Deprese z maturity

To dáš, nebojPřinejhorším v září, ale myslím, že jestli se naučíš, tak to prostě musíš dát

Reaguji na lena93: Nu děkuju za podporu.Kdyby aspon na tu nejhorší známku.Když mě dělá problém se naučit blbou veřejnou správu natož ještě se učit tolik témat.měla jsem jít na učňák.

Nemysli si, že to nedáš. Já byla uplně mimo, taky jsem furt všude vykládala, že to neudělám. A takyže jsem v září pak opravovala jeden předmět. Když tady napíšu, že to nebylo kvůli mně, ale učitelům, co na mě byli zasedlí, tak budete říkat, že se jen obhajuju
Radím ti, raděj si říkej že to dáš v pohodě a neměj depky, že to neuděláš, protože stát se to pak vážně může!
Jinak, já studovala na sportovním gymlu, nevýhoda byla ta, že jsem nebyla sportovec, takže sporotvci, co řekli 2slova u matury tak jim to dali, a já když povídala, aspoň něco, tak mi to nedali ..ale život je takovej, nikdo z učitelů ani ze spolužáků nevěřil že jsem to nedala
držím pěsti

Reaguji na Tessie:
Já byla líná se učit celé 4 roky, ve čtvrťáku v únoru jsem to přerušila, protože jsem věděla, že bych maturu neudělala, od září jsem šla znovu do čtvrťáku, ale do jiného města (stejný obor), do školy jsem chodila se jen ukázat a neučila se a odmaturovala jsem, sice s odřenýma ušima, ale maturitu mám.
Např. češtinu jsem se neučila vůbec, měla jsem 2 ze slohovky, tak jsem spoléhala na to. Něminu jsem se naučila 5 témat, nevybrala jsem si ho , z ekonomie jsem odmaturovala za 3, vybrala jsem si téma, které jsem jakžtakž uměla a ze spol. semináře jsem si vybrala jedno z mála, co jsem se nenaučila v domnění, že si je nevyberu a opět za 4.
TAKŽE HLAVNÍ JE, ŽE MÁM MATURITU....a napoprvé, což jsem nečekala.
Takže když jsem to zvládla já, tak to určitě zvládneš i ty.

Reaguji na Tessie: neboj, nikdo není dokonalej a nikdo se nenaučí všechno. Prostě se uč (tak nějak normálně, ne od rána do večera), zapoj mozek (nemusíš se všechno učit nazpamět, neco k tématu můžeš vymyslet z hlavy) a začni si aspoň tošičku věřit. Pokud to nevyjde máš druhou možnost a rada na závěr: Pokud nejde o život, jde o houby

ale prosím tě, skoro každej to udělal, tak ty taky dělalas něco ty čtyři roky nebo jsi se do školy chodila flákat a prudit učitele? to určitě ne, takže to máš v kapse neboj, oni ti pomůžou, když uvidí, že ses učila.

Mám úplně to samé, letos také maturuji a kdybych měla popsat moje pocity, asi bych tu byla do zítřka Můžu s klidem říct, že se učím, to mi problém nedělá, ale ten strach je tam nejhorší. Pořád si říkam, co budu dělat, když neudělam maturitu, co řeknu ostatním, jak se k tomu mám vůbec postavit? Podle mamky pořád zbytečně stresuju, věří mi, i kamarádky mě podporují, ostatně podporujem se tak všechny navzájem, ale i když je státní maturita a já jsem její zastánce, tak mám z ni opravdu velký strach, hlavně z angličtiny Nevím proč si nedokážu tak věřit, jak někteří nejmenovaní... Jsem asi strašpytlík...

