Hyperaktivní močový měchýř ve 23 letech?

to mám taky, hlavně ráno, klidně se mžu po probuzení ještě hodinu povalovat v posteli a vůbec se mi nechce, ale jakmile vstanu, mam pocitm, že ani nestihnu doběhnout na wc...

to je naprosto normální...
Tolik nad tím nepřemýšlej a nebudeš muset tak často běhat, je to jen o tom, že na to pořád myslíš

jj je to pravda, moc nad tím asi přemýšlím a pak si to sama přivolám. Navíc asi i tím jak chodím "preventivně", i když se mi moc nechce, tak si ten močák dráždím a snižuju jeho "kapacitu". V posledních dnech se snažím tento blbý zlozvyk překonat, tzn. chodit maximálně jednou za dvě až tři hodiny, protože někdy jsem schopná jít i třikrát za hodinu. Jde o to, že když mi bylo nějak 10 let, tak jsem to jednou tak dlouho zdržovala až těsně před příchodem na wc sem to nevydržela. Od té doby dycky sem si ve škole musela odskočit skoro každou přestávku a pořád ten trapný pocit ve mě nějak vězí, i když to žádný trapas ve skutečnosti nebyl, protože se mi to stalo doma, když sem byla sama.

Tak my to tak máme s mamkou doma normálně a sice si myslím, že chodíme častěji než ostatní, ale nevnímám to jako nemoc, kterou bych hodlala akutně léčit. (Rozhodně ne po zánětu močáku, to bylo teprve žůžo a za současnej stav jsem ráda...) Když jsem doma, snažím se hodně pít a to pak jdu taky v klidu po pěti minutách několikrát po sobě (netuším, jak někdo může vypít pět piv a jít jednou...) Jestli nemáš bolesti, nebo pálení, tak bych se s tím psychicky fakt netrápila. Samozřejmě to můžeš prokonzultovat s doktorem, v tom ti nic nebrání a třeba se ti pak i uleví.
A když vlezeš do studené vody, tak je to naprosto normální to příšerný nucení
Jak sama píšeš, máš asi hrůzu z nějaké nehody, což je pochopitelný, ale o tom, že je špatný chodit průběžně na záchod sem teda ještě neslyšela - tos někde četla? Spíš jsem slyšela, že je špatný zadržování.
A využít při cestování atd. každé možnosti navštvit záchod považuju za mnohem moudřejší, než aby kvůli mně pak musel zastavovat celej bus.

Zaměř se i na to, jestli piješ tak nějak normálně - mě to někdy nutí i když piju málo, jakoby mi to příde snad za trest i když skoro není co. Nebo naopak jestli vypiješ půl litra a jdeš třikrát za hodinu - normálka. To tu nepíšeš jak seš na tom s pitím. Taky třeba po silným čaji (černej, zelenej, čistící) lítám i když ho vypiju trošku - močopudný. (Coca-Cola, kafe to samý...) Nohy nemáš studený? Nesedíš na studeným? Nemělas zánět močáku dřív? Že by to byl nějakej pozůstatek - ať už táhlejší infekce, nebo jen ta citlivost... (ale to bys měla asi i dost nepříjemný pocity při konání...)
Taky když sedíš, tak prostě močák tolik necítíš i když se ti fest chce - teprve až vstaneš, tak se to plně ozve, to dělá každýmu.

Pánevní svalstvo se řeší až při úniku, ale klidně ho posiluj, tím nic nepokazíš.

A teda četla jsem si teď taky poučnej článek a v podstatě mi z toho vyplynulo, že(pokud není fyzickej problém) je fígl v tom donutit mozek tolik nevnímat potřebu, pokud není fakt urgentní.

