Dědictví a bratr

tvoju čast bytu ti už nikto nevezme,ak by ti nechcel časom brat vyplatit tú čast, možeš ju prenajať a jemu tak znepríjemnit život,najlepšie by bolo, keby otec žiaden závet nepísal.Máš to ťažké,chápem ťa.

No, chápu dobře, že ty máš čtvrtinu bytu a tvůj bratr taky. Po otci bys měla dědit půlku bytu a chalupu. V případ nějaké závěti pouze půlku.Nevím, jaká je cena chalupy, nicméně pokud odpovídá ceně poloviny bytu (to je byt v Praze?), tak závěť bude platná.

Chápu tvé rozhořčení, cítíš, že jsi sice tátova vlastní krev, ale on ti nedá ani tolik co bratrovi (z hlediska výhodnosti). Na druhou stranu, tvlj táta je možná charakternější než ty a nerozlišuje mezi vámi, kdo je z jaké spermie. Tento přístup mi připadá mnohem lepší. Pokud jste tedy oba jeho děti a jeho majetek je jeho, nechápu, proč by si ho nemohl rozdělit jak uzná za vhodné. Tlačit na tátu a promlouvat mu do duše, ať si jako užívá života a na závěť nemyslí, jak tu někdo navrhoval, mi připadá neuvěřitelně trapné a směšné. Já po rodičích nedostanu ani korunu, protože prostě jsme žádný majetek nikdy neměli. Měla bys být ráda i za milion z prodeje chaluy, co já bych za to dala!? A pak si budeš moci koupit spolu s hypotékou jaký byt budeš chtít, nakonec i lepší, než jaký získá tvůj bratr.

Jesli ti mohu radit, nekaž v rodině vztahy, nerejpej do toho, nerozčiluj se na tatínka. Tahanice o prachy v rodině jsou to nejhorší, tím spíš, když jde o peníze z něčí pozůstalosti. Jestlit i ovšem víc záležína penězích než na čem jiném, pokračuj

Já si myslím, že rodiče mají právo rozdělit svůj majetek tak, jak uznají za vhodné. Vlastně se mi ani nelíbí, že dítě má ze zákona nějaký nárok na dědictví, i když je závěť.

Reaguji na laala:
To jsi asi rodič nespokojený s dítětem ne? Já to zase vidím z jiné strany, jako děti jsme byli dost omezovaný tím, že se všechno točilo kolem baráku, který je rodičů a nemít pak z toho nic by mě štvalo. To co se stalo colorce, by mě štvalo taky, ne proto, že bratr není otce vlastní dítě, ale proto jak se chová.

Lisa : Nejsem ta která tlačí na tátu kvůli závěti to bratr tlačí na pilu. Já bych to jinak vůbec neřešila. Kdybys byla v mé situaci věř tomu že bys ráda nebyla. A na hypotéku já nedosáhnu tak velký plat nemám. Vidíš to moc jednoduše, ale ono to tak nefunguje. Nevidím důvod proč bych měla ustupovat mému bratrovi který se neumí chovat a jen se na oko přetvařuje a všude vykládá jak se o tátu stará přitom to není vůbec žádná pravda. Tohle mě pěkně štve.

Já si myslím to samé.

A rozhodně nejsem žádný rodič nespokojený s dítětem. Prostě mi přijde naprosto absurdní dělat si nároky na něco, co vůbec není moje.

I když nejsem fanoušek jakéhokoli spoluvlastnictví, přijde mi jako jediné smysluplné řešení, aby tvůj otec závěť vůbec nenapsal, pak byste se už s bratrem nějak dohodnout museli.

Osobně bych se nespoléhala na napadení závěti - musela bys dokazovat, že otec v době, kdy ji sepsal, nebyl k takovému úkonu způsobilý (např. nějaké zdravotní zprávy, výpověď lékaře), což je dost obtížné; mohla bys taky napadnout osobu bratra jakožto dědice, argumentovat tím, že žije trvale nezřízený život (pije, má dluhy atd.), ale to je opět dost těžké dokázat.

Reaguji na Lisa: Nevím co je trapného na tom, když dcera řekne tátovi, aby nemyslel na smrt, ale užíval si života a toho, co má, co si nahospodařil? Proč by měl vydržovat dospělého zdravého chlapa? Mně to syn běžně říká, když mu finančně na různé věci přispěji (říká, mami, nechej si to a něco si kup ty) a mně se to líbí. Stejně mu přispěji, ale mnohem raději než kdyby s tím počítal nebo si o to dokonce říkal. Sice je pravda, že dělat si nárok na dědictví ještě za života je divné, ale to přece dělá nevlastní bratr Colorky. A její táta vlastně zvýhodňuje jednoho z potomků Taky bych si myslela, že mě má míň rád a nechápala to. Přece by neměl být někdo trestán za to, že je slušný a není lempl. Colorka má přece právo na rovný přístup od svého táty.