Jak dospělá kočka snese nové koťátko?

Byla jsem ve stejné situaci - své tříleté kočce jsem přivezla koťátko. Dočetla jsem se, že je to ideální věkové rozpětí, kdy kočka kotě přijme. Začátky byli hodně těžké, dá se říci že první dva měsíce se nemohli vystát, velká kočka hrozně žárlila a museli jsme jí dávat i misku s jídlem ven. Teď spokojeně dlabou vedle sebe, hrají si a jsou to super kámošky. Hodně štěstí s novou kočičkou

Moje mamča chová ušlechtilé kočky, tak vím jaké to bylo, když si přivezla nějakou novou. Zhruba týden - max. 14 dní po sobě prskaly o každá byla v jiném koutě místnosti ale po té době se to zlepší a dokonce se i vzájemně láskyplně olizují

Naší kočce byl rok a půl, když jsme si přinesli nové kotě. Už je to skoro 4 roky a dodnes se nemají rádi. Starší kočka se celá naježí, když jde mladší okolo, nepřiblíží se k misce atd.

Ahojte, mám ročního vykastrovaného černého dlouhosrstého kocourka a přinesla jsem si domů toulavé koťátko. Bylo mi ho líto. Jenže Čikyn se ho bojí prská a vrčí na něj .. je to problém nebo si zvyknou? děkuji

Jestli si zvyknou je věc povah, stejně jako u lidí. Nevím, jak jste na tom s názorem na "kočičí psychology", tj. v podstatě lidi, kteří se zabývají problémovým chováním koček, ale většina z nich soužití koček nedoporučuje. Problém u koček (co jsem nejen četla, ale i sama vypozorovala) je, že jejich nenávist je lidem většinou skrytá a pokud je vidíme se rvát, tak to už je ve chvíli, kdy jim rupnou nervy. Jinak pokud někdo měl možnost pozorovat soužití koček ve skupině (např. i tři toulavé kočky, které vlastně nemusí být spolu), tak si jistě všiml, že dominantní kočce stačí pouhý pohled na ostatní a ty berou roha (např. od žrádla). Já jsem soužití dvou koček zkusila a už bych to své kočce nikdy neudělala. Syčela a byla z toho tak na nervy, že se několikrát pozvracela, chlupy lítaly, byl řev. Večer se oba kočičáci schoulili do pelíšku vede sebe a já nadšeně pořizovala fotky z "nového přátelství", ale druhý den se vše opakovalo. Po 14ti dnech mi došlo, že přátelské dýchánky, které jsem omylem považovala za něco krásného, bylo jen dočasné příměří, kdy moje "původní kočka" prostě už neměla sil a podvolila se. Pak jsem pochopila, že se nemůže jít ani najíst, pokud jí to druhá (a nová!) kočka nechválí, stejně tak záchod.... a novou kočku (která byla sama o sobě skvělá a velký mazel) jsem musela s brekem vrátit. Po dvou týdnech, kdy jsem ještě kvůli tomu měla dovolenou, jsem byla psychicky na dně i já. Takže za mě - nedoporučuju, pokud se nejedná třeba o sourozence, co jsou spolu od koťat.
Je znám nejeden případ, kdy jedna kočka po smrti té druhé pookřeje a je najednou plná života - opustil ji její tyran, kterého majitelé považovali za jejího přítele.

Mám doma asi 9-ti letého kocoura a Malé Kotě Kotě by se rádo z přátelilo jenže kocour furt chrčí ne co s tým?

dnes, 19:04:42 - Připojeno během spojování:
Kocour a kotě

Dobrý den, máme do 9ti letého kocoura (kastrovaný) a chtěli bychom si pořídit malé koťátko. Snesou se vůbec nebo zvyknou si? Nebo je to blbý nápad

Reaguji na Kotě97: No, to je otázka. Obecně je to spíš blbý nápad, ale... strašně záleží na povaze čičáka a dalších okolnostech.
Např. vymazlenec zvyklý na spoustu pozornosti ho pravděpodobně nepřijme už v tomhle věku.
Nicméně na straně druhé stará kočka kterou už trápí spousta obtíží může s příchodem kotěte znovu "ožít".

Sama za sebe můžu říct, že vědomě a cíleně bych si další kočku nepořizovala.

k devítileté kocce bych kotě nepořizovala....

Reaguji na Kotě97: obecně se to nedá říct.. vždy je důležitá povaha jednotlivce
Naší kočce letos v létě bude 8let, když k nám omylem vběhnul sousedovic kocourek (6m) tak na něj párkrát zasyčela, naježila se ale po pár minutách jí hrozně vadilo, že si kočičák víc všímá nového prostředí než jí.. Jak pěkně se před ním ale nakrucovala a to je kastrovaná.
Babičky vesnické kočky (sourozenci kočka+kocour) ani jeden nesnese jinou kočku/kocora/kotě na jejich pozemku. Párkrát se stalo, že se prostě porvali do krve a nekecám - lítaly chlupy.
Osobně k naší kočce by asi problém s novým přírustkem nebyl, ale přeci jen je to dáma v letech a nechci jí pořizovat malého otravu. Však má už svoje nálady.

My jsme našemu britskému 11timěsíčnímu kocourkovi pořídili britskou holčičku. Ona se ho bojí, on jí skoro nikdy nic nedělá, ale semtam ji zezadu povalí a ona se brání. Nevím, jestli jí chce ublížit, nebo si jen hrát, ale mám strach, že jí ublíží, až půjdu do práce. Navíc ho to strašně mění, manžel už chce kotě vracet

Reaguji na xo.: Je to normální reakce, britky-kočky.. alespoň ty se kterými mám já zkušenost, jsou spíše samotářské a bojácnější.
Kocourek je puberťák co si prostě chce hrát.
Když už jste si další kočku pořídili, měli byste je nechat "vyřídit si to" mezi sebou a moc do jejich vývoje vztahů nezasahovat... to vidím jako vzniklý problém, alespoň mi to tak připadá.
Oběma kočkám dopřát vlastní prostor kde můžou být, když nechtějí být zrovna spolu.

Reaguji na Veselka10:

Někdy mám hrozný strach že jí něco udělá v jednu chvíli jsou v pohodě, projdou kolem sebe, malá mňoukne a to je všechno. S manželem si Many hrával tak, že ho Many i hryzal do ruky (samozřejmě s mírou), když Many zatlačil už moc, tak mu to dal manžel najevo a Many přestal. On když se zahryzne, tak to bolí a mám strach, že to překročí tu hranici. Když jsem doma, je to v pohodě, ale bojím se toho, až půjdu do práce nevím jak je nenásilně spojit...

Takže znovu - zajistit, aby každý měl svůj kus prostoru kde může být, když nechce být ve společnosti druhého a neplést se jim do jejich vztahů. Ty si musí vyjasnit a stanovit si pravidla oni.

Reaguji na Veselka10:

No to je docela těžké, protože malá ona má svá místa, ale i tam se velký dostane, když chce. Malá, ikdyž se velkého bojí, nezůstává schovaná pod stolem (to je jediné místo, kam se velký nevleze), neschovává se do domečku, chodí se procházet, vůbec ji netankuje, že kolem ní krouží starší kocour. Leda se až moc přiblíží.

Párkrát se stalo, že velký k ní pomalu šel, očuchal jí prdelku, ona se otočila, co to jako dělá a to bylo vše.