Indigové děti

Tyto řeči opravdu miluju. Pěstování osobnosti, zachování individuality.....a další podobné moderní myšlenky včetně toho, co tu popsala Laky.

Přesně. Raději nic neříkám a mlčím, abych ještě nebyla nařknuta ze závisti (protože vlastní děti nemám) nebo já nevím čeho, ale když vidím, v čem dnešní rodiče podporují své děti (nebo co všechno přechází mlčením), já asi budu jednou krkavčí matka!

Tak teď jsem se nasmála ...Indigové děti !! Přečetla jsem to manželovi a on mi na to říká : Myslíš rozmazlený parchanty ??

Taky to vidím jako omluvenku...

Jistě jsou děti, které potřebují zvláštní péči, ale tenhle pojem je zcela jistě uměle a účelově nově vymyšlen...

Yasminka
A až jí ta osobnost v patnácti vykrade byt, nebo přitáhne domů dítě který ani nebude vědět s kym si pořídila, tak se bude divit co z indigovýho dítěte vyrostlo!

neboj,jistě budeš mamka,která nechce mít nevychovaného prcka a tak holt bude u vás disciplína

myslím, že existují i výjimečné děti, ale je jich málo, a navíc to nepovažuju za klad, ale za zápor...takový člověk celý život trpí. podle mě by se malé děti měly vychovávat obyčejně, ne v nich zdůrazňovat nějakou výjimečnost...vede to jen k namyšlenosti, nadřazenosti...a velice brzy to v 90% případů špatně končí...

Já to říkám: ráda a nahlas - zejména, když mi malý parchant leze přes hlavu v letadle a matlá mi vlasy nějakou čokoládou. Rodiče by si to měli uvědomit. Naposledy jsem se ozvala a paní mi uraženě ani neodpověděla (jsem přitom velmi služná, pozdravím a poprosím a slušně řeknu, co mi vadí) No a taky jsem ta zlá... ale nevidím důvod nechat si třeba 5 hodin v letadle kopat "do ledvin". Zajímavé je, že když se rodiče dětem třeba v letadle věnují, tak jsou ty děti úplně v pohodě. Takže je to o rodičích.

Záleží, jak se to podá - pokud je to dítě opravdu výjimečné, pak zvláštní přístup potřebuje, protože si s vrstevníky nerozumí (mluvím o dětech, co jdou ve 12 letech třeba na vysokou). Dělat, že jsou normální, v takovém případě nejde a je to jen na škodu - ale to je teoretický příklad, to se indigových dětí fakt netýká.

holky

ono je to i na wikipedii jako,tak to bude asi seriozní info
a mě by prostě zajímalo,co je to za sektu či jiné uskupení,které tohle hlásí do světa.
Přece si normálně smyšlející člověk nemůže myslet,že má doma jakousi reinkarnaci a tím pádem tohle napsat o dětech.

Přesně tak,budu stejná
Mě ale často šokuje např.to.když hlídám neteře 10let a 3,5roku,a musí mě poslouchat,nic neříkám 3x a když něco řeknu,tak to tak prostě je,a ty matky co jsou okolo se do mě pustí.To jsem pak běsná,když vidím jak jsou naše holky vychované a ty jejich spratci ne a oni mě ještě poučují a říkají,že jsem moc zlá,že je to zbytečné atd..
Kolikrát si říkám,jestli nemám moc pevnou ruku,ale když pak vidím spratka,tak si říkám,že jsem hodná teta
Nechápu,že rodičům ty nevychované děti vůbec nevadí,fakt je to pohodlnost na kterou později doplatí

Snad nedostanu vynadáno, že to sem nepatří, nebo že je to moc dlouhý, ale já mám pocit, že tohle je přesně případ "indigové" holky. Nedávno mi dorazilo mailem:

Do práce jsem jela MHD a jako vždy bylo docela plno. Zaujala mě skupinka lidí
kousek ode mě. Na čtyřsedadle seděla stará paní a její manžel, naproti nim
maminka a její asi 4 - 5 letá holčička. Obě vyfiknuté jako z posledního modniho
časopisu. Maminka minisukni jen o pár čísel širší než pásek, vysoké podpatky,
těsné tričko upnuté na opáleném těle a samý řetízek a prsten. Byla trochu víc
namalovaná, ale i tak ji to slušelo. Kazil ji to jen ten výraz.
Znuděný a znechucený a občasný kradmý pohled po lidech jako by říkal - Proboha,
fůůůj, kam jsem se to dostala." Její malá princezna byla oblečená podobně, jen
podpatky a malování nahradily roztomilé culíčky jako střapečky. Kývala nožičkama
sem a tam a vypadalo to, že je znechucená stejně, jako její matka.

