Indikace zmenšení prsů - zdravotní problémy po operaci

Ahojky tady,já jdu na zmenšení příští týden v pondělí,tak se už taky těším,že mi ubyde to neustálé,já tomu říkám těhotenská neustálá zátěž,je to ,jak nosit neustále těhotenský břicho,jen položený trochu výše a nosíme to ne 9 měsíců,ale pěkných pár let,takže páteř chudák trpí,jak čert

myslete na mě děvčata,at mi to dobře dopadne,hned ,jak budu mít po opce a budu doma,tak sem hopnu a budu se vyptávat na informace ohledně rekonvalescence

myslete na mě děvčata,at mi to dobře dopadne,hned ,jak budu mít po opce a budu doma,tak sem hopnu a budu se vyptávat na informace ohledně rekonvalescence

Evelyn, leaaum
Mohu se zeptat, jaké problémy s pohyblivostí vám ta prsa způsobovaly/způsobují? Já pohyb miluju, cvičení mě udržuje záda v snesitelném stavu.
Dnes mi ortoped řekl, že mi doporučuje zmenšení, že by mi to i pravděpodobně zaplatila pojišťovna. Ale já si nejsem jistá, zda opravdu chci tak náročnou operaci podstoupit.

Lenko, přeju ať je vše v pořádku a rychle se to hojí!

najana
No nevím jak veliká prsa máš, ale kdyby jsi měla jako já gigantomastii tak by sis to uměla představit. Kvůli obrovským prsům jsem nikdy nemohla cvičit, běhat, rychle chodit a špatně se mi dýchalo. V podstatě každý rychlejší a intenzivnější pohyb mi dělal neskutečné problémy, obrovská zátěž na ramena a páteř. Když si nejsi jistá zda to podstoupit a nemáš problémy tak není co řešit.
lenka 64
Moc ti držím pěsti, neboj, všechno dobře dopadne a budeš konečně spokojená jako já. Hnedka jak budeš po, tak nám podej hlášení a klidně se vyptávej na všechno co tě napadne. Hlavně buď v klidu,nic nedělej aby jsi se dobře hojila.

Evelyn, mám 75H, ale nepřetržité velké bolesti zad mám až v poslední době, dřív jsem měla bolesti občas. S dobrou sportovní podpsenkou (většinou spíš dvěma) si s tím zacvičím normálně a dost mi to pomáhá. Dřív jsem moc toužila po zmenšení hlavně kvůli psychice a teď, kdy už se pár let jakžtakž beru jaká sem, tak to zas nedávají záda. Když řeknu, že mám problémy se zády, každý se na mě podívá a hned řekne, že je to kvůli těm přebujelým prsoum. Dnes poprvé od doktora zaznělo, že bych si je měla nechat zmenšit. Jenomže já sama si tím prostě nejsem jistá a potřebuju si to nějak srovnat v hlavě. V posledních letech jsem prodělala několik operací a každá rekonvalescence byla pro záda utrpením. A nejen pro záda. Přiznávám, že vůbec nevím, zda opravdu chci jít a zda si opravdu pomohu.

najana
Pokud máš pocit že ti prsa až tak moc nevadí tak s tím raději ještě počkej aby jsi nebyla zklamaná a nelitovala. Člověk k tomu musí dospět sám. Já jsem si to takhle rovnala v hlavě půlku života a výsledken je zničená páteř a ramena a řada dalších zdravotních problémů s následnou invaliditou. Bohužel jsem neměla lékaře který by mi to sám navrhnul a když jsem sama projevila zájem tak jsem byla na konzultaci i odmítnuta a tak jsem léta dál trpěla a nebýt známé která mě k tomu dala impuls a internetu tak bych asi na operaci nešla.
Ano rekonvalescence byla na záda náročnější, ale dalo se to vydržet. Pro mě je bolest zad každodenní součást života takže to tak moc neprožívám a navíc když člověk ví že to má smysl tak se to líp snáší. Jak už jsem několikrát psala cítím se opravdu skvěle a jediné čeho lituju že jsem nešla už dávno.

