Hýčkání vztahu

Mám to dost jinak. Doma chodím klidně ve vytahaném, ne teda roztrhaném, ale prostě tepláky, starší tričko, v pohodě. Co se týče jídla, tenhle trumf vytasím opravdu jen sporadicky, je fakt, že to manžel ocení. Obdarovávání se koná spíše na úrovni jídlových věcí (anebo dobrý alkohol).

Já se spíše snažím těžit z toho, že si manžela hodně vážím a respektuji jej, tudíž se snažím s ním sdílet radosti a starosti v práci, pokud se mi s nimi svěří, zajímá mě to, jak se mu daří a zájem vyjadřuji (nebo jak to říct), také se snažím vyvinout zájem o jeho koníčky (v tom smyslu, že s ním sice jeho koníčky nerealizuju, ale pokud mi chce třeba s nadšením něco ukázat na internetu nebo něco předvést v reálu, tak ho prostě vyslechnu a zase se snažím, aby tam byl ten zájem).

Někde jsem četla, že se chlap nemá chválit anebo jen opravdu sporadicky. Já si to nemyslím. Nejedná se tedy o pochvalu (nakonec - manžel není malé dítě), ale spíše o ocenění něčeho, co udělá - anebo ještě lépe řečeno, dám mu najevo, že si uvědomuju, co dělá. A to mu také dělá dobře a má z toho radost.

Vím, na čem zkrachoval jeho předchozí dlouhodobý vztah a přesně vím, kde neudělat chybu. Ale mně ani není vlastní, abych takovou chybu udělala, takže je to snadné

Manžel na oplátku hýčká mě, nemám pocit, že bych chtěla být hýčkána ještě víc

Reaguji na laala:
Mám to takřka stejně.
Snažím se partnerovi vytvářet klidný a pohodový domov i tím, že mu naslouchám a řekněme vnímám jeho potřeby. A pokud po náročném pracovním dni nemá chuť na nic jiného, než si sednout k filmu nebo ke knížce s pivem v ruce, ráda mu takový klidný večer dopřeji. Naopak samozřejmě od něj dostávám to samé pochopení.

Reaguji na Silvie OK:
jo, přesně. Když manželovi přijde poštou něco, co si objednával kvůli tomu svému koníčku, tak ho nechám, ať si to v klidu ozkouší a až pak po něm něco chci. Na oplátku vím, že když odněkud přijede a já se věnuju něčemu svému, nepoběžím hned se o něj postarat a zaopatří se sám.
Prostě si dáváme vzájemně prostor, nemáme na sebe zbytečně vysoké nároky a nasloucháme si. To je tak celé.

Teď mě tak napadlo, že by mohlo někomu přijít, že nemáme ve vztahu napětí, sex a adrenalin - tak to tam samozřejmě je

Já svému Drahému dělám drobné radosti dobrým jídlem (stejně bych vařila tak jak tak Chystám mu svačinky do práce, protože vím, že to má rád (a stejně bych svoji zdravější variantu dělala sobě Občas mu koupím nějakou mlsku (a sobě samozřejmě taky). Překvapím ho nějakou drobností, například trenky nebo doplněk na kolo. Mám pochopení pro jeho koníčky a posezení s přáteli. Doma má uklizeno ........ ale tak nějak normálně, ne, že by se u nás ani nitka nenašla. Můj Drahý mě zastupuje ve vaření, uklízení apod., když jsem ve škole nebo mimo domov. Vlastně...s úklidem se mimoděk dělíme napůl. Zbožňuji od něj masáže, které mám několikrát do týdne Chystá mi vanu Když se učím, tak mi k tomu přinese zmrzku, čoko apod. A hlavně mě plně respektuje a nechce, abych se měnila, za což si ho velmi vážím a máme krásný vztah. Uff, to jsem se ale rozepsala

Já si až do nedávna myslela, že si vztah s mým nyní už bývalým přítelem hýčkám, jak jen to jde. Ve všem jsme si skvěle rozuměli, pro přátele jsme byli tím dokonalým vzorovým vztahem, který nám všichni záviděli. I když jsme se vídali jen o víkendech (ale minimálně 3 dny v týdnu a všechny prázdniny a volné chvíle), protože každý studujeme na druhém konci republiky, tak všechno bylo super. Když to šlo, tak jsme byli spolu, rozmazlovala jsem ho různýma dobrotkama, chodili jsme na večeře, chystala jsem různé překvápka, vymýšleli jsme pořád nějaké výlety a vůbec hodně cestovali, naučili jsme se od sebe oba různé dovednosti, které jsme neovládali než jsme se seznámili, v sexu bylo vše taky OK. Vždycky jsem se snažila vypadat jak nejlíp to šlo a po téměř 3 letech, kdy jsme měli šanci se za pár měsíců osamostatnit a začít uvažovat o společném bydlení mi řekl, že je ten vztah v určitém stereotypu a nejde to dál.. Takže každá rada asi drahá.

Reaguji na sanka:
Velmi pozitivní vyhlídky pro ty, kteří si vztah také hýčkají, dělají pro něj maximum a myslí si, že lepší už být nemůže.
Každopádně mi tě je líto. Po třech letech vztah může do stereotypu spadnout, ale dostačující komunikací mezi partnery se dá odstranit.

právě jestli toho hýčkání, takového toho konkrétního, už potom není moc...

