslední. Pokud předběhl, tak ho přítel natvrdo vytahl ze dveří. Na cvičák si myslím by měl chodit jen jeden člověk. Ten druhý třeba jen jakoby doprovod, aby věděl co jak dělat. Nevím jestli to je správně, ale u nás to fungovalo u Tosy a měl 60kg a byl to pes, takže jsme se báli dominance. Nikdy se mi nestalo, že bych ho neodvolala. Poslechl vždy.