Dům nebo byt?

tak tahle otázka nás také tíží... oba sme vyrostli v baráku a žít v paneláku je pro nás nepředstavitelné. Takže máme dvě varianty, ale která je lepší...
Když byt tak velký mezonet s velkou terasou.. a hledání vhodného půdního prostoru není snadný... A když barák, tak mám přesnou představu jak má vypadat barák, pozemek i prostředí a to je taky běh na dlouhou trať..
Záleží na financích a na chuti hledat to co chceš.

Já bych se rozhodovala podle toho, jakým životním stylem žiju, případně jak bych si to představovala v budoucnu. Pro mě třeba v současnosti je ideální byt, ale až budu mít děti, dovedu si představit že mé životní tempo se zvolní a budeme žít v RD, a když bych měla dětí víc, určitě bych chtěla aby každé mělo svůj pokoj, možnost svého soukromí. Teď mi vyhovuje, že se můžu i večer zdržet a nemusím např. řešit, že mi od určité hodiny nejede nic domů jako některé mé kamarádky, myslím, že i na úklid a údržbu je menší byt snazší - staráš se jen o interiér. Na druhou stranu, jestli víš že chceš zahrádku, tak je lepší dům. Starost o dům je náročnější na čas, ale někoho to baví, např. přítel rád něco doma montuje, sestavuje, je to pro něj relax

Tak nejlepší by bylo, kdybysis vyzkoušela žít v obojím a mohla bys porovnat. Já jsem holka z baráku, okolnosti mě donutily jít na byt a musím říct, že jsem tam byla nešťastná. Tvoje jsou jen ty stěny v bytě, vyjdeš na chodbu a už není tvoje nic, vyjít si můžeš tak maximálně na balkon, což není nic pro mě. Miluju grilování a slunění se na zahradě a proto jsem na bytě trpěla. Naopak na domě je spousta práce, ale myslím, že to za to stojí. Na bytě se sice nenadřeš, ale co tam velice? Hodně záleží na tom, jak jsi založená, jaké máš plány do budoucna atd. No a taky na tom, kde jsi vyrostla, to dělá hodně.Člověk, který třeba celý život žije na bytě si nedovede předtsvait život ve velkém domě a naopak.Já si ten svůj velký barák radši uklidím, než být zavřená mezi čtyřma stěnama na paneláku. Musím bohužel říct, že začátky ny btě pro mě byly těžké, až jsem se tam skoro dusila. Ale třeba mamča (43) je na bytě a je tam maximálně spokojená, protože přijde domů z práce a má klid.

myslím si, že to není otázka přepočítávání na počet lidí, ale otázka preferencí. Člověk může být klidně sám a může chtít hlavně zahrádku a pořídí si malý domek. Otázka počtu lidí je velikost domu, ne jeho (ne)pořízení.

já si stejně myslím, že tohle ti dům nenahradí. Měli jsme možnost koupit fakt velký dům s předzahrádkou a málem to vyšlo - díkybohu se to nakonec zadrhlo a nedošlo k tomu. Ten dům, kde to mělo být, je teď obestavěný dalšími developerskými projekty, všude strašně lidí, fakt bych tam žít nechtěla.

Určitě je to otázka peněz, průměrný dům ve městě bude vždy dražší než průměrný byt. Je to spíše volba zůstat někde na sídlišti a koupit tam pěkný zrekonstruovaný byt anebo trošičku přisypat a jít za město a tam si pořídit domek. Ale to přisypání nemusí být značné. My jsme museli přisypat jen asi desetinu k tomu, co by nás stál ten byt s předzahrádkou. A máme nový domek s malou zahrádkou, ten byt by byl už pět let starý.

Reaguji na Eviška: Přesně, dnes už ty malé domky vychází levněji než byty. Já jsem zatím s bytem ve městě spokojená, ale občas procházím nabídky stavebních firem a ono se dá už opravdu pořídit domek levně. (Pokud máte pozemek, žejo)

Třeba tenhle dům na klíč stojí 1 300 000, za tu cenu snad ani neseženete ve větším mestě srovnatelně velký byt.

