Dětská šikana

Nevím ale myslím, že to spíš než psychologa chce čas a najít odvahu stím bojovat. Tvůj jediný problém je nízké sebevědomí a to ti žádný psycholog nedodá. To musíš jedině sama. Prostě jen musíš najít odvahu vylézt sté své ulity. A prvním krokem je zítřejší návštěva toho kluka. Vůbec se toho neboj, vždyď o nic nejde je to stejný člověk jako ty. Taky má své chyby a komplexy. Takže hlavu vzhůru a směle do toho

Ahoj Jana291995, nenapsala jsi jak to dopadlo. Asi nejsem jediná, kdo ti držel palce a tak. Přeji ti,ať to všecho zvládneš

Reaguji na Jana291995: Ahoj, ahoj ... ani nevíš, jak já jsem ráda, že jsem vypadla ze ZŠ ... nebyla jsem šikanovaná kvůli vzhledu, nebo vlastně jo, ale bylo to spíše kvůli tomu, že spolužačky byly zamindrákované, já si tak od 13let dávala záležet na vzhledu. Vždy čištá, upravená a snažila jsem se vynikat z davu . S klukama nebyl už vůbec žádnej problém, mohla jsem si vybírat, ale ta paka?? Nejhorší bylo, když se z mé nejlepší kamarádky -spolužačky, stala moje nevlastní sestra. Mamka se rozvedla a žijeme se spolužačky tátou . Akorát, že když se to ve třídě dozvěděli, všichni šli na její stranu a mě nenáviděli. Hlásili na mě, říkali mi jen přímením, nadávali mi, pomlouvali mě, ponižovali, dělali mi naschváli, trapasy atd ... ale největší rána byla, když se z mých (nejlepších) kámošek se staly nepřítelkyně. Doma jsem brečela, proklínala rodinu, jak mě tam můžou posílat. Chodila jsem domů pobodaná od kružítka, roztříhané oblečení, počmárané věci. Když jsem si koupila k 15tinám prodlužko, jedna spolužačka mi ho o Áj ustříhla, ale to i s mýmy vlasy. Utekla jsem z vyučování a měla chut si něco udělat. Nechtěla jsem poslední rok dochodit, máma mi doma nevěřila, nadávala mi, že se neučím a že jsem pořád někde s přítelem. Když už jsem chtěla dochodit poslední půl rok, tak jsem se dala dohromady s jedním klukem a stali se z nás nejlepší kámoši. Největší ****** byl, když se do mě zabouch a mlj přítel na to přišel . Neskutečně mi pomohl, zastal se mě před každým, kdo na mě něco hlásil, věděl, že jsem vážně na dně. Bylo mu jedno, že přišel o přátelé on, protože měl potřebu být se mnou. Teď jdu do prváku na OA a celkem se bojím co bude ted. Určitě nejsem svatá, ale jeden člověk proti 25lidem nic nezmůže !! Takže pokud máš někoho, kdo ti alespon trochu pomůže, čapni ho a na ostatní kašli, nevnímej je a ukaž jim, že jsi něco víc a nemáš potřebu ponižovat ostatní lidi. Vždy oni jsou ještě nevyvynutí !! Jinak k tomu psychologovi ... ANo já chodila tak 3měsíce, jelikož jsem měla vážně chut si něco udělat, ale přítel mě držel. Chodila jsem k MuDr. Honzíkové do Roudnice, ale horší doktorku jsem neviděla. Když jsem ji vše řekla, že se chci pořezat nebo tak, tak jediné co mi řekla bylo .. ,, A JAKÉ Z TOHO MÁTE POCITY ,, ?? ,, JAK VÁM JE V TÉ DANÉ SITUACI ,, ?? ,, A JAKÉ Z TOHO MÁTE POCITY ,, ?? no děs, nevím zda psycholog pomůže, určitě je potřeba v hlavě si srovnat svoje hodnoty a ty pitomé lidi poslat někam... Držím pěsti, určo se tomu za pár let zasmějem !!

Reaguji na AAAndrejkAAA:
Určitě jsi to měla moc těžké, ale jestli jsi ve škole předváděla svoje arogantní chování, jak tady na bazaru, tak možná nebyla chyba pouze na jejich straně...Pardon, ale vede to trochu k zamyšlení

Tohle je asi ten důvod, proč jsi byla šikanována. Psycholožka se tě zřejmě ptala dokola na tvé pocity, protože usoudila, že odněkud se odpíchnout musíte a tvé pocity se točí jen kolem tebe samotné.

Reaguji na Jana291995: v první řadě gratluju, že se ti podařilo zhubnout, asi jsi z toho oplácání vyrostla a už se sama sobě mnohem víc líbíš. Každému se to nepodaří a má to v dnešní společnosti mnohem těžší.
Ten psycholog není asi špatný nápad, ale na druhou stranu - co kdybys to začala zkoušet sama? Stačí si vést deník a každý den si do něj zapisovat svoje pocity. Pro začátek. To, že tě potkala na škole šikana, není bohužel nic vyjímečného. Můžeš stavět na tom, že dokážet s ostatními lidmi, kterým se to děje, cítit. Dokážeš mnohem lépe rozpoznat chování, které ubližuje a můžeš se potom toho člověka zastat a pomoct mu, aniž bys musela vysvětlovat, že jsi kdysi byla také šikanována. To, že na tebe bylo pár dětí hnusných, nemusí být vůbec důležité. To zaleží na tobě.
Pokud se ti v pátek nechce fakticky mezi lidi, tak se jdi třeba projít. Zkrátka to neber tak vážně. Ono se lehce řekne "neřeš to", já vím. No... nechtěla by sis pořídit kočku, nebo psa? Je to fakt životní balzám. (pro někoho, kdo k tomu má vztah a nemá alergii). Procházky s pejskem mohou být začátek něčeho fakt skvělého ve tvém životě.