Holky s dlouholetými vztahy, chová se k vám přítel stejně?

Tak v tom případě se zkus jít bavit taky někam sama a když tě nenajde doma, až se vrátí, tak třeba mu to dojde. Rozmazluj se a starej se spíš o sebe.
A když to nepomůže, tak asi rozchod.

Ještě neco jsem zapmnela dodat.... přítel taky chodil s kámošama ven aniž by mi o tom cokoliv řekl, pak jen vždycky v noci někdo zvonil a když jsem šla otevřít byl tam samozdřejmě přítel celý ožralý, sotva stál... udělal to takhle asi 3x, dost mě to mrzelo a byla jsem vždycky strašně naštvaná ( nevadí mi že se chodí bavit s klukama, ale snad mi kvůli tomu nemusí lhát, že je doma a přitom je někde venku kdoví ským) tak mě to přestalo bavit a začala jsem taky chodit ven aniž bych mu o tom něco řekla. Měli jste vidět jaká byla z něho najednou stíhačka, strašně mě vyslíchal a žárlil kde jsem byla. Ale to byla jen taková maličkost......
Rozhodně by jsi to něměla hned vzdávat, pokud máš přítele ještě ráda. Ale pokud se to nezlepší, tak je zas zbytečné se takhle trápit. držím ti palecky at to dobře dopadne

Reaguji na Kachenka88:
No já myslím, že lepší už to nebude.
Jinak souhlasím s blackberry.

Bohužel mám pocit, že tvůj přítel je s tebou pouze ze setrvačnosti. A upřímně řečeno, nejen že už nefunguje jako partner, ale dokonce ani jako kamarád. Dost dobře si neumím představit, že by mi partner nepomohl jak po fyzické stránce (venčení psa, dělání čajů), tak po psychické stránce, kdybych byla nemocná. Zrovna nedávno jsem měla podobné potíže a spolubydlící okolo mě skákali a dělali první poslední, abych se cítila trochu líp. Takže pokud toho jsou schopní kamarádi, ale partner toho schopný není, něco je jasně špatně. Nevím jestli má smysl probírat to samé dokola.. Snad je proboha normální, že se o mě partner postará a prokáže mi dostatek pozornosti, když jsem nemocná?! Vážně je potřeba o tom dlouhosáhle hovořit?

Nechci být hnusná, ale víš jistě že chodí s někam s kamarádama? a že jel na víkend k rodičům?

Po 5 letech je to pořád fajn. Pokud nejsme spolu, tak si píšem přes den aspoň smsky. Většinou víme o sobě, kde se pohybujeme, v kolik se vrátíme. Když se náhodou někde zdržím a nedám vědět, tak přítel sám volá, jestli jsem v pořádku atd. Na tohle si rozhodně nemůžu stěžovat a musím říct,že takový nezájem, jaký zažíváš ty, by mě pořádně mrzel. Nefungujete jako pár. Dokonce ani jako spolubydlící, protože aby zmizel k rodičům, když ty jsi nemocná, to je trochu mimo mísu.

Ať jsou to slova sebehezčí, jsou to pořád jen slova. Kdežto mluvit by za něj měly činy... Být tebou (jsem stará naschválnice), tak začnu jednat jako jeho zrcadlo, ... takže se chovej k němu jak on k tobě. Choď se bavit. Neseznamuj ho s údaji kde, s kým a proč jsi byla. Klidně se zdekuj na celý víkend, však ono mu to ještě bude vrtat v hlavě, to se neboj. Nedělej ze sebe slečnu Jistou.

Jsem s přítelem přes 5 let a z toho rok spolu bydlíme. Když sme spolu začali bydlet, začalo to být jiné, ale v tom smyslu, že je častěji na počítači a já častěji u plotny . Jinak opravdu ne. Pořád si mě váží a já pořád jeho, dokáže jít kolem mě a dát mi pusu - zavolat mi z práce, když je na noční, a popřát mi dobrou noc a když jedu na víkend k rodičům tak alespoň hodinu si voláme.

