Hrubost lidí

Naprostý souhlas! Lidé se starají jenom sami o sebe, neposlouchají se navzájem, jsou na sebe drzí, problémy druhých je nezajímají,....atd. atd.

to asi záleží z jakého úhlu se na to díváš.

no já bych řekla, že se starají spíš o druhé a ne o sebe a z toho to všechno pramení..

Přesně tak! Já si tedy nestěžuji na vztahy v rodině, alespoň v tom nejužším kruhu - tetky a podobně nevídám skoro vůbec. Ale nestačím se divit jak jsou na sebe lidi zlí, nejsou schopni si navzájem pomáhat. V posledních pár letech jsem si všimla změny celkově v našem městě, nejen, že je nejzkorumpovanější v ČR, ale celkově tu jsou na sebe lidí zlí, pomlouvají se - hnus .

Tak to u nás je pravě naopak. Lidé místo aby se starali o sebe tak řeší druhé. Pomlouvají a mají radost z neštěstí druhých. Samozřejmě ne všichni, ale takových lidských hyen tu není málo.

Ale v ČR byl vždy národní sport závist, nic nového. Ale myslím, že jsme na tom ještě dobře, takový němci mi příjdou horší v povaze. Ale co jsem si všimla je, že většinou hnusný řečičky a kritizování každého, to vedou u nás hlavně ženský. Chlap ten nic neřeší, hledí si většinou svýho a je mu jedno co dělají nebo nedělají ostatní, v tomto se od nich máme co učit

Lidi nejsou moc zvyklí se k sobě chovat slušně, to je pravda. Neustále přicházím v práci do kontaktu s cizíma lidma a je zajímavé sledovat, jak reagují, když jim řeknu třeba jen to blbý "mějte se hezky". Uplně se překvapivě otáčejí, a jeden pán mi dokonce naštvaně řekl že teda můj úsměv by vážně chtěl mít...

Nezdá se mi nebo to nevnímám. A pokud zjistím, že někdo pomlouvá, tak se s ním zásadně dělím o "nijaké" informace, takže něco ve smyslu vlk se nažral a koza zůstala celá

To záleží, co tím myslíš?! Dnes je informací přehršel a myslím, že nejsme schopni to absorbovat. Někdo o tu danou oblast třeba nemá zájem...i když můžeš mít pocit, že je to zcela zásadní věc. Takže i tady bych se držela hesla jako "žij a nech žít". Já prostě nechápu, že majitelé psů se nestarají o informace ohledně krmiva, výchovy, že nejsou schopni odklidit exkrementy, když jsou ve městě atd. A místo toho mě nezajímá politika (domácí ani zahraniční) a spousta jiných věcí... Nesleduju zprávy, nečtu noviny...je to zbytečně depresivní.

Reaguji na Marffin: hh nj na vřelost a milé vystupování tu lidi opravdu nejsou zvyklí, ale přijde mi, že to je spíše u starších generací, ti mladí jsou na tom trochu lépe. Co mě taky zaráží je bezohlednost už jen v tom, když jdu po ulici a vidím jak někdo jde naproti mě a místo aby si takový člověk obtěžoval malinko uhnout, klidně se semnou srazí a ještě mi řekne krávo ... já naopak vždy uhýbala, abych se stím člověkem nesrazila, ale dnes taky nastavím rameno a náraz.....další bezohlednost, jdou např dvě maminy chodníkem, nebo třeba parta lidí, jdou hlemýždím krokem a zaberou celý chodník, potřebuju projít, ale neobtěžujou se zcvrknout a já musím sestoupit z chodníku na rušnou silnici, abych mohla dál. Takové maličkosti občas vcelku otráví den.

Reaguji na bezega:
Já bych teda nesrovnávala chování lidí se zvířaty...
A jinak, taky myslím, že se lidé starají daleko více o druhé, než o sebe. A z toho pramení hodně konfliktů - lidé hodnotí druhé, pomlouvají apod. místo toho, aby se snažili něco udělat se sebou. Občas vážně žasnu, čeho všeho jsou lidé schopní...