Já se trochu přidám, měla jsem 80H, také jsem kupovala podprsky co nejpevnější, abych mohla sportovat, baví mě aerobic, kolo a brusle, ale nedalo se dělat prudší pohyby a při protahování v sedě jsem se nesehla, protože mi tam ty dva "balony"zavazely. Teď je to v pohodě, docela přemýšlím i o běhání, protože to dříve nešlo, nesnášela jsme na střední, když jsme běhali v tělocviku, neb už tenkrát mi prsa zavazela. No a ta psychika, to opravdu dělá hodně. Víte, dělalo mi zle, když jsme šla kolem prodejny prádélka a záviděla těm, které si mohly hezké prádelko pořídit, já nakupovala formovací podprdy...Sice tohle je okrajový problém, není zdravotní jako takový, ale hodně souvisí s psychikou.

Leni, držím pěstičky

Já se právě bojím, abych si něco takového nezpůsobila. A zároveň se bojím, že ty bolesti zad s tím (až tak) nesouvisí a při další rekonvalescenci se akorát zase zhorší. Kéž by to šlo zmenšit nějak "jednoduše". Asi jsem moc velkej srab.

Tirafo, zrovna tenhle okrajový problém s nákupem a nošením prádla pro mne byl jako pro teenegerku zásadní. Na tělocvik jsem nosila už na ZŠ dvě podprdy. Pokaždé, kdy jsem se v obchodě opět nenarvala do žádné podprsenky, jsem měla několikadenní depku, že jsem zrůda. Dnes to beru jinak, ale psychicky by mi určitě taky bylo lépe. A psychika je moc důležitá...

najana
Čekala jsem, že ta operace, nebo spíše bolesti po ní budou daleko horší, že nebudu moct víc jak měsíc hýbat rukama, ale vše je ok, nebylo to tak hrozné. Asi bych mluvila ovšem jinak, kdybych měla následné komplikace.
Najáno, k tomu opravdu musíš dozrát, nenuť se...

Asi je pravda, že jsem k tomu nedozrála. Asi pokud se mi nepovede vyřešit problémy se zády nebo se dokonce budou zhošovat, tak ta vidina úlevy bude silnější a budu mít víc odhodlání než teď.

Přesně tak to bylo i u mě. To odhodlání k operaci stoupalo zároveň s tím jak se zhoršovaly zdravotní problémy a jejich neúnosnost. V mém případě hrála roli i informovanost a možnosti, které byly před lety minimální.

Jak víš, tak jsem měla problémy s hojením a stejně nelituju a kdybych se měla znova rozhodovat šla bych do toho znova. Ta obrovská úleva za to stojí.

najanaahojky,já taky měla ze začátku spíše problémy psychické,zdravíčko mi sloužilo dobře,nicméně jsem se necítila dobře na koupališti,při tělocviku na střední,to jsem se skoro šněrovala,abych se mohla hýbat,protože prsa jsem měla už tehdy hodně visící a těžká,měla jsem strach,že si snad ani nenamluvím partnera pro život,no nakonec to dopadlo dobře ,jeden se do mě zamiloval a žili jsme štastně 11 let,pak se mi zabil,úraz v práci,nyní už žiju 12 let sama jen se syny a obrovské prsa mi zase brání se s někým sblížit,a ted když jsem překročila 40,je mi 45 tak nastoupily i zdravotní problémy,hrudní páteř se mi pod tou tíhou láme,z toho pramení i bolesti v oblasti srdce,dýchání je ztížené,ramena bolí,objevují se migrény,trpím a to vše díky prsům,pojištovna mi to neschválila,tak si to s hořkostí v srdci platím sama,a říkám si ,že už je mi to jedno,jestli umřu,jestli budu mít komplikace,nebo jak to vůbec dopadne,páč jsem dozrála do stadia ,že svá prsa už nechci,nemám je ráda,kazí mi život a berou mi radost a energii,kterou bych jistě měla,kdybych měla normální prsa,tak děvčata pa a v pondělí si na mě vzpomente

lenka 64
Ahoj Leni, budu na tebe myslet a neboj dobře to dopadne, uvidíš že budeš konečně šťastná, po zdravotní stránce se ti moc uleví a nebudeš se muset stydět za své tělo. Jsme na tom hodně podobně, tak tě úplně chápu. S tou pojišťovnou je to hodně nespravedlivé, léta trpíš a ničím sis to nezavinila.....spousta lidí si záměrně poškozuje zdraví a pojišťovna jim automaticky hradí léčbu.
Budu ti držet palce!