Dceřin chronický lhář

Bohužel mě to mrzí, ale taky se obávám, že vaše dcera si nedá poradit.. Omlovám se, nečetla jsem všechny příspěvky, ale ptali jste se dcery, co ji k tomu vedlo se k příteli vrátit, kromě toho, že ji miluje?
Někdo tu psal, jít k odborníkovi, aby ji řekl, čeho je takový člověk schopná připustit, že je řeč zrovna o "jejím Honzíčkovi".. bohužel láska je slepá..
Já bych ovšem mrkla na internet, kde bude spousta článků o nešťastných ženám, které si takového lháře vzali (určitě platí případ, že nebude věřit, že by toho byl její přítel schopný), ale třeba se v některém příběhu začne poznávat a řekne si STOP. Každopádně je to velmi těžká situace a mrzí mě, že jako rodič musíte přihlížet tomu, jak si dcera ničí život

Napadají mě jen dvě možnosti, jak postupovat /když se tedy dcera nenechá přesvědčit důkazy o tom, že je to lhář/.

První je nabídnout jí nějakou lepší alternativu trávení volného času s tím, že na něj "zapomene" a vše vyšumí samo - například studium v zahraničí s dobrým kapesným apod. Kdyby vztah pokračoval do léta zkusila bych jazykový kurz někde u moře s partou dalších studentů, skvělým jídlem, zábavou atd. třeba na celé prázdniny - je tam velká šance, že potká někoho jiného nebo zapomene, je mladá, rychle se zamiluje....Ale muselo by se to podat tak, že vše je kvůli dobré angličtině a fajn prázdinám a pro dceru by muselo cestování, léto u moře nebo studium v zahraničí zaujmout. Studovat v zahraničí se dá přes různé programy skoro na všech středních školách.

No a když by toto nevyšlo, což je bohužel pravděpodobné, tak jedině: počkat než jí to přejde, ale pečlivě a nenápadně kontrolovat jejich vztah. Rozhodně jí nic nevyčítat, dát ji svobodu /právě proto, aby jste měli přístup k "informacím", měli možnost jí trochu kontrolovat/, nezakazovat, nevyvolávat nějaké vélké rozbroje /taky by se mohla sbalit a jít! - důležité je nenarušovat vztah rodiče X dcera/, ale říct jí, at si chodí s kým chce - je to její život - ale at nefláká školu /to kontrolovat/, dostuduje. Podporovat jí ve všech koníčcích a zájmech, které jí od něj mohou odvést /tozn. které on neprovozuje, př. jestli ráda chodí do fitka, tak jí zaplatit pernamentku - třeba tam potká jiného/. Rozdílný životní styl je také trochu "rozdělí" a dcera sama uvidí, že ten milej kluk z fitka je úplně jinej než ten co sedí celé dny doma.

Hlavně s ním nebojovat - dle mě on se pak bude snažit víc a bude k tomu podněcovat i dceru - ale ani ho nijak nepodporovat /např. finančně/. Dělat na oko "mrtvého" brouka, přístup "no však s s ním chod, když tě to s ním baví, náš názor znáš, hlavně studuj a pln si své povinosti/ a být stále milujícími rodiči pro svou dceru - protože jinak se pro ní on stane jediným "bodem", jistotou a vy jí jakoby "zklamete". Počkejte až jí zklame on a vy jí milujte a hlavně se snažte jí udržet v "normálním" tempu života /škola, kamarádky, disco, sport, kino s celu rodinou, v létě kemp apod./, aby se nenechala stáhnout do stylu života, který vede on.

Cos ty prosím tě popila,když jsi tohle napsala ?!

Podle mne to není možná ideální, ale zato velice efektivní řešení.
Mám za to, že hošík svou báchorku s leukemii nestihl dohrát do konce. Kdyby se na pravdu nepřišlo, stoprocentně by následovali další srdceryvné scény, do kterých by se čím dál tím jednoznačněji vkrádali náznaky toho, že potřebuje peníze ... na léčbu .. na léky .. a pod. Známá finta.

Pošlete dceru na studijní stáž přes nějakou Student Agency, nebo už kde, prostě pryč z domu, někde, kde přijde do styku s jinou, lepší společností a zapomene na grázla, protože jak už zde bylo psáno, čím víc domlouvání a přesvědčování, tím víc naschválů - bohužel.

Já sama jsem chodila s dvouma takovýma "typama". Sice nebyli takoví jako ten, jak píše pán, ale taky nebyli to nejlepší. S jedním jsem chodila v 18, s druhým v 25ti. Vím, že rodiče z nich nadšení nebyli, ale neřekli ani popel. V obou případech to teda byly vztahy na dálku, ale i v těch 18ti mě nechali za ním jezdit. Učila jsem se výborně, doma jsem se vším pomáhala, věděli, že otěhotnět se rozhodně nechystám, protože v tom mám dosti jasný názor už od ranného věku. Prostě mě nechali být, asi s tím, že každý si musí tím svým projít a že si stejně nabiju nos a to mě poučí.
Jaký máte vztah s dcerou u vás doma? Jaká je ona jako osobnost? Protože podle mně na tomto záleží a my tady o tom nevíme nic. V mládí člověk dělá skopičiny a když je zamilovaný, tak to vůbec nevidí neslyší. Každý získává zkušenosti svými zážitky a chybami.

Tohle je hodně dobrý nápad.
Protože ona si ho vymluvit pravděpodobně nenechá a čím víc do něj budete rýpat a útočit na jejich vztah, tím bude zatrvrzelejší...
Vlastní zkušenost, ha ha

Ten studijní pobyt mě taky napadl, ale stejně si myslím že by s ním zůstala v kontaktu i nadále a po návratu by se to akorát opakovalo...takže bych ji v tom spíš nechala vykoupat, ať si sama natluče...

