Dyslexie

můj je v první a často píše písmenka obráceně.zrdcadlově a z prava do leva.někdy i celá slova a má nutkání i celé věty.jako v arabštině.koukám,že se taky mám na co těšit..

janulik
Edge
Můj syn taky píše některá písmenka obráceně a některá se mu pletou(číst ještě neumí), ale jsou mu zatím 4 roky, tak uvidím, jak se to vyvine. Učitelky ve škole zatím nic neříkaly, tak snad to bude OK. Ale myslím, že v 8 letech už by to mělo jít diagnostikovat.

Ahoj tak já už nejsem školou poviná ale co si pamatuju tak jsem nikdy na základce nechtěla číst na hlas je to velký problém.Dodnes s tím mám problém-když mám něco přečíst nahlas tak si to vždycky přečtu potichu a potom je to fajn ale jakmile to mám přečíst nahlas tak koktám a pletu si písmenka a dokonce celá slova. Psát spisovně a bez chyb taky zrovna neumím.

janulik
Diagnostikovat dyslexii lze dokonce již v prvním ročníku ZŠ. Ovšem tuto poruchu lze lépe rozpoznat až ve 2. ročníku, protože dítě by mělo bezpečně znát již všechna písmena a mít osvojenou určitou úroveň čtenářských a psacích dovedností. S dyslexií je ve většině případu úzce spjata dysgrafie.
Jeno si dovolím vysvětlit:
dyslexie - tato porucha může postihovat rychlost čtení (dítě čte pomalu nebo pouze slabikuje), správnost čtení (dítě zaměňuje písmena, domýšlí text), porozumění čtenému textu. Velmi často dochází k záměně tvarově podobných písmen p-b-d, j-t

dysgrafie - porucha psaní, postihující úpravu písemného projevu i osvojování jednotlivých písmena spojení hláska - písmeno

Učitelka v tomto případě jedná správně. Je dobré ještě počkat do pololetí a potom provést vyšetření v Pedagogicko psychologické poradně. Protože pokud by se jednalo o výše uvedenou poruchu, je nejlépe ji podchytit včas a s dítětem pracovat podle instrukcí, které v závěrech vyšetření psycholog doporučí. Škola velmi úzce spolupracuje s PPP a taky na každé škole by měl fungovat dyslektický kroužek nebo tzv. dyslektiká poradna, kterou by mělo dítě na doporučení psychologa navštěvovat. Náprava těchto poruch je běh na dlouhou trať a proto neházejte flintu do žita. Chce to trpělivost, shovívavost, klid a dobrou spolupráci se školou a PPP. Všechno se časem spraví.

Janulik:
Učím na ZŠ a s dětmi s dys. poruchami (dyslexie, dyskalkulie, dysortografie) mám zkušenosti z výuky. Tyhle potíže se zařazují mezi specifické vývojové poruchy učení a je důležité, aby dítě bylo včas diagnostikováno- pak se mu musí pomoci. Nejvíce je dyslektiků (špatně čtou, váží slabiky, zaměňují tvarově podobná písmenka apod.) Pokud jsou to dyslektici bez dalších přidružených poruch (např. hyperaktivity), tak se ta porucha časem kompenzuje (projevy se zmírňují, někdy úplně vymizí). Jsou to děti inteligentní, jenom prostě potřebují specifický přístup. Je hodně důležité, aby se při podezření na poruchu dítě poslalo na vyšetření včas- a to musí učitelky na 1. stupni. Jinak hrozí zanedbání a je to při přechodu na 2. stupeň horší. Já např. teď v šesté třídě (učím Čj) zjišťuji, že u některých dětí se projevují dys. rysy ,ale kolegyně z 1. stupně je neposlala na vyšetření- učitelky je prostě někdy "táhnou" za každou cenu dál a nepodchytí ten problém včas (přestože jsou s těmi dětmi 5 let každý den). Takže jsem se spojila s rodiči a domluvili jsme se, že se v poradně objednají. Bohužel čekací lhůty jsou v ped. psych. poradně dlouhé, takže teď to bude nějakou dobu trvat.

Můj syn má dyslexii. Na vyšetření jsme byli ve třetí třídě. No jednoduché to fakt ve škole nebylo. Velmi záleží také jakou bude mít učitelku. Já se setkala s výbornou paní učitelkou, která nám velmi pomohla, ale také s těmi, které na to moc brát ohled nechtěly.Celou základku jsem se se synem denně učila, jelikž jeho namáhalo už samotné čtení, natož aby si pamatoval co čte, tak jsem mu předčítala, on poslouchal a pak jsme si o tom povídali.Písemné projevy ve škole měl taky kratší, ale opravdu hodně záleželo na učitelích.
Dnes je synovi devatenáct let a připravuje se na maturu, takže chce to velkou trpělivost, ale zvládnout se to dá.Sice se nejdříve vyučil, protože jsem ho nechtěla dát hned na SŠ,bála jsem se, že by ten skok nemusel zvládnout a dnes toho nelituji, protože učňák byl v naprostém klidu, patřil k nejlepším a to ho možná i motivovalo a maturu si teď dělá na nástavbě.

Sokara
Tak to jste příklad zodpovědné matky, která se stará (starala) a to je fajn. Já musím poznamenat i z pohledu učitelů: Pro děti s dyslektickou poruchou se vypracovávají individuální plány - zjednodušeně řečeno, jde o jakási pravidla na obou stranách, učitelé k poruše přihlížejí (např. v češtině respektuji pomalejší tempo, preferuji ústní zkoušení, zadávám doplňovací cvičení apod.), ale na druhé straně jsou tu také povinnosti pro žáka- musí plnit zadávané úkoly, plnit si své povinnosti a připravovat se na výuku- v opačném případě ztrácí individuální plán platnost. Děti totiž mají často tendenci nic moc nedělat a nesnažit se a v případě špatné známky reagují: "Ale paní učitelko, já jsem dyslektik, mně nemůžete dát pětku." Takže pak následuje opět připomenutí si podmínek, za jakých já jako učitelka poruchu dítěte respektuji- a bohužel někdy se s podobnými reakcemi (snahou argumentovat dyslexií v případě neplnění povinností a lajdáctví potomka) potýkáme ve škole i s rodiči- to je pak těžké pořízení.

Děkuji všem, moc jste mi pomohly