Takže za mě to co říkáš je nepředstavitelný. Že je unavený to bych brala, ale že na kamarády unavený není, tak to bych mu nepřála vidět to tóčo. Jsem na tohle dost háklivá a požaduji být na prvním místě u přítele, samozřejmě ať jde s klukama, klidně ať s nima je i celý týden na dovče, ale ať to není na úkor mě. Prostě stejnou měrou, na kluky má čas, takže na mě si ho prostě taky udělá.

Ahojky. Zažila jsem něco podobného, přítel asi po 3 letech do vztahu přestal investovat, důležitější pro něj byla práce a kamarádi. Vůbec se to nedalo srovnat s pozorností kterou mi věnoval na začátku.Takže vím jak zamrzí, když se k tobě nejbližší člověk chová jako k inventáři, který všechno pochopí, vydrží a když ne, tak je stejně údajně chyba na tvé straně. Rozhovory nepomáhaly, ultimáta taky ne, tak jsem ho poslala k šípku a hrozně se mi ulevilo! Takhle se chlap k ženské chovat nemá, nezaslouží si to žádná

.[reaguji]dareen[/reaguji

Mně je 24, je mu 26.

já právě chodím docela často pryč, pak se vrátím a on se mě jen zeptá, jak jsem se bavila, tak mu odpovím, že dobře, zeptá se s kým, tak mu to řeknu a on jenom řekne dobře-prostě pdole mě vůbec nežárlí...Vím určitě, že je se svými rodiči, a i to, že chodí s kamarádama...je to prostě strašně divný...jsem si jistá, že mě nepodvádí(znám i jeho kamarády, takže vím, že je s něma)-když je semnou náhodou doma chová se ke mně moc hezky a je všechno tak, jak má být...problém prostě nastává, jakmile někam odejde nebo odjede...jakoby na mě zapomene, nepíše, nevolá, prostě nic...pak se ale vrátí a chová se zase normálně, je to prostě divný :/

A když jste pak byli spolu, choval se k tobě dobře nebo i s tebou byl rpostě už "divný"?

Vidím to stejně. Kamarády nezakazuju ani v nejmenším, sama chci trávit nějaký čas s těmi svými. Ale aby trávil více času s nima než se mnou... To bych se ozvala.

v současné době mi nevyhovuje skoro nic, ale cca ještě před rokem byl úplně jiný a za mě proste ideální....samozřejmě nikdy to není 100%, ale to, co mi vadilo byly maličkosti....byli jsme hodně spolu a pořád jsme si vzájemně přizpůsobovali program, aby třeba když on někam musel odjet i já měla program apod. Když třeba já šla s kamarádama a on taky, tak třeba pak pro mě přijel a jeli jsme společně domů, abych nešla sama po Praze atd. Takže asi v tomto vztahu zůstávám ve své naivitě, že se to třeba zase vrátí a bude to takhle navždy, nevím

Nechci se nikoho zastávat, ale ...
- tak je to přece jen už 6let a když není zrovna s Tebou je logické, že ti asi nebude pořád psát nee ?
- a odchází od Tebe hodně často ? 3x týdně každý týden ? Nechce si prostě jen odpočinout ? Vyrazit s kámošema - prostě mu to třeba chybí ....
- Samozřejmě že když si byla nemocná měl být s Tebou!

- a chodíte vůbec někde do společnosti spolu ?

no podle příběhu o tvé nemoci se mi ani tohle bohužel moc nezdá....

no je to fakt nepříjemné chování z jeho strany a jestli nejeví známky toho, že by bral na vědomí, že ti něco vadí...krom toho ve 28 už to není moc věk na změny v tomhle směru...asi bych chvíli počkala a po dalších měsících stejného chování už bych se začala bát promarněného života a řešila to razantní změnou...