Hubnutí a psychika

[quote=petuliinka17]ale ani ne z toho hubnutí jako z okolí... protože každej se mi snad jenom směje, neslyším žádný pozitivní slova, prostě nic.
Má někdo opačné zkušenosti tzv. pozitivní?

Reaguji na PardGalen: To je pravda .. já si zase někdy říkám, že jsem se o to nikdy neměla zajímat (čím víc člověk ví .. ) .. a říkám si že už si asi nikdy se stejně bezelstným pocitem nedám třeba nějakou tyčinku .. .. a že na ni někdy mám pořádnou chuť .. jak říkáš - nic se nemá přehánět ..

Reaguji na schenna:
Psychický rozměr hubnutí je určitě důležitý! Skoro bych to nazvala až "duchovním rozměrem", je potřeba mít stále v hlavě svou motivaci, ale taky umět stát nohama na zemi - vědět, že pár kilo sem nebo tam prostě NENÍ katastrofa.
Taky pomáhá vyhlásit sama sobě mír, a ne válku. Je to klišé, ale tělo, které je milované, lépe hubne. V dobách, kdy jsem potřebovala shodit, mi tedy pomohlo i "být na sebe hodná" a každý den (!) se odměnit. Masáž, procházka, zkrášlení nějaké části těla, sport, který mě baví, sauna...