Hyperaktivita (u dospělého člověka...) vs. vztah

Sierral
tak pokud znᚠnějaké jeho přátele, zeptej se jich, jestli je takový pořád, nebo jestli se někdy vůbec dokáže unavit Jestli to dokáže, mᚠnaději, jestli ne, přeju pevné nervy

tak to mám úplně stejně, ale beru to jako výhodu jak já, tak přítel. Mně to nevadí, mě to snad i baví, neprskam kvůli tomu na přítele a on má čas dělat to, co potřebuje. Zvládne svojí práci, já se zabavím a ještě máme uklizeno, no není to výhoda?

Jé, taky se tak trošku řadím do skupiny

Přítel je ze mě někdy pěkně "paf", já nevydržím koukat ani na celý film vcelku Potřebuju pár přestávek, stačí se projít do kuchyně, tam hodit nádobí do myčky, tak něco poklidit, prostě musím něco dělat... A večer, když si sedneme do obýváku, a já po pěti minutách někam odbíhám, tak jen slyším, už zaseeee?

Trošku už si na to zvykl, jen mi občas vyčte mé neustálé plánování. Potřebuju mít včechno hezky rozplánováno, rozmyšleno, a on je opačný typ, takže to občas stojí za to
Ale jinak je rád, díky mému neustálému pobíhání, kdy stále něco sklízím ze stolu, v kuchyni, tam utřu prach, tam letím zalít kytky apod., je náš byt pořád hezky uklizený a tip ťop

A když už přítele moc hyperaktivitou moc zatěžuju, dá mi stejně jako psala LucinkaF přítel složitý úkol, který ví že zabere... Stylem - miláčku, já bych strašně moc chtěl, kdybys byla tak hodná, víš Ty to tak umíš, takové ry roládičky s tou úžasnou omáčkou... ( a bum, dvě hodiny v čudu v kuchyni a on má klídek... to samé s buchtama, a spoustou dalších věcí

Já jsem zažila dva hyperaktiváky a za sebe říkám nikdy víc. Oni vypadali hrozně schopně, dělali toho tolik a tolik vzrušujících věcí- jeden se potápěl, skákal padákem, lítal na paraglajdu, lezl po skalách a po horách, běhal, cestoval, psal články do novin, chvilku neposeděl, byl vegetarián, vegan, masožravec, kuřák marihuany, striktní nekuřák marihuany...ale když jsem mu nahlídla pod pokličku, tak jsem zjistila, že nic z toho nedělá pořádně a dobře, jen načne tohle a uteče k něčemu jinému a trávit s ním víc času než občasný víkend je dost na palici...navíc s tou potřebou měnit činnosti se mu pojila i stálá potřeba nových lidí, takže měl x expřítelkyň, se kterými měl výborné vztahy a následně si našel na jedné ze svých cest novou přítelkyni (o čemž mi jaksi zapomněl říct a po příjezdu mi to jen tak mezi řečí oznámil, když jsme spolu byli na kafi). Teď jsem jedna z jeho expřítelkyň, se kterou má ty dobré vztahy a lituju jeho nové oběti, protože to vždycky probíhá stejně. A obětí je hlavně on, protože mu je dvaatřicet a není schopný udržet jeden vztah dýl než půl roku...
Když jsem potkala toho druhého, tak jsem byla na začátku taky okouzlená, ale naštěstí mi brzy naběhly varovné signály a prokoukla jsem ho dřív, než bylo pozdě. Ale byl fakt úplně stejný jako ten první (to jsem ale naštěstí sledovala jen z pozice kamarádky, protože jsem z toho rychle vycouvala).