Dokumentární seriál Čtyři v tom

Ne! Vážně?

Konec jsem neviděla.

Mě přijde, že právě neřeší, bohužel.

Nepůsobila na mě špatně zpočátku, teď to na mě působí všelijak.

Postarat se o dítě není jen převléct, nakrmit. Vyrůstat v atmosféře nevyřčených výčitek myslím nebude nic moc. To samé není nic moc vyrůstat s matkou trošku do větru. Matka by podle mě měla být sama v sobě srovnaná s tím, že je matka, to znamená tak nejen fungovat, ale i myslet, minimálně po tu dobu, co je dítě dítětem, tak přemýšlet v jeho zájmu (protože ono to ještě nezvládne).

Já i pro tohle sama ještě děti nemám, a až jednou budu mít, nechci litovat, že nemůžu na rande, že se hůř seznamuje s kluky,... Ona bohužel lituje skoro v každém záběru (mám na mysli třeba ty bonusy v archivu ČT). Kdyby litovala že nemá na pleny, sunar, oblečení, tak ji polituju taky.

Možná máš pravdu, a doufám, že je realita jiná, než jak ji vidím já prostřednictvím dokumentu. Nicméně neusuzuju ani tak z celkového dojmu, ale spíš z jednotlivých detailů.

Dle mě jsi příliš kritická... Zdaleka né každá matka odpovídá tvému popisu...Je spousta nemonogamních lidí a spousta lidí, kteří jsou volnomyšlnekáři atd... zároveň to z nich nedělá špatného rodiče...
Možná vidím jako nebezpečnější dnešní ,,moderní matky,, a jejich ,,volnou,, výchovu omlouvající své nevychované dítko..Ale to už sem OT... Čas ukáže jak se s životem popere a zda je, nebo není dobrou matkou..V tento moment si to nedovoluji posuzovat, neb se snaží nějak porovnat s novým a náročným životem...A dle mě se nesnaží tragicky...

Chceš říct, že matky, co už mají prcka "venku" (z bříška), běžně přemýšlí nad tím, jestli ho mít nebo ne?

Není už na to trochu pozdě?

Nechci nikoho soudit, jen pokorně doufám, že mě se tyhle myšlenky vyhnou, mě by to přišlo prostě jako rouhání.

Něco jiného asi je, když se dítě narodí třeba z těžkým zdravotním postižením, ale pokud to jednou byla moje volba, je potřeba to přijmout. U zdravého dítěte bych děkovala Bohu, že mám zdravé dítě.

Povídala tam,že kamarád říkal "spousta žen se živí vlastním tělem tak co" no uvidíme,ale ona je prostě typ zoufalky,co moc nemyslí dopředu a pak je pozdě.Není moc chytrá a podle toho ten její život taky vypadá.Chudák to dítě.

To vím moc dobře
(Pokud máš na mysli popis ve smyslu dobrá matka preferuje potřeby dítěte nad svými)

V tomhle s Tebou souhlasím, že to je úplně špatně, jenže já v tom vidím skoro to samé - matka si to prostě chce ulehčit.

Reaguji na Minette:

V klidu.. Nechci říct , že by toho litovala ve smyslu dám ho do děcáku ...
Prostě to člověka napadne...Co je tak šíleného na tom, že matka má doma uzlíček, chlapík je v práci...ona musí uklidit, uvařit,obstarat děti..v noci k děcku vstávat - nevyspí se, během dne si neodpočine... Furt ve střehu.. spousta manželů dokud děcko není ve věku, kdy už je s ním nějaká ,,sranda,, jej statečně ignoruje... Je snad rouhání, když matku napadne, že si to měla rozmyslet ?? Dle mě je to prostě jen myšlenka, když je člověk duševně i fyzicky vyčerpán... Nic víc... A rozhodně takovou matku za to nesoudím...

Nebavíme se tu přece o matce, která zahodí své dítě do popelnice...

