Hluchá kočka

Kdysi jsme měli taky takovou kočku.Ségra jí někde našla jako kotě, taky jsme nevěděli, že je hluchá.Až po času na to přišel veterinář, když ta kočka spoustu nocí prořvala.Šoupli jsme jí na verandu, ale i tak se to řvaní linulo barákem.Ven jsme jí radšin nepouštěli, báli jsme se o ní.Druhou kočku k ní jsme neměli, tak nemůžu říct.

Taky bys řvala, kdyby tě někdo šoupl na verandu.

Hluchou sice nemám (nepočítám-li kdysi starání se o 18 letýho kocoura, co pomalu ztrácel sluch) a teda bála bych se ji pouštět ven. Hlavně, co se aut týče.

Reaguji na bucinek07:
To bxyla ségry kočka a já měla pokoj hned vedle verandy, tak jsem se moc nevyspala.

Taťka měl hluchou kočku, nereagovala na zvuky, na nic, myslím, že chvilku řvala, ale pak to přešlo, no a nakonec jim ji někdo otrávil vesnice no Dala bych pozor venku, tam je pro hluchou číču hodně nebezpečí.

Rodiče měli hluchého kocoura (nalezence), špatně se mu vyvinuly ouška a jedno neměl vůbec, druhé maličké. Byl klidný, tichoučký, asi vděčný za to že si jej nechali, akorát když na něj člověk zavolal, tak nic Takže jsme si pro něj museli dojít, ukázat se mu a pak šel (např. jíst). Zemřel stářím, hluchota mu nikdy nedělala žádný větší problém. Zvláštní, že vaše kočky/kocouři jsou takoví divočáci...

Tak tahle věta mě hrozně rozesmála, opravdu
To jsem ani nevěděla, že albíni bývají hluší. Taky jsem vždycky chtěla bílou kočku

ven nedoporučuji, spousta nebezpečí číhá na slyšící kočky, natož na hluché. Takže jenom doma.

samozřejmě nejem kočky, ale i třeba dalmatini a různá bílá zvířata, i když prý stačí, aby na sobě zvířátko mělo nějaký flíček jiné barvy a riziko se tím podstatně zmenšuje.

Jinak ven samozřejmě nepouštíme, i když je mi jich trochu líto, že musí být zavření doma a navíc, když občas utečou z okna, tak je hned musíme nést domů Chtěli by se proběhnout chudáčci. A je nefér pouštět Sáru (černá) ven, když Judas (hluchoň) ven nemůže. A už se celkem dobře dorozumíme i beze slov. Když zamávám, tak zpozorní, že se bude něco dít. Poklepu na nějaké místo (nejčastjěi ke mě do postele ), tak příjde. Když zamávám s něčím v ruce, tak ví, že dostane něco na zub. Když ukážu napřaženou ruku, tak zase ví, že dělá něco špatného a většinou zdrhne hrdina

tak se musím přidat máme doma taky bílou hluchou kočku - oficiálně se jmenuje Sněhurka, ale já jí říkám bílá mrcha neboť mne neslyší a nemůže se tudíž urazit.... každopádně nic si z kocoura nedělej ta naše taky řve jak krá.va nejčastěji ve 4 ráno - přisuzuju to tomu, že se neslyšía tudíž řve tak nahlas, abysme jí NÁHODOU nepřeslechli, řve když chce ven, když chce dovnitř, když jí omylem zavřem v nějakém pokoji, když má hlad, když má dobrou náladu, když má blbou náladu... každopádně kdyby chtěl někdo kráááááááááááááááááááásnou bílou kočičku, rádi se jí zbavíme je mooooooooooooc hodná...

Reaguji na Malacek: krásný příspěvek

Reaguji na Vegetka:
děkuji, sice jsem ti nedala žádnou radu ale chtěla jsem tě povzbudit, že v tom nejsi sama... a to ještě nevíš jak jsme k ní přišli:
ségře bylo tehdy 19 a jezdila do Jablonce do nějakýho autoservisu, kde se tahle kočka - no prostě jí měli majitelé toho servisu... ségra přišla domů s brekem s tím, že objevila strašně kraaaaaaaaasnou a strašně hodnouuuuuuuuuu !! kočičku a že se jí majitelka chce co nejdřív zbavit, vyprávěla vo tom tím stylem, že majitel jí chce dát vietnamcům, že jí udělaj na česneku, no udělala z těch lidí totální mordpartu, takže máma nakonec povolila a ségra bílou mrchu přitáhla domů...
až po dvou letech jsme se dozvěděli, že ty majitelé se tý kočky zbavit vůbec nechtěli, měli jí moc rádi a ségra je půl roku přemlouvala, ať jí tu kočku daj...
pak se ségra vodstěhovala a řvoucí bílá mrcha nám zůstala na krku...
ale JINAK ji máme OPRAVDU moc rádi...

Hluchota u čistě bílých koček je podmíněna geneticky. To znamená, že pokud máte bílou kočku je vysoká pravděpodobnost, že bude hluchá. U některých plemen koček za bílou barvu srsti odpovídá jiný gen, takže se tam hluchota nevyskytuje.