No sanka ho svou péčí prostě "udusila". Když budete kytku denně prolívat litrama vody, hnojit, oprašovat... tak vám taky dlouho nevydrží. Prostě všeho s mírou - i co se týká hýčkání partnera a utužování vztahu.

I přes to si dál myslím, že je nutné o vztah pečovat a chovat se k sobě hezky, díky tomu jsem prožila opravdu nejkrásnější období svého života. Jenže když vymizí chemie, tak s tím nic bohužel neuděláš.

To byl právě ten základní problém - nekomunikace. Přítel to v sobě dusil asi 2 měsíce a nechtěl to řešit sám se sebou natožtak se mnou a myslel si, že je to jen dočasné, takže to vygradovalo do toho stádia, že jsme se rozešli. Já to poznala asi 2 týdny před rozchodem

Asi to tak vyznělo, ale ne že bych ho jen obskakovala a obšťastňovala, to zase ne té míry jsem si sama moc dobře vědomá.

Celé jsem to spíš myslela jako ponaučení, že ani hýčkáním se občas ten vztah nemusí prostě povést a narážela jsem taky na tu zdravou míru všeho Záleží vůbec jak se ti dva k sobě chovají od začátku a důležitá je i komunikace.

Ono to chlapa na začátku vztahu možná chvíli baví, být obskakován, ohýčkáván a obdarováván, ale pak může nastat problém : buď to bude vyžadovat už pořád a když to v koloběhu normálního spolubydlení trochu ustane, vytáhne pohádku o ptáčkovi, kterého lapali. A nebo se odebere tam, kde jej tak nedusí mateřskou péči, ale kde je trochu jiskry, vzrušení a nejistoty. Takové docela maličké . Ono někdy ta péče, pokud je přehnaná, může vypadat jako : "Já jsem na Tebe tak závislá. Podívej, co všechno pro Tebe dělám, abys mi neutekl, stejně vím, co je pro tebe nejlepší, ňu ňu ňu ! "
To platí samozřejmě, když je to přehnané, tak ne ať se zas někdo urazí. I tak mám za to, že vztah utužují spíš společné zážitky, než vyvařování - - -
noo ehm, naopak to vlastně neplatí, není nad to nechat si udělat svačinu

souhlasím, o vztah je určitě potřeba pečovat, o tom žádná

Akorát je otázka, v jakém smyslu se má o chlapa pečovat. Já nejsem zastánce nějakých velkých statků v podobě dokonalého oblékání doma, pravidelného vaření, častých dárků a podobně. Problém je možná taky ten, že jsi vymýšlela a překvapovala ty, on ne - a neměl už potřebu si s tím vztahem nějak vyhrát sám, prostě to měl možná moc jednoduché.

Chemie - je otázka zda chemie vymizí jen tak, i když se chlap třeba snaží, prostě zda je k tomu vztah předem předurčen, že chemie vymizí.... ale myslím si, že to tak být nemusí, že když se vztah hýčká právě to správnou měrou a oba do toho dávají cca stejně, pak vymizet vůbec nemusí.

Podle mě jde právě o to, najít rozumnou míru hýčkání tak, aby hýčkali oba tak nějak podobně a oběma to vyhovovalo. Skutky a statky bych šetřila a založila bych to právě spíše na komunikaci, porozumění a podopoře.

Ano, opět se shodneme. A každý tu míru má nastavenou jinak, někdo by se osypal z toho, co druhý naopak pro fungování vztahu požaduje.

Reaguji na dadabus:
Mám podobný názor.

Snažím se "nenápadně" být pro něj stále sexy. Tak nějak, aby on sám měl pocit, že se vůbec nesnažím a u obyčejných věcí /třeba skládání prádla do skříně, zametání/ měl hroznou chut na mě skočit A mám přitom na sobě obyčejné domácí oblečení.

Potom se snažím mít stále svůj život, neztratit své přátele, setkávání s nimi, riuály, koníčky, kariéru, cíle atd. Prostě, abych nežila "chlapem" - což se mi v minulosti stalo a mám k tomu trochu sklony. K tomu patří, že musím být trochu sobecká /v se*u taky a to se mu dost líbí/a stát si za svými "zájmy".
Nepřeháněním to s "opečováváním" - ve smyslu "vezmi si ještě šálu, jinak nastydneš apod." Na druhou stranu ráda a dobře vařím - a tím mu občas dělám velkou radost a překvapení, když ukuchtím třeba českou omáčku apod. A když potřebuju otevřít konzervu, nebo třeba pet láhev - přijdu za ním s bezmocným výrazem a odcházím s výrazem "ty můj hrdino" Vyčetla jsem to tady na omlazení a nevěřily by jste, jak to na něj zabírá

Jinak společné zážitky, cíle, přátele.

Jak si hýčkám vztah?
Ani nevím, v únoru budem spolu 3 roky, bydlíme spolu hned po týdnu známosti.
Nejsem na chválení chlapa,ale je fakt, že když uvaří, tak mu to pochválím. Vaří rád, já vůbec a naopak dělám to, co by "měl" dělat on. Třeba řezání na cirkulárce, atd.

Doma chodím v teplákách, jako i on tak chodí. Možná, že sem tam mu koupím maličkost - oblíbený deodorant, teplý ponožky - jsme v kamenným baráku, prostě něco co má rád jen on.