no pokud sem doma, tak časté chození neřeším, protože vím, že můžu jít kdy chci, takže třeba se mi stane, že i když piju normálně, tak třeba nejdu 5 hodin, protože na to nemyslím, když jsem doma, tak vypiju tak ty dva litry denně, piju čistou vodu, černé, zelené čaje, kafe ani colu nepiju. Problém nastává, když někam musím ven, třeba ráno na bus, tak to jdu na záchod pro jistotu dvakrát za sebou, ve škole taky zas tak často nechodím, ptž si taky můžu odskočit kdy chci, ale třeba když jsem jen tak na nákupech někde ve městě a pak mám jít rovnou na autobus třeba, tak jsem z toho nervozní a hledám nějaké veřejné wc, kam bych si mohla předtím odskočit, i když se mi zrovna nechce a tu hodinu než dorazím domů bych to určitě vydržela. Jen mám strach z toho neodkladnýho nucení na močení, který bych až domů nevydržela a musela bych trapně vystoupit na některé dřívější zastávce. Právě jsem teď za poslední dva roky měla zánět močáku dvakrát, naposledy loni napodzim, tak možná že i to tomu dost napomohlo, ptž předtím si nevzpomínám, že bych se někdy dostala do takové situace, že bych najednou z ničeho nic měla pocit, že to prostě nevydržím. Normálně, když se člověku chce, tak ten pocit postupně sílí, ale mně se občas stane, že musím prostě hned.

Jinak tady je ta stránka: URL

No já myslím, že si sama odpovídáš. - Podle toho co píšeš bych řekla, že je to psychický, protože tě to doma netrápí. A ty záněty ti to posunuly na jinej level, což je naprosto pochopitelný - takový šílený pocity člověk jen tak nezažije.
Než odcházím na vlak tak du taky i když se mi nechce, takříkajíc za každou cenu i víckrát, protože co kdyby se mi začlo chtít cestou, že. A to na to člověk pak začne myslet a tím víc se mu chce A má to tak víc lidí okolo. Snad je to i tím, že nás to maminky naučily - páč dětem se jak známo začne záhadně chtít jen co vyjdou deset metrů z domu Takže je lepší jít to zkusit, než pak zoufale hledat záchod.
Říkám - nejsem doktor, ale podle toho co píšeš bych to viděla spíš na psychickej blok. Já ti můžu akorát říct, že je to z mýho pohledu docela normální - možná podle někoho a nějakých měřítek ten močák fakt takhle hyperaktivní JE, ale má to tak tolik lidí, že bysme se museli léčit všichni. Já o sobě vím, že jsem nervák a stresuju z každé blbosti a tohle je taky zrovna asi záležitost psychiky - minimálně v tom lítání "pro jistotu".
Jestli to chceš řešit, tak asi jedině fakt zkusit nechat si udělat vyšetření a pak případně nějaká terapie...

Je mi jasný, že my holky to tak máme, že chodíme prostě častěj než chlapi, když ve škole skončí hodina tak jdeme všechny holky jedním směrem, a to na wc jen mě trápí ty urgentní situace, které se u mě teď poslední dobou i přes veškerou prevenci objevují, i když jak píšeš, je to asi spíš jen ta psychika, protože doma, když se mi chce, tak sem schopna vydržet. Zkusím tu psychiku nějak ovládnout, pokusím se na to nemyslet a pokud to nepůjde, tak zajdu k doktorovi

Jako je to blbý, to každopádně, ale právě abys nepodstupovala třeba dost nepříjemný vyšetření "zbytečně", když by to nebylo fyzický... Držím palce, ať je to jenom lepší!

Děkuju za podporu jako nevím co je horší, jestli ten psychický nebo fyzický původ, možná ten fyzický je lepší, že se ho dá třeba nějak zbavit nějakými medikamenty

Tak je to svým způsobem jednodušší - vědět rovnou jak to řešit. Otázka je, jestli to fakt zabírá, páč co sem tak četla, tak ani ty zákroky nejsou úplně spolehlivý...

Reaguji na mroskvicka: To je docela zajímavý, protože právě spíš jak já, tak kamarádky máme ty pocity a rozbor neprokazuje nic. Je vidět, že je to neuvěřitelně individuální tyhle věci a každý tělo.

Tak v obou případech jsem brala antibiotika, příznaky nemoci (řezavé pálení, krev v moči) po dobrání zmizely, tak sem to brala jako uzavřenou věc, i když je pravda, že tyto záležitosti jsou dost citlivé. No raděj bych to viděla na toho lékaře, jen teda se bojím, pokud se na nic fyzického nepřijde, tak na mě bude doktorka hledět jako na blázna. Jednou sem k ní šla kvůli takovým malým boulím, které se mi vytvářely v podpaždí a v tříslech, taky mě poslala na vyšetření, kde nic nenašli, tak mi řekla, že se mám v těchto místech přestat holit, na to jsem dostala buď angínu nebo právě ten zánět močáku, už nevím, ale vím, že mi nasadila antibiotika a ty malé "boule" najednou zmizely a to i když jsem se holit nepřestala.