To je dost individuální, záleží na tom co byste radši vy a hlavně co dovolují finance.
Já jsem vyrostla v RD na vesnici, přítel v paneláku. Poslední rok jsem žila v paneláku v Praze (na stěhování odtamtud jsem se doslova těšila..). My jsme měli byt pouze jako krajní řešení které bohužel nastalo. Málem jsme koupili starší RD kus od Prahy, vše kolem toho se vleklo asi 4 měsíce, od koupě nakonec sešlo a z důvodu časové tísně v končícím podnájmu jsme narychlo koupili byt v novostavbě, ale nelitujeme. Toužili jsme oba po zahradě tak máme byt s velkou terasou kolem celého bytu. Zahradu to sice nenahradí ale aspon mám kam vyjít a v létě si kde sednout. Přítel musel oželet psa a já touhu života v rodinném domku. Na udržbu je byt mnohem jednodušší, máš na starost vlastně jen byt, žádná střecha, fasáda, okna,.. nic takového. Na druhou stranu vše platíš. U domu se musíš starat o zahradu a vůbec celý dům a jak už tu bylo řečeno, dávat finance stranou na případné nebo nečekané investice.
My do budoucna stavbu stejně plánujeme ne jen že dům je sen nás obou, ale hlavně proto že časem budou děti a nechceme se tísnit ve 2kk.

Reaguji na Lisa: to by ses divila kolik stojí takový byt na Praze západ. Pocházím odtamtud a teď vedle baráku našich, tak předelali hotel na menší byty. Opravdu maličký a ta cena je mazec. Ono totiž od Prahy na západ je to v Brdech, hodně zeleně a je to daleko dražší treba oproti východu

No u nás (Praha 6, Suchdol) to vychází tak nastejno. Byt v novostavbě 4 plus 1 a výše okolo sedmi miliónů, dům taktéž. O pozemcích nemůže být řeč, jsou tu asi 2 a šíleně drahý (taktéž okolo sedmi). Nyní zde bydlíme v bytě 2 plus 1, do budoucna plánujeme koupit nějakou ruinu, tu zbořit a postavit nový baráček, jiné východisko není, na pozemek nedosáhneme a za Prahu, ani ze Suchdola se stěhovat nehodláme. Jinak jsme žili chvíli ve starém, ale zrekonstruovaném domě a do toho už bych nešla. Ten barák byl špatně postavený, stál na skále s pramenem, takže šííííleně vlhnul odspoda a praskaly zdi. Teď ho pronajímáme a platíme z toho tu příšernou hypotéku, kterou máme na byt...

Žila jsem od mala v paneláku a i později jsem se přestěhovala do bytu, i když činžovního. Vždy jsem tvrdila, že dům nechci za žádnou cenu. Pak jsem nějak přehodnotila priority a dnes je dům pro mě ideální místo k životu. Kdybych se musela vrátit do bytu, tak samozřejmě budu ráda, že mám kde bydlet, ale pokud mám možnost, moje volba je dům.
A to i za cenu, že to bude trochu ratejnička, která potřebuje opravy atd.
Pro mě je totiž naprosto úžasný fakt, že si v něm mohu dělat prakticky co uznám za vhodné. Jo pro upřesnění...samostatný dům, to je důležité. Jakékoliv jiné bydlení byť jakoby dům, ale společné prostory je pro mě noční můra.
Můžu si prát třeba ve tři ráno a nikomu to nevadí apod. Nemusím se s nikým dohadovat jestli se letos opraví tohle nebo tamto, kontrolovat kam jdou peníze z fondu oprav a mnoho jiného.
Navíc já osobně jsem kliďas a to jestli zrovna nemám shrabané listí na zahradě je mi docela šumák. Tedy vlastně není, mě se to listí líbí, takže ho úmyslně nehrabu.
Zametu altán a příchodovou cestu a mám klid.
No a také oceňuji další věc a to je úklid. V bytě co se týká úklidu společných prostor a úklidu sněhu před domem, byly pořád nějaké dohady a ve finále, když jsem chtěla mít čisto, šla jsem si hlavně ten sníh shrabat sama. Takhle mám klid a žádné rozčilování, nikdo to za mě prostě neudělá a já se nemám důvod rozčilovat, že jsem teď uklízela víc než jiní apod.
Opravy na domě zase tolik neprožívám, domek máme starší, co je nezbytné se prostě udělá a co má čas, když nejsou peníze, tak se prostě počká.
Jediné co mě trochu děsí je až doslouží kotel, ale nakonec všude jsou nějaké investice, takže i s tím se prostě musí počítat.
Čili já bych neměnila.

Já jsem jednoznačně pro barák. K tomu věkem dojde až na vyjímky, každý. Kdybych ted byla mladá a mohla se rozhodovat- neváhala bych ani chvilku a šla do hypotéky a baráčku.

Je to opravdu individuální, s barákem je víc starostí a i větší náklady na údržbu, ale pokud si člověk vybere dobrou lokalitu a dostatečně velký pozemek má parádní soukromý. Pro mě je ideální kombinace kvalitního bytu a chaty nebo zahrady.