Hormonální léčba

I kdybych byla jedna z deseti, sta, tisíce, nebo měla jen smůlu... ta možnost tady je, stejně jako alternativa hormonálních kůr, kterou tímto neodsuzuji, zkusili jsme ledacos, homeopatika, léčitele, oční diagnostiku, užívání glukanů a jiné, zoufalost nás donutila. Jak bude ale vypadat tvoje psychika a vyrovnanost v momentě, kdy budete toužit po dítěti, sledovat každý kočárek, nebudete moct slyšet cizí dětský smích či pláč a nic, to teprve se dá mluvit o menstruující trosce, si myslím.

Ahoj!
je tu někdo kdo bere hormonální tabletky Proveru? Já je ted dostala.

Reaguji na Zámecká pani: Já je brala, mens. vyvolaly, ale bylo mi po nich špatně - viz 1. strana, tam jsem psala

Absolutně s tebou souhlasím a nemám námitek.

V tomto případě je podle mě nejdůležitější, aby gynekolog vysvětlil a poskytl pacientovi možnosti léčby, sdělil komplikace v případě započaté hormonální léčby a rizika, pokud se "to nechá přírodě".

Zakladatelce lékař na výběr nedal, to mi nepříjde fér. Chce si tím pojistit, že udělal vše v případě, kdyby nastaly komplikace. O tom jak léčba bude probíhat, by měl mít konečné slovo pacient, ten je zodpovědný za svůj život.

Reaguji na Ahiya:
Pokud někdo léta bere HA (plus na něj působí další vymoženosti civilizace), tak holt musí počítat s tím, že neotěhotní na první pokus. Tělo se nejdřív musí dát do pořádku, a na to fakt příroda a volný průběh mají nejlepší vliv. Bohužel na tohle by měli gynekologové každou upozornit, což se rozhodně neděje.
Jinak souhlasím s tím, že by hlavně lékař měl pacientce sdělit, o co vlastně půjce a co se může dít, pokud léčbu podstoupí. A dle mého by taky měl být schopný sdělit, co se stane, pokud nepodstoupí, ale to asi očekávat nelze, pokud nepočítám s výhrůžkami ohledně neplodnosti
Já to beru tak, že tělo prostě nejlíp ví, co má dělat. Chápu, že někomu vadí, že je neplodný, ale asi by měl popřemýšlet i nad tím, že to asi má nějaký smysl - že Příroda dobře ví, proč mu mateřství odpírá, že jeho organismus není v adekvátním stavu...

Dobře a organismus feťaček, alkoholiček a jinak duševně narušených žen je tedy dle tvého mínění v naprostém pořádku. Uvědom si kolik těchto žen zcela běžně rodí "zdravé" děti.

Vůči ženám, které jsou duševně v pořádku, ale děti mít nemůžou existuje obrovská skupina žen, které děti mají, ale mít by je neměly (a to nezahrnuji rasovou otázku pro jistotu..)
To co jsi napsala je ve společnosti třicátnic snažících se otěhotnet na ránu šutrem...

Reaguji na Ahiya:
Já jsem myslela spíš fyzický stav... a to ani nemluvím o tom, že to, co se dneska běžně diagnostikuje jako duševní porucha, je normální reakce na určité nestandardní situace, kterých je dnešní život plný...
Jinak já jsem třicnátnice taky a nevím, proč by mě to mělo v oplodnění nějak omezovat A pokud bych se nějak omezeně v tomto směru cítila, asi bych se trochu zamyslela nad svým životním stylem.
Rány šutrem volí ti, co nemají jiné argumenty

Reaguji na Ahiya:

Myslím, že nechápeš nic a nemám potřebu ti něco vysvětlovat

Kdyby mi tehdejší neplodnost, spíš bych řekla problém(protože plodná jsem i teď) a následky nevědomosti (mě samo taky lékař nevaroval před ničím), až tak vadila, nepíšu do této diskuse jako případ, jak nedopadnout, když by si příroda dávala na čas moc dlouho. Chápu, že se někomu ošklivé konce nelíbí. Příroda je příroda, ale zkus na ní čekat, až tě chytne slepák, taky jí půjdeš přečůrat a půjdeš do nemocnice. Najdi bulku v prsu a čekej... Máš pud sebezáchovy. Hormonální léčba taky řeší problém v těle, jen to není tak akutní a následky tak rychle viditelné. Když u někoho srovná příroda, jen dobře a přeji mu to, protože hormony příjemné nejsou, stavy po nich už vůbec, ale dá se to vydržet

Fyzický stav závislých žen, např. na tvrdých drogách, které nedej bože otěhotní a dítě si nechají (a není jich málo), je žalostný. To je to, co mi nepříjde spravedlivé vůči ženám, které by o dítě stály, ale není jim přáno. V tomto případě odpírání mateřství o kterém ty píšeš postrádá jakýkoliv význam.