Mno, já to myslela spíš v jiném slova smyslu. Např. když byl sníh, viděla jsem jak šla mamina s kočárem, nemohla přejet závěj a jak se urputně snažila, kočár se převrátil - lidé kolem se smáli a nikdo nepomohl !, mně se stalo, že jsem při vystupování z busu na schodu uklouzla a sletěla jsem...kolik lidí se snažilo, třeba i jenom slovem mi pomoct ?, jednou jsem byla jediná z celýho narvanýho busu (včetně spoustu frajerů), která pomohla chlapíkovi s kočárem, který nemohl dostat dovnitř,.... takhle jsem to myslela.... Jinak na pomluvy a závist máme jako národ hodně velkou tlamu, to ano.

Reaguji na nottua: souhlasím, se zvířaty bych to nesrovnávala, ti nedělají naschvály a nepomlouvají, to je jen čistě lidská hnusná povaha.

Mě hlavně nebaví, jak se všichni ti burani vymlouvají na dobu - co je mně po době? Pozdravit, poděkovat a usmát se snad nezáleží od peněz a vlády, ale od vychovanosti člověka.
To, že chlapi nemají často ani špetku gentlemanskýho chování už beru jako klasiku, ale že i ženský se chovají jak tank... Vždycky když jedu vlakem, nebo šalinou, tak na ty magory, co si stoupnou hned před dveře, že nemám jak vystoupit, dělám pohoršený xichty. (a mám chuť si i kopnout a seřvat je) Pomalu aby se jim člověk klaněl za uzoulinkou cestičku jako průchod. S protichodícíma na chodníku mám taky srážecí zkušenosti - uhýbám, nesnáším, když se na mě někdo namáčkne. A úplně brutálně mě dostává, když stojím na nádru a někdo si stoupne deset centimetrů odemě! Přitom je všude místo!

Mě i třeba jen když prodavačka hezky pozdraví a popřeje mi hezkej den, tak mám hned lepší náladu a samozřejmě poděkuju atd.

Reaguji na Orina: No tak to je hnuuus! Mě vždycky úplně dojme, když vidím opak - nějakej kluk šel s přítelkyní, drželi se za ruce a kolem prošla paní s kočárkem a ještě jedním dítětem a mířila ke schodům. A on se zastavil a vrátil se jí zeptat, jestli chce pomoct! Paní teda nechtěla a pomalu vytáhla ten kočár krok po kroku nahoru sama, ale pěkně jí to nabídl a myslím, že tím povýšil i u slečny Na druhou stranu u nás bydlí slepej kluk a už kolikrát sem nabízela pomoc a on nechtěl. Jen třeba najít dveře vlaku, a která je to šalina říct. Ale zavést a tak ne - až nepříjemně odmítá. Tak ho obejdu a du si po svým a cítím pohledy jiných lidí, jak na mě koukají jako že su hnusná a nepomůžu mu. Ale netušijou, že on nechce.

Je to čím dál tím horší...V práci, ale i v osobním životě se poslední dobou setkávám především s neslušným chováním chlapů, někdy bych řekla, že až s hulvátstvím. Například zrovna dnes jsem viděla pár, jak jdou z nákupu. Kdo myslíte, že tahal tu těžkou tašku? Ano, žena. Chlap si vedle ní kráčel jako páv. V tramvaji jsem stála celou dobu nad mužem a ani náhodou ho nenapadlo mě pustit sednout. A to nebyl nijak fyzicky indisponován, naopak, pan sportovec. Ještěže jezdím tramvají minimálně, jinak bych měla zkažený už od rána každý den. A takových maličkostí je opravdu hodně, prostě slušné chování se vytratilo. Dnes přijel do práce chlapík v nejnovějším Porsche, boty minimálně za 20 tisíc, hrál si na velkého světáka, ale místo aby částku zaokrouhlil nahoru a nemusela jsem hrabat po korunách 20 Kč, tak si to nechal vyskládat poctivě do koruny. Nevěřila jsem vlastním očím. Ale to už není o slušném vychování, ale spíše o skrblíkovství ). Jsem moc ráda, že mého muže vychovali rodiče jak se sluší a on teď ví, jak se k ženě chovat - je pro něj samozřejmostí otevřít dveře, podat kabát apod. Což je například pro mé kamarádky neuvěřitelné - aby ne, když dnes jsou standardem hulváti, ne gentlemani... Asi jsme si to tou emancipací trošku zavařily .