Dokáže vás dojmout písnička?

jo - ploužáky od U2 a soudtrack z Mouling Rouge a ještě hafo dalších

to je od Habery?

jo, a ještě My love is your love od Whitney, vzpomínka na první lásku

Ne ne, Mirek Černý. Je to jen melodie a do toho mluvené slovo

Miasofia
aha, tak tu neznám

To jsou slova poslední sloky:
Teď už se jen skloním, abych tě políbil. Nevzbudíš se
- dobře to vím. Vždyť podle pohádky jen krásný mladý
princ může otevřít tvé oči - a já jsem jen otec budoucí
ženy. Tak tedy spi. Kdo ví - možná už zítra se probudíš
a budeš velkou slečnou. A vůbec si neuvědomíš, že jsi se
změnila uprostřed svého snu. Ale možná, že to poznáš
na mně. Až jednou budu docela jiný. Trochu zamyšlenější,
trochu vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně bohatý.
Dnes v noci jsem viděl princeznu - a cítím se jako král.

No jo, bez té hudby to není ono...

Miasofia
to asi ne, škoda,že nemám repráčky, jinak bych si to našla

Miabella
Jéé tak to je opravdu škoda. Ale říkám, mě to tak bere hlavně kvůli tomu, že mi to hrálo na svatbě. Na to se prostě nedá zapomenout

Mňa dostáva vždycky Michael Jackson - Earth Song...

Love supreme, Robbie Williams,
Dear mr. president, Pink
bohužel, teda spíš okolí to pohoršuje, trpím na Michala Davida a jeho dojáky, stejně tak Kotvalda a Hložka,
I will always love you, W.Houston, její tehdy křišťálový hlas ve spojení se scénou z The Bodyguard....
Mno, nepodléhat sentimentu, hihi...

Už je to pár let, ale když jsme se rozcházeli s přítelem, tak tehdy na všech rádiích hráli Čo bolí, dodnes když ji slyším, tak se mi vrací ty pocity, jak mi bylo, když jsme se dohodli, že se rozejdeme, jeli jsme v autě a z rádia hrála zrovna tato písnička.

Největší z nálezů a ztrát ... to je srdcovka

Oooo jéééé, to každopádně!

Jinak jsem si ještě vzpomněla, jak jsem poprvé na mega koncertu Elán na Letné slyšela poprvé "Láska moja" a šla jsem do kolen

taky Největší z nálezů a ztrát, potom Chci tě líbat...a od Erica Claptona Tears in heaven

To víte, že mě to dojímá. O svých šestých narozeninách jsem viděla pohádku "O Pomněnce", kde byly dost smutné písničky. Byla jsem z ní nějak naměkko. A pak už mě dojímala ve dvaceti, ve třiceti, prostě kdykoliv jsem ji viděla. Tekly mi opravdové slzy. Nedávno jsem se rozbrečela u Zlatovlásky, při závěrečné písničce "Já ti prstýnek dám". Pak přišly moje velké děti a viděly mě ubrečenou, ptaly se, co mi je. Povídám jen "Blbá pohádka!"
Taky tu někdo vzpomněl na Michala Davida, velmi mě dojímá jeho písnička Pár přátel stačí mít. Mám ji nějak spojenou se smrtí jeho dcery, která byla jen o málo starší než moje dcera.

Tak mě spolehlivě dojme Kometa od Nohavici. Vždycky jak tam zpívá:"...o smrti, se kterou smířit nejde se..." ,vzpomenu si na dědu, který jel na kole a autem ho srazil ožrala. Jen o tom píšu a hrnou se mi slzy. A pak se taky spolehlivě rozbrečím u The Way of Love od Cher.