Není možné vše vidět pouze černě, nebo bíle...

Ačkoliv něco je mi bližší a něco už méně, nejsem kritická k žádné z těch žen z hlediska jejich životního stylu, k jejich hodnotám, způsobu života, výběru partnera, rozhodnutí. To je každého věc a je to i moc fajn, jak je to v dokumentu rozmanité.

Co se mi ale odjakživa příčí a proti čemu se bouřím, je když se "ubližuje“ někomu, kdo se nemůže bránit. Tím myslím to, že tu je ve hře právě to malé dítě, jak píše TiaKia "chudák" A vzhledem k tomu, že já sama s něčím byť možná ne úplně podobným, ale srovnatelným, mám zkušenost právě z pozice dítěte, věř mi, že dokážu zcela bezpečně poznat, jaký druh chování může dítě poškodit, byť třeba "jen“ psychicky.

Myslím, že tu jde o to, že Ty to vidíš z pohledu dospělého / matky / své kamarádky, já se na to dívám spíš z úhlu toho dítěte, které je na matce a jejích rozhodnutích celé dětství závislé.

Tato věta mi ale černobílá připadá.
Opravdu ne všechny matky, které nezahodí dítě k popelnici, jsou dobré matky, některé jsou horší matky než kočka, ale jaksi je asi společenské tabu toto vyslovit.

Volnomyšlenkáři - to je sice hezké, ale dítě potřebuje (duševně cítit) řád.
Nemonogamní - zeptej se dětí takových rodičů, jaký na to mají pohled. To že je někdo nemonogamní podle mě nemusí jeho dítě vůbec vědět.

Jestli tedy něco kritizuju, tak naprosto nezodpovědný způsob života, jehož důsledky odnáší dítě / pes / jakákoliv bytost, kterou na sobě učiníme závislou. A pak se ten nezodpovědný člověk chová naprosto sobecky v tom smyslu, že úplně ignoruje důsledky a zájmy, potřeby toho, co je na něm závislý.

Dovoluji si říct, že některé určitě ano a možná k nim budu patřit i já. A hodně k tomu vedou i tyto důvody

Jsem těhotná, ale rozhodně si to chci nechat, věk na to mám ažaž, zázemí taky, ale k miminům jsem nikdy vztah neměla. Děti mít chci, bohužel to nefunguje tak, že by se mi narodilo rovnou dvouleté. Tím, že jsem to nikdy neměla tak jasně nalajnované, jako třeba jiné ženy, které prostě ví, že dítě chtějí mít a ty mateřské pudy mají snad odmalička, tak mám prostě obavy, jestli to zvládnu, jestli mě nechytne třeba nějaká psychóza, jestli se z toho nesložím, nebudu hnusná na manžela. Ale věřím, že to jsou prostě normální obavy prvorodiček z velkých změn v jejich životě.

Reaguji na LaArdilla:
to je ale o něčem jiném, mít obavy v těhotenství, jestli to člověk zvládne, a něco jiného je podle mě pak stát nad kočárkem a říct naplno "měla jsem jít tehdy na potrat". Kdybych to takhle cítila já, tak bych si připadala hrozně.

Nicméně jsem to teď zkoukla celé a mám pocit, že když tam říká to "Celkově mě trápí to, že jsem se nerozhodla správně, když jsem měla šanci jít na interrupci", že si vlastně ani neuvědomuje, že kdyby šla, že by tam to dítě teď nebylo. Nějak prostě nedokáže domyslet ty důsledky, ani ty, které jsou zdánlivě na první pohled zřejmé.

