Hodně žárlím

25290

Ahoj.
Holky, obracím se na vás, protože opravdu nevím, co s tím. Jsem opravdu hrozně žárlivá! Na každého přítele, kterého jsem do teď měla jsem hrozně žárlila. Nedávala jsem to moc znát, ale stačilo, abych zjistila, že jde s kamarádkou ven a už to ve mě vřelo, byla jsem trošku nepříjemná a večer naprosto zbytečně brečela u ploužáků. I když třeba jen pozdravil nějakou hezkou holku, cukalo to se mnou.
A teď mám známost. Potkali jsme se na večírku a ještě ten večer se líbali. Pak jsme byly dvakrát venku, zatím proběhl jen jeden polibek a já... prostě hrozně žárlím už teď. Přitom mezi námi vlastně nic není, jen jsme si dvakrát vyšli, oba si můžeme dělat, co chcem. Ale když mu nějaká kamaráda nabídla, ať jdou ven, hned jsem se začla deptat, že si nakonec vybere ji. Jemu jsem nic neřekla a opět si pobrečela. Přitom ani neni můj, nemám nejmenší nárok.
Nikdy kluka neomezuju, užírám se sama.

Myslíte si, že jsem majetnická? Nenapadá mě, čím to je.. možná si nevěřím. Nechce se mi totiž uvěřit tomu, že by mě nějaký kluk mohl chtít. Ošklivá až tak si nepřijdu, ale spíš to vidím tak, že si kluci užijou a jdou, než aby mě chtěl nějaký na vztah. Proto když vztah mám a nebo se něco rýsuje, žárlím na každou kamarádku nebo sokyni, která ho chce taky. Nechce se mi totiž věřit, že by dal přednost někdo mě před jinou (hezkou) holkou, proto je pro mě důvod k žárlení vše!

Jsem z toho hrozně smutná. Neužívám si začátky vztahů a jen brečim nebo se užírám. Jsem trošku přecitlivělá, to o sobě vím, ale tohle mě ničí. Myslíte, že se s tím dá něco dělat? .. třeba ho míň přestat sledovat a zjiš´tovat, co dělá.. ale já to neumím
Mimochodem, je mi jen 17 - myslíte, že to přijde s věkem? ale já bych ráda byla v pohodě už teď!

25290

ano, ujasnit si, jak na tom jsme bych chtěla taky.. bohužel mi na to přijde zatím brzo, po něm vyžadovat nějaký závěr )
já bych asi řekla, že to je tím, že si málo věřím. mě nikdy žádnej kluk vyložee neprovokoval - že by naschvál flirtoval s kámoškama a předhazoval mi je. dokonce mě ani žádnej nepodvedl (nebo o tom nevím), proto si myslím, že má nedůvěra plamení z malého sebevědomí a možná v tom má vlil i okolí - naši jsou rozvedení a všude kolem se všichni akorát podvádí. jenže problém je, že mě to hrozně omezuje, ubíjí a chci se toho zbavit! a nevím, jak si nahnat sebevědomí, prostě to nejde
jinak děkuju za odpoved

Teereeza

Ahoj,
¨chápu,jak se citíš a dokážu pochopit i to,jak jednáš.Jsem to samé,i když mám roční vztah,ve kterém by vše fungovalo tak jak má,jen ty občasné problémy jsou ve mně.
Jsem šíleně žárlivá a myslím si,že mám proč. Mám skvělýho,pěknýho chlapa,kterej se rád podívá (ale kdo ne),ale mě to přesto nenechává klidnou. Mám pocit,že kdyby chtěl,tak vše,co sme spolu prožili a zároveň si to moc užili,hodí za hlavu a pokračuje dál.
Občas mám takové chvilku,že mu pokládám stupidní otázky typu : a máš mě ještě rád? Vyměnil by si mě za někoho jiného? Připadám Ti stále tak hezká?? tyto otázky chlapy neskutečně ser... .a já se jim ani nedivím asi mám jen nutkání se stále něco dokazovat a vědět,že jsem ta jediná,pro kterou žije, i když to tak být nemusí. A o tomto jsou vztahy,kdyby byly jednodušší,tak i přesto,že by to vše bylo možná hezčí a snadnější,tak by nás to tolik nebavilo,právě kvůli těmto starostem

Mado

Cituji elissa: Nedávala jsem to moc znát, ale stačilo, abych zjistila, že jde s kamarádkou ven a už to ve mě vřelo, byla jsem trošku nepříjemná a večer naprosto zbytečně brečela u ploužáků.

To teda nevím, proč by měl jít s nějakou kámoškou ven, to bych se vážně zbláznila... A to nejsem žádná fúrie, ale občas bych zabila sama sebe. Mám prostě zatmění. Co v takové situaci děláte - proti takové té první žárlivé reakci...

Mado

Asi jo, asi je to nízkým sebevědomím a taky majetnickými sklony. Svému partnerovi věřím a dala bych za ěnj ruku do ohně, přesto se nikdy neubráním první reakci, jak fůrie a pak mě to mrzí a chci s tím něco dělat, ale nevím jak...