Hypertyreóza bez léků a případné těhotenství

Zdravím Mám hypertyreózu (zvýšenou funkci štítné žlázy), kterou mi zjistili před pěti lety po kolapsu (do té doby jsem byla "simulant"). Tenkrát mi nasadili dva "léky," - Thyrozol a Euthyrox, které se vzájemně vůbec nesmí kombinovat, při vysokých dávkách to prý člověka může postupně i zabít. To mi řekli asi po třech letech, když jsem si našla novou obvodní lékařku a nového endokrinologa. První endokrinoložka, jak mi bylo řečeno, mě celou tu dobu vědomě ohrožovala na zdraví, byla sprostá a odmítaa mi odpovídat na otázky ohledně mého zdraví, jen mi arogantně řekla, že dokud nebudu mít na štítnici nádor, že ji to nezajímá a nic s tím nehodlá dělat, kromě cpaní mě léky, chtěla jsem si stěžovat u lékařské komory, ale nakonec jsem to neřešila. Navíc jsem asi po měsíci braní léků měla játra úplně zničená. Dle slov mé staré obvodní jsem je měla jako starý alkoholik a nebýt jejich schopnosti regenerace, jsem dávno na seznamu čekatelů na nová... Dostala jsem "vitamíny" a vždycky na chvilku trošku pomohly. Každý týden jsem chodila na krev, která byla údajně vždy v pořádku nebo nešlo o nic vážného. No... na nějakou dobu se mi s léky ulevilo, bylo to lepší, jenže pak jsem s léky měla větší problémy, než bez nich. Asi dvakrát jsme je vysadili. Mně se hodně ulevilo, zdravotní problémy se lepšily, ale údajně se mi nemoc vrátila. Začala jsem Thyrozol brát znovu. Měla jsem velké třesy, téměř žádný tlak (v nemocnici mi ho nemohli naměřit, museli mi dát kapačku), kolabovala jsem z tepla, tlouklo mi srdce tak, že to bylo na hrudi viditelné, bylo mi neustále celkově špatně, měla jsem často závratě, nic jsem si pořádně nepamatovala, měla jsem problém vnímat při hodinách ve škole, skoro jsme nemohla dýchat a to i při obyčejné pomalé chůzi, neskutečně jsem se potila, vždycky jsem byla hodně hubená, ale jsem celkově dost drobná a mám to geneticky, ale s léky jsem začala rapidně hubnout atd. Asi by se dalo říct, že mi léky vyvolaly ještě horší příznaky mé nemoci, než jaké jsem měla bez nich. Podle doktora to byl nesmysl, zvýšil mi dávky a tím i problémy. Před rokem jsem si léky sama vysadila - už jsem opravdu měla dost toho, jak mi bylo a jak mi všichni říkali, že vypadám jako drogově závislá. Doktor mě chtěl dokopat k operaci, což každý normální lékař považuje za naprosto poslední řešení, když nic jiného nejde dělat. Známá brala nejvyšší možné dávky léků, nepomáhalo to, šlo jí o život, v tomto případě to chápu. Jenže já brala nejslabší formu a rozhodně jsem nebyla v ohrožení života. Po tom, co jsem léky vysadila, se mi začalo ulevovat. Občas ve vedrech je mi nic moc, ale jinak se cítím dobře, navíc tohle se stává i naprosto zdravým lidem, pořád nemůžu přibrat, ale s tím mám problém celý život, sám doktor mi tvrdil, že štítnou žlázou to nebude, všechny ostatní problémy ustaly. Dokonce můžu i trochu sportovat, aniž bych pak skončila v nemocnici s doznívajícím záchvatem a závratí na další měsíc. Momentálně se zajímám o témata jako je těhotenství a porod, což plánuji až za několik let, ale chtěla bych mít co nejvíc informací dřív. Co jsem se dočetla, hyperfunkce může mít vliv na problém s otěhotněním, potrat, problémy při porodu a horší růst dítěte, u hypofunkce jsou rizika mnohem větší. Lékařům nevěřím - mám k tomu hodně pádných důvodů a na operaci rozhodně jít nechci, nevěřím, že by k tomu byl důvod, spíš si tím doktor chtěl ušetřit práci a možná i namastit kapsu, když bych musela jíst nějaké svinstvo do konce života. O takový život opravdu nemám zájem. Taky jsem po letech přestala brát léky na alergii - měla jsem hodně těžké pylové alergie, pár let jsem docházela na injekční léčbu,protože léky nestačily, vysadila jsem všechny léky loni v létě a alergie od té doby mám také minimální, takže to určitě nebyl jen můj pocit. Jinak jsem hodně drobná, hubená, měřím metr a půl, takže případné těhotenství by pravděpodobně bylo rizikové, hodně se bojím, že bych nemohla porodit přirozeně a ta štítnice to může ještě víc zkomplikovat. Podle mě si většinu nemocí člověk vyvolává třeba stresem, ale v rodině pár adeptek s hyper/hypofunkční štítnicí máme. Ke starému endokrinologovi už jít nechci, nevěřím mu, až budu mít cestu k obvodní lékařce, poradila bych se s ní, i když mi pochopitelně nejspíš opět vynadá. Strašně mi vadí, že žádný doktor vám upřímně neřekne, jak se věci mají, nikdy nevědí nic určitého a neposuzují vás individuálně. Proto bych raději znala zkušenosti někoho, kdo se s tím setkal sám. Má tu někdo podobné zkušenosti? Zkuste mě nesoudit, jak jsem nezodpovědná a nevím co, věřte mi, že jsem se snažila poctivě léčit, ale po těch letech jsem chtěla mít klid od těch šíleností co se děly a to se stalo, jen mě zajímá, jak by to mohlo být v budoucnu, hlavně co se týče dětí, jestli třeba někdo něco podobného zažil a pak začal třeba brát léky před otěhotněním kvůli dítěti, jak probíhalo těhotenství a porod nebo jestli má někdo zkušenost s nějakým zdravějším, alternativním řešením tohoto onemocnění. Každou zkušenost nebo radu bych uvítala.