Jinak jsem si teď taky všimla, že je pořád dost naměko, třeba jak tam pláče když přebaluje tu holčičku a tak, takže možná opravdu nějaká poporodní psychóza. Fakt že takovéhle stavy musí být nezáviděníhodné

Tak to z toho dokumentu plyne poučení, že pak jedině se zaměstnat pořádnou prací, třeba mít k tomu na starosti ještě navíc hospodářství , pak člověku zjevně nezbyde síla a myšlenky na to řešit kraviny

Já na to kvůli tomu koukala, a říká tam "známej mi říkal, že dost matek na mateřský se živí svým tělem"
To je ještě podivnější - myslím ty matky na mateřské.

Já si myslím, že Lucie jim (režisérka nebo kdo tam pokládá otázky) odpovídala, na otázku, zda ji to napadlo.
V archivu ČT je rozhovor s režisérku a scénaristkou, které sami říkají, že se sice jedná o dokument, ale který je natočen a sestříhán jako seriál. Že mají vymyšlené otázky, které celou dobu pokládají (otázky tam často neslyšíme, ale odpovědi ano) a tím pádem se situace vyvíjí i podle jejich představ.
Takže si nemyslím, že Lucie sama začala mluvit o tom, zda přemýšlela, zda neudělala chybu, že si Sophii nechala nebo o prostituci, ale filmový štáb se jí na to zeptal a ona upřímně odpověděla.

Reaguji na Lilliana:

Souhlasím...Proto sem psala, že je to účelově sestříhané...Na mě prostě nepůsobí tak strašně jako na Minette...Ale já už sem se k seriálu vyjádřila poměrně obsáhle...

Viděla jsem dva díly, a jako nejharmoničtější se mi jeví rodina z farmy. Myslím si, že vyrůstat se zvířaty a učit se tak i zodpovědnosti a pracovitosti je pro dítě ta nejlepší průprava do života jaká může být. Ovšem je zase pravda, že láska ke zvířatům by se taky přehánět neměla, to koupě telete jsem v době vytíženosti miminem, dalšími dětmi, a zvířectvem, taky moc nepochopila, ale když má manžela, který jí se vším pomáhá, tak proč ne, obdivuji jejich houževnatost .Ty dva podnikatelé reprezentující dvojici mladého, ambiciozního, úspěšného páru na mě bohužel už tak moc dobře nepůsobí, obzvlášť ten slovák. Pořád se prostě nemůžu zbavit dojmu snobství a povrchnosti. Možná umí vydělat $$$, ale jako chlap mi přijde naprosto nepoužitelný a přijde mi, že žije ve vědomí toho, že dítě je jen jakýsi doplněk. No něco mi říká, že se svou zvýšenou citlivostí na špínu bude mít problém i s přebalováním, ale třeba se pletu. Petra s exotickým Ábelem.. no v první řadě musím říct, že takové vztahy, kde je každý z naprosto odlišného světa a zastupuje jinou mentalitu, příliš neschvaluju, jelikož to ve většině případů prostě dopadá blbě. Nicméně Petře přeju víc trpělivosti a trochu víc respektu, a držím pěsti aby jim to vydrželo. Ábel je celkem sympatický, a i když zatím působí nejistě, za čas se plně aklimatizuje. Mmch ty jeho řasy... Té Lucky je mi líto, podle všeho to nese těžce, a možná si ukrojila příliš velké sousto, ale i když je ve složité situaci ve které se nemá o koho opřít, dá se to zvládnout, ostatně není první, ani poslední. A ta její holčička je moc krásná, na jejím místě bych se vůbec neohlížela - co kdyby, a snažila se jí dát ze sebe maximum, zoufalé a uspěchané hledání náhradního tatínka to ale rozhodně není.

Mně to tedy vyznělo spíš tak, že lituje toho, že dítě přivedla do takové situace, v jaké je, ne že by vyloženě litovala, že má to dítě.

S každým dalším dílem mi tihle dva jsou víc a víc nesympatičtí.

Dívaly jste se v neděli? Mě zase dostala ta samoživitelka, jak rozfofrovala porodný za oblečení a módní boty, dárky pro bratra, ale na elektriku nemá.