Indigové děti

No,měla jsem hodně přísnou mamku a taťka dovolil víc,ale respekt jsem měla,za to když jsem něco provedla,přišel trest,byli přísní řekla bych,ale nikdy jsem v ničem nestrádala a lásky mě dali strašně moc!
Jen třeba domluva,by u mě a u sestry často nestačila,já osobně jsem rodičům za přísnou výchovu vděčná a nějaké křivdy si z dětství neodnáším.
Důslednost a hranice jsme teda měli doma také.
Občasné ústupky snad udělá každý rodič a často i rád,ale nesmí toho dítě zneužívat.

Přesně tak....

Ano, to je pravda, semtam ústupek není známkou selhání, ale lásky. A dítě to tak vnímá. Ale nesmí být z ústupků pravidlo, proto někdy na písku jsme dýl a někdy když zavelím, tak jdeme a pokud se začne vztekat, tak ať se vzteká, já si přeci nekleknu na kolena a nebudu ho prosit. Děti to zkouší hlavně v tomto věku. Ale je fakt, že nejsem vůbec příznivcem bití, my nebyli moc biti, jen máma nás honila občas vařečkou a mně to jako dítěti přišlo spíš srandovní, daleko větší respekt jsem měla z táty, který nás vzal stranou, promluvil nám do duše a to on tedy fakt umí, že se člověk sám před sebou stydí a toho jsem se bála tedy nejvíc. Takže stačilo, aby máma pohrozila tím, že to poví tátovi a byla jsem jak andílek

MiniLin
Mno já to s tátou taky uměla, ale přesto jsem měla z něj větší respekt a to je zvláštní, protože na nás byl hodnější, než máma. Takže tím, že někoho budu honit vařečkou, nebo mu občas naplácám, si autoritu prostě nevynutím.

přesně tak

jak já říkám matce - jakou sis mě vychovala, takovou mě máš - není míněno ve zlém

K těm indigovým dětem, tady je test.

bono
No jo, ale když to holkám asi nevysvětlíš. Taky si myslím, že měly o tom nastudovat něco víc, a teprve potom se k tomu vyjadřovat. Ale potřebovaly si tak trochu zanádávat a tak jim indigo posloužilo jako oběť.

Hlavně ten popis v počátku diskuze podle mého vůbec neodpovídá názvu tématu. Nevím tedy, kde se ten popis vzal, ale já tedy četla někde úplně něco jiného.

lollo
Laky to stáhla odsud:
http://rodina-deti.doktorka.cz/indigove-deti/

Nevím, já tady už psala, že indigo děti se berou především podle aury a to neznamená automaticky spratek. Ano, jsou většinou citlivější, osobitější, dost je nemusí okolí chápat, ale rozhodně nemusí být hned vzteklouni a nezvladatelní s narušenou osobností. A bohužel z toho článku http://rodina-deti.doktorka.cz/indigove-deti/ to tak vypadá. Vůbec mi to nějak nekoresponduje s tím, co jsem o indigových dětech v časopisech četla já. Ale tak nějak blíž jsem se o to nezajímala, takže nevím.

Třeba tohle:
Některé věci jednoduše nedělají, například čekání ve frontě je pro ně nesnesitelné.
Jsou frustrovány systémy, jež jsou zaměřené rituálně a nevyžadují kreativní myšlení.
to podle mého je poměrně zjednodušený názor. Neznám snad nikoho, pro koho by bylo čekání ve frontě zábava a systémy taky dost lidí nebaví, je přeci dost kreativních lidí a nemusí být zrovna indigo, kteří se nepodávají každému systému. Takže je to podle mého dost vytrženo z kontextu.

bono
Například:
Na první pohled se chovají asociálně, i když jsou mezi sobě rovnými. Jestliže kolem sebe nemají nikoho podobného smýšlení, uzavírají se do sebe s pocitem, že jim nikdo nerozumí. Ze společenského hlediska je pro ně školní docházka neobyčejně obtížnou záležitostí.

Z tohoto popisu to dítě nezvladatelné je. Ale já si tedy představuju indigo děti jinak.

"...umíněné, buřičské a vzpupné...". Z toho to nejspíš odvodily

Holky já taky nejsem věřící ale koukala jsem na nějaký články kde to psali a byl o tom i dokument v angličtině, kde říkají, že to dítě myslí jinak prostě. Že třeba čtyřleté dítě neví jak nakreslit kolo, ale když mu řeknete at nakreslí itálii, tak prostě nakreslí něco, co je podobné itálii z mapy. Nevím, jestli tomu věřím, ale příjde mi to rozumné, ta teorie, že ty děti už tu byli a znovu se rodí, všichni znají minulost v podvědomí a jednoho dne se spojí a kvůli nim přestanou války ve světě. Zajímavá teorie, líbí se mi a brala bych jí

Tady je o hodně lepší popis:
http://www.kabbalah.cz/info/65/