takhle to má každý...když si vzpomenu já na svojí maturu, tak jsem uměla asi tak polovinu...respektive jsem neuměla čj ani nj...ale i tak jsem to dala na dvojku a trojku..ono se to nezdá, ale za 15 minut nemáš šanci to téma nějak probrat..mě přišlo, že mě zkoušeli tak 5 minut...nemá cenu se z toho hroutit...i když je jasné, že je to úplně jiné zkušení než si soposud zažila...ale počkej si na vš, tak co jedna zkouška to objemově jedna maturita a budeš jich muset za semestr zvládnout třeba 5

ahoj já jsem taky maturovala z veřejné správy.... taky jsem měla deprese, strach.... a upřímně řeknu, že jsem se ani moc neučila. a zvládla jsem to. uvidíš, že to bude v pohodě
a jedna "kámoška" ze střední byla spromkinutím úplně vypatlaná - prostě hloupá neumněla logicky uvažovat, neučila se a ani jí to moc nešlo a dali jí to napodruhé. věřím, že to zvládneš v pohodě na první pokus držím palečky

Úplně mi připomínáš mě před rokem..bože to byly nervy.... Každému na potkání jsem vykládala ,že půjdu automaticky v září protože to neudělám.Máma ze mě byla na nervy a ostatní v okolí taky. Začala jsem se učit asi tak dva měsíce před maturitou. Doteď se za to stydím a nechápu jak jsem mohla být tak líná a pohodlná.No a do toho jsem chodila na randíčka se svým současným přítelem protože v té době jsme se zrovna potkali takže to už jsem se úplně neměla čas učit.No prostě jsem to flákala jak to šlo.Až když mi fakt začalo hořet u zadku a já si uvědomila,že to prostě chci dát a nebo to alespoň zkusit tak jsem se začala asi tak poslední tři týdny učit pořádně.Vstávala jsem ráno v 6 a brala takové ty speed 8 (přírodní!) A jela.Stejně jsem ale ze všech 100 otázek uměla tak 10 pořádně další jsem věděla jak okecat no a ten zbytek což bylo asi 60 jsem neměla ani ponětíNo a v den maturity mi bylo tak blbě a pořád jsem bulela až jsem do sebe kopla 3 panánky tequily,žvejku a šla jsem maturovat. (Já vím bláznovství)! No a nakonec jsem si vylosovala otázky o kterých jsem věděla alespoň miminum a z toho jsem se snažila těžit.Pořád kecat a kecat. ..No a nakonec i když trošičku s odřenýma ušima jsem to dala napoprvý.Opravdu se neboj! Alespoň to zkus! Pokud na tebe nejsou profesoři extrémně zasedlí tak ti budou pomáhat.A když to nedáš tak co? Svět se nezboří a půjdeš v záři.Z naší a dalších tříd to taky lidi neudělali a prostě šli v září no.

Vesku se snad ani zpaměti neuč, to je z velký části i o logice (aspoň naše okruhy tak byly, samozřejmě nepočítám činnost kolem obcí a krajů a správní řád, kterej předpokládám, že máš za ty 4 roky ochmatanej až až ) můžete mít na potítku z ÚZetka? A neboj, u nás to nedala jedna jediná a to jenom proto, že nikdo neměl ani nejmenší snahu jí pomoct, protože celý 4 roky předváděla jen samej humus.

Hlavně se opravdu neučit všechno do detailů. Od každýho trochu.

Reaguji na BellaSofia:

Jo, tak pod to se můžu podepsat.

Tak se připrav na to, že ji fakt nedáš. Možná by neškodilo trošku způsob myšlení a začít myslet pozitivně, jenže to samo o sobě samozřejmě nestačí, je třeba se i naučit. Není důležité naučit se úplně všechno a pečlivě, to by jsi z toho za chvilku zcvokla, ale ke každé otázce aspoň něco. A jinak já maturitu napoprvé, v květnu, neudělala. Měla jsem jisté psychické problémy, takže jsem nebyla schopná se učit, a to vůbec. Pořád jsem si opakovala, že mě z dějáku vyhodí, nebyla jsem si jím vůbec jistá, kamarádce jsem v průběhu svaťáku psala, že počítám s tím, že děják nedám, a taky jsem ho nedala. A je fakt, že svět se nezbortil a rozhodně se stávají horší věci ...