Naproti nim seděli staří manželé, oba se opírali o hůlku, byli skromně schouleni
tak nějak do sebe a tichounce si občas něco řekli. Sálala z nich taková ta
domácí pohoda, mír a pokora. Seděli, nikoho si nevšímali, jen paní občas
vyrušilo kopnutí malé princezny pod koleno. Nejdřív to bylo jen jakoby náhodně,
že se holčička nechtěně dotkla špičkou boty. Čím víc ale stará paní uhýbala, tím
víc bylo na holčičce vidět,že kopance jsou cílené. Kývala nohama, kývala, pohled
upřený na tvář staré paní a kop - a zase jakoby nic se dívala ven z okna. Stará
paní trochu poposedla - a za chvíli znovu. Číhavý pohled a raz, dva, tři - kop.
A zase nenápadný pohled ven. Pořád dokola.

Paní už nevěděla, kam s nohama. Snad jenom slušnost ji bránila mamince něco říct
a tak se snažila trpělivě vystihnout okamžik výkopu a včas uhnout. Ani lidi
kolem neříkali nic. S počtem kopanců se jen úměrně zvyšovalo kroucení hlavou a
znechucení obou manželů i ostatních cestujících..

Celé to sledoval i mladík stojící opodál. Měl takové ty široké kalhoty s
rozkrokem až u kolen, vytahané triko a čepici s kšiltem dozadu. Žvejkal
žvejkačku a občas nezúčastněně zavadil pohledem na onu čtveřici. Pak se zase
díval znuděně ven, žvejkal a mlčel. Nedělal nic. Byl jeden z mála lidí, na kom
se nedalo poznat, jestli se baví, nebo je pohoršen.

Když už stará paní neměla kam # uhnout a holčička se musela svézt skoro až na
kraj sedačky, aby si mohla kopnout, neudržel se jeden pán stojící nad nimi a
řekl mamince "Prosím vás, nemůžete jí něco říct? Nevidíte, co dělá?"

Maminka se podívala na pána, pak na svoji princeznu, pohladila ji po vláskách,
upravila culíčky a řekla pohrdavě - "Proč bych ji něco říkala? My dětem
dopřáváme volnou výchovu."

Tou odpovědí šokovala nejenom pána, ale i všechny cestující. Holčička si ještě
dvakrát kopla, než autobus dojel k zastávce. Mladík s kalhotama u kolen se líně
sebral a procházel nezúčastněně kolem čtveřice ke dveřím. Když byl těsně u nich,
udála se scéna jako z filmu. Bylo to dílo pár okamžiků. Dokolíbal se pomaloučku
k nim, pořád ten nic neříkající výraz, klidně až líně vyndal z pusy žvejkačku a
jedním pohybem ji lípnul palcem holčičce doprostřed čela. Takové "Ááááá - lup ho
tam. Lehkým, ladným pohybem, jako když malíř jedním ťuknutím lípne na svůj obraz
tu poslední, významnou tečku. Bez mrknutí oka postupoval houpavě dál k východu,
jakoby nic.

Maminka zalapala po dechu a vypískla - "No co to děláš magorééé?? Seš
blbéééj??"

Mladík jen tak líně otočil hlavu zpět a úplně klidně odvětil - "Né, ale naši mě
taky dopřávali volnou výchovu... Naschlééé." Vykolébal se ze schodů ven na
ulici, ještě se na starou paní usmál do okna a dvěma prsty udělal pozdravný
pohyb na čele.

Celý autobus se bavil. A já s ním. Tady v tom případě "volná výchova" přinesla
své ovoce a pro všechny to byl takový "borec nakonec."

ne rozhodně nemáš ruku přehnaně pevnou.

Pokud mají rodiče podporu ve výše zmíněném článku,tak se spíš divím,že nejsou ještě ve školách masakry......když ty nevychované děti jsou vlastně vyjímečné.
Mě nevychované děti přivádějí do hysterických oblouků,ale za jejich rodiče.

OK já prostě hledala vysvětlení slova a je toho plný internet.....zarážející docela.

no jo, já jsem byla vychovávána stejně (přísně, ale jsem za to ráda) a taky bych to tak ráda jednou praktikovala, ale když sleduji dnešní maminky, tak mám strach, aby mi neutrhly hlavu za to, že si dovolím na dítě zvednout hlas

Byla jsem dneska v obchodě a asi 4 letá holčička tam 20 minut neustále řvala a vztekala se a maminka naprosto klidná vybírala v pohodě kosmetiku. Mě už to rvalo uši, kdybych ty věci nutně nepotřebovala, tak položím košík a zdrhnu. Asi paní věděla, že má indigové dítě, tak se nevzrušovala

Tak tady je to trošku jinak popsané...

http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=4297

Jejda ...

To mě taky a dokonce jsem přestala i k některým známým chodit na návštěvu,jinak bych jim dítko asi roztrhla vzteky a jim řekla co proto,no to už jsem často udělala a prý budu mluvit jinak,až budu mít své vlastní.Což mě vytočilo ještě víc,vím,že budu zásadová matka,co volnou výchovu nikdy nedovolí.