Kdyby jsi se dostala do společnosti žen, které jsou jinak zdravé, ale neschopné otěhotnět, věř mi že by tě za názor mau-mau: že Příroda dobře ví, proč mu mateřství odpírá, že jeho organismus není v adekvátním stavu, argumenty ukamenovaly.

Nevěřím, že by si v případě problému a touze po rodině, nenechala pomoct, radši se trochu zamýšlela nad svým životním stylem a přiznala sama v sobě, že je něco špatně a nemá mít děti, protože jí příroda napovídá. Partner by měl určitě radost z tohoto názoru, kdyby dítě taky chtěl a koukal, jak šance, když v dnešní době jsou, pohřbívá v této větě

Nepřijdu si špatný rodič, spíš naopak možná právě proti těm, kterým to šlo lehce a nechovají se pak ke svým dětem hezky a slušně, vím, jak úžasné jsou zážitky s dětmi a jak smutný by mi život bez nich přišel.
Ale to už je na jiné téma

Reaguji na LMonito:
Moc děkuji i za váš názor, myslím, že je moc dobře znát i možná rizika.
Ve čtvrtek jdu k doktorovi, tak se s ním poradím, zatím jsem pro přírodnější cestu, ale uvidíme, co mi řekne.

Reaguji na Weeruunkaa:

držím palce

To bych si nikdy nedovolila ani naznačit.

To si trochu odporuje, ne? Aspoň dle mého teda neschopnost otěhotnět o nějakém 100% zdraví nesvědčí. Ale jistě, je to věc názoru. Každý považuje za skutečné zdraví něco jiného.

Nikomu nic neodpírám, jen jsem naznačila, že když někdo nemůže přijít do jiného stavu, tak to asi má nějaký důvod.

Můj názor je, že nic se neděje bez příčiny a že každá nemoc má někde svůj původ. Někdo si myslí, že nemoci přicházejí jen tak a že je to nespravedlnost, já si zase myslím, že nemoci jsou reakce na určité věci - jak fyzické záležitosti, tak psychické. Moje okolí mi tuhle tezi velmi jasně potvrzuje. Zatížení jsou různá, různé jsou i způsoby, jak potom na tělo působí. Ale opravdu jsem naprosto přesvědčená, že nic nepřijde jen tak (leda úraz).

I to je možné
A od toho jsou právě tyhle diskuze - aby si lidi navzájem rozšiřovali obzory. Já s tvým názorem třeba nemusím souhlasit, ale aspoň se nad ním zamýšlím a ať už to sama vidím jakkoli, tak ho neodsuzuju a beru ho v úvahu. Jednou třeba zjistím, žes měla pravdu... anebo ty můžeš klidně taky přijít na to, že pravdu jsem měla já

Ano asi máme každá jiný názor.
Ženu která je plodná, ale pro výchovu potomstva naprosto nevhodná, dítě si z důvodu sociálních či zdravotních (drogy atd.)nenechá a dá do děcáku, případně jí ho odebere sociálka.... Tak takovou ženu za zdravou nepovažuji.
Rozumná žena, která dokáže vychovat kvalitního člověka, by to i přes svuj zdravotní handikep neměla vzdávat.

A proto jí nebuděš léčit?

Pokud člověk ví nebo tuší, z čeho jeho nemoc vzešla, má i na léčbu jiný pohled - když jsem např. pochopila některé dietní souvislosti, dokázala jsem se sama vyhrabat z deprese, kterou jsem trpěla několik let, a nemusela jsem se pro změnu stát závislou na antidepresivech. Nebo mi to spíš pomohlo nastartovat celkový ozdravný proces, protože změnit se toho musí víc. Ovšem člověk musí trochu sám přemýšlet, ne se hned vrhat po nejjednodušším řešení, které by ho ničilo zase nějak jinak.
Ale to by bylo na dlouho, a jelikož ti podobné uvažování zřetelně není blízké, tak stejně nemá cenu se tu o tom dohadovat. Každopádně jsou věci ("nemoci"), se kterými bych se nejdřív pokusila vypořádat sama a mně blízkými prostředky.

O tom jsem nic nepsala. Na druhou stranu uzdravit se je možné z čehokoliv, rozdíl je v tom, kolik práce to dá.