Druhý pejsek do domácnosti

Tak ale když si to tak vezmeš, tak vlastně žádný pracující člověk (počítám těch 8 h denně) by si nemohl takového psa pořídit (když pominu kynology apod.)...co se týče délky studia, tak budeme studovat ještě min. 4 roky, pak do práce a pak domeček. Kolika se dožívají psi, to vím.

Tak základní výcvik je samozřejmost, hraní by nebyl problém a také by nebyl sám - měl by parťáka, se kterým by také mohl blbnout.

Pokud má váš pes s ostatními psy dobré vztahy, tak bych se toho nebála. Chce to vychytat ty začátky, určit jim hranice, najít si nějaký systém... jestli jednoho nebo dva psy už pak není moc rozdíl - tedy může se objevit např. problém s hlídáním apod., protože dva psy už vám nikdo moc ochotně nepohlídá. A hlavně se předem dohodněte, čí pes bude - v případě rozchodu by to jinak mohl být problém, i když vám nic zlýho samozřejmě nepřeju .
Znám spoustu lidí, co mají dva a více psů v bytě - ano, problémy se občas objeví, ale když se chce, tak jde všechno vyřešit.

Jestli JRT nebo dalmatina už je spíš na vás - velký pes=více peněz. Obě plemena příšerně línají, takže se připrav na chlupy všude (nebo v případě JRT zvol hrubosrstýho psa, tam už to není tak strašné). Aktivní jsou oba, u JRT je problém v tom, že je to teriér - jistě víš, jaké mají vlasnosti... . Já bych si vybrala spíš JRT, protože je to malý skladný pes se srdcem a výdrží velkého (a taky mám sama PRTíka ), ale to už fakt záleží na vás. Hlavně vybrat pořádnou chovatelskou stanici, dbát na zdraví a povahu

A jak je kříženec veliký? Jestli to co píšeš je pravda, tak bych se nebála a šla do toho. Nevím jakou rasu bych Ti poradila z těhle dvou

Skvělé plemeno do bytu - pochybuju, že jako studenti žijete v domečku se zahradou. Druhého psa bych si nepořizovala. Pejskař jsem, ale do bytu podle mého pes prostě nepatří - jasně, malá plemena klidně, ale dalmatin? To jako vážně? Nicméně, pokud žijete v baráku, tak klidně, ale do bytu nikdy.

Reaguji na smarny: Stokrát líp je na tom velkej pes, kterej žije v bytě a pániček se mu věnuje, než pes, kterej žije na zahradě, která svádí akorát k tomu, že na psa začnou kašlat... pokud mu dopřejou dostatek pohybu a zaměstnání, tak v tom není nejmenší problém. Ostatně myslím, že z těch dvou by horší situace nastala u JRT, a to je malinkej pejsek, pokud by se mu nevěnovali... zdemolovaných bytů od znuděných jacků už jsem viděla mraky... stejný množství zahrad u jacků chovaných venku. Základem je se psovi věnovat, pak bude spokojenej i "pod mostem".

Reaguji na Misy: Naprosto s tebou souhlasím.

Jinak jde i o to, aby byl pes zaměstnaný psychicky, nejen, aby se vylítal. Jináč pokud myslíte, že to zvládnete, jděte do toho. Osobně bych volila dalmatina. Jack russelů znám dost a nevím, no. Jsou to nabušení blázni, kteří, když nedostanou, co chtějí, zvládnou i ve své velikosti udělat z bydlení kůlničku na dříví (tedy, ne že by tohle nedokázal jakýkoliv jiný pes, ale prostě mi nejsou sympatičtí).

Reaguji na urgona: Přesně, souhlas.
Já osobně bych byla pro dalmatina, i když s tímto plemenem moc nesypatizuji, ale to ani s JRT. Kamarád odjel s kamarády na chatu a právě jeden z nich měl s sebou russela. Zavřel ho do pokoje, aby měl chvilku klid, protože neposlouchal a naschvál mu pochc*l celou postel a okousal, co se dalo.
Za mě russela určitě ne, když se mu nebudete dostatečně věnovat (hlavně i ta psychická stránka, ne jen fyzická), bála bych se, že by mi zdevastoval celý byt.

To je jasné, hlavně kvůli jídlu, ale jinak poplatky u veterinářů atp. jsou stejné, ne?

Má asi 15 kg, kříženec kokra a zlatého retrívra...takový středně velký, ani ne malý a ani ne velký

Jinak moc děkuji za příspěvky, zrovna jsme se o tom bavili s přítelem a jeho rodiči...nakonec to asi bude malý dalmatinek - určitě se budeme snažit poskytnou mu maximum, kousek od paneláku máme dva psí parky, kde se můžou seznámit s jinými pejsky a vyblbnout se, každý víkend jezdíme na chalupu, kde je mimo jiné i ten JRT našich rodičů, tak doufám, že z nich budou dobří parťáci a nebudou dělat neplechu...

lépe bych to nenapsala..

Já spíš narážela na to, že když několik let bude pes zvyklý na aktivnější trávení času, kdy se mu budete věnovat na plno, tak pak pro něj bude opravdu těžká změna to, že nebudete třeba 8-10 hodin doma.

Do druhého psa bych klidně šla, ale zamyslela bych se nad rasou. U dalmatinů bývají samci většinou dost dominantní, používali se i při lovech, takže aktivitou je přirovnatelným k jiným loveckým plemenům. A dávala bych pozor i na zdravotní problémy, u dalmatinů je velice častá hluchota, takže je důležité být připravená i na tento možný handicap nebo vybírat jen testované štěně.

Proč se tu z dalmatina dělá pes velikosti dogy s elánem huskyho?

Já pořizovala druhého psa k dvouleté čubě, která nesnášela jiné psy, zvláště štěňata. Do bytu, čuba je bíglice, druhý pes je australský ovčák. Brzy bylo vše v pořádku, psi se sžili a nebyl jediný problém. Pes je smečkové zvíře, samozřejmě že druhého psa přijme, když to zvládla naše nesnášenlivá fena, zvládne to každý pes.

Jo a pořizovala jsem oba psy jako studující, čubu na základce, psa na střední, nyní pracuji, čekám dítě... a nic se nezměnilo, na psy mám pořád dost času. Tak nechte slečnu být, každý ví, že jednou přestane studovat a jeho život se mění, podle toho, co tu čtu, si prakticky nikdo nezaslouží mít psa (a každý druhý pes je chudák, protože bydlí v bytě apod., i když na rozdíl od zahraďáků se dostanou každodenně na procházku, někteří i několik hodin)... Přeháníte to.