Já myslím, že mladému pánovi snad ani nejde o ni konkrétně, ale o to, aby mohl z někoho těžit a někomu věšet na nos své divadýlka, což se jaksi na dálku nedá - takže je šance, že jej to přestane bavit a najde si zatím jinou oběť. A slečna má taky šanci najít si někoho lepšího - v tom věku to je pomerně jednoduché : sejde z očí, sejde z mysli ...

Jenže jestli mluví o miminku tak jako riskovat to... aby si nenatloukla s dítětem v náručí...
mě se líbí ten nápad se sklenkou vína... přece jen, to když si sedneš třeba s mamkou a cítíš, že tě má ráda a má strach ti občas otevře oči... hlavně nesekýrovat, nic nezakazovat...

popravdě, kdo vztáhne ruku na svou matku, a ještě jí pomlouvá, tak jak jí pomlouvá - alkoholička, co se nestará o domácnost, kterou musí on Honzíček živit

takhle se vdala kamarádka, skončilo to tím, že byla několikrát na pohotovosti, bo jí smýkal po podlaze, házel ze schodů a podobně, bo on byl ten dokonalý, co mu nikdo nerozumí

no, po pár letech od něj taky odešla, s dcerou, co jí bylo 10 a soudili se spolu o ní až do jejích 18-ti let, a pak je tedy rozvedli, bo dcera byla plnoletá a nebylo se o koho soudit

bohužel, rada, jak od něj odejít není, sama na to musí přijít a sama si musí tu pusu nabít

ani odborník nepomůže, ani stáž nepomůže, bo dcera to bude brát jako křivdu a pokud ona sama nebude chtít odejet, bude si to moct vysvětlit tím, že to děláte právě proto, aby nemohla být s ním

jediné, rozumě si s ní promluvti, ale to zase nikdo neví, čím jí proti rodičům očkuje Honzíček

Dokaď bude mít dcera růžové brýle, tak se těžko takovému zamilovanému člověku, vysvětluje. Kor od rodičů. To pak bude brát tak, že spíš toho týpka bude chránit a vám se bude vzdalovat. Časem na to přijde sama,ale to buď až si sama nabije ústa díky nějaké jeho lži, či až opravdu ty růžové brýle sundá.
Dcera může být taky ten typ, co si chce nechat od toho svýho chytráčka, cokoliv namluvit. Může být snadno ovlivnitelná, atd.

Dobrý nápad je opravdu ji poslat někam studovat.

Děkuji vám všem za své příspěvky a názory na danou událost.poslat ji někam studovat není špatný nápad,ale tipuji že by si dotyčný sehnal peníze na cestu a byl by u ní.nalití čistého vína je taky dobré řešení,ale má to háček....přestala s námi uplně komunikovat.takže budeme čekat až přestane trucovat a nebo vytečou nervy nám.kamarádka ji nepomuže protože s tou už o tom mluvila ale buď neřekla o něm vše do detailu protože ji kamoška na to neřekla nic.....udajně,ale spíš je to jenom taková nijaká kamoška.co má ze škol to nemohu posoudit protože po pravdě je neznám...teď má prázdniny,ale příští tyden už bude na intru a tak přemýšlíme jestli ji necháme zakázat vycházky protože on jezdí za ní-ale na druhou stranu pochybujeme že to pomůže.........................nejhorší na celém tom je že o něm teď tvrdí že je nemocný a pomoc psychologa vše vyřeší-tomu ale nevěřím....protože ta jeho jedna velká lež byla tak dokonalá do posledních detailů,že ten člověk tím vším žil.to asi hraničí se skizofremii-nebo nečím podobným....ve spojení s jeho agresivitou??i když by se rozešli tak bych velice nerad o něm četl v černé kronice že nějaká ublížil...to by byli výčitky,že jsme teď nic neudělali....a že to vidím moc černě??doufám,že jo.....ale bohužel i takové případy se stávají.......takže držte palce ať to dopadne dobře.

Reaguji na otec:
Držím palce.

Zakázat vycházky nic neřeší, je ji přeci už 18let takže by to bylo k ničemu. Naopak by to ji to ještě víc zatvrdilo. Obavy že kdyby šla studovat do zahraničí a on by za ni přijel, ani to by nevadilo. Výlet do zahraničí a poznání nových lidí, pro které je vzdělání důleité ji určitě aspon trochu otevře oči. Změna prostředí prospěje.
Ještě jedna věc. Už to že staráte a pátráte jak jí pomoct je od vás báječné. Ještě jeden typ je aby jste dceři řekl (řekli) že jí máte rádi a máte o ni jen strach. Musím říct že ty kouzelná slovo: Mám tě rád, rozehřejou každou dceru!

Držím palce

Tak tím jsem si také prošla a ztratila tak s lhářem a zlodějíčkem 4 roky...
Musela jsem na to přijít sama... Stála jsem při něm i když se na mě ze všech stran hrnula logická vysvětlení jeho "příběhů". vyždycky se vylhal..A jelikož jsem byla nána, která mu všechno hamala a zamilovaně věřila, měl to se mnou dost lehké....byl to můj první kluk. něměla jsem žádné zkušenosti...a vždy jsem si ho nějak omluvila...pro sebe.
Kradl, využíval mě, dost mých peněz se v něm utopilo, i mých věcí, které skončily v zastavárnách.....Naši mi zakázali se s ním stýkat i nesměl k nám domů..Ale stejně jsme se scházeli..a pak jsem se k němu i přestěhovala...no...a tam konečně mi to vše došlo!! až při společném bydlení...
Teď už si na něj ani nevzpomenu a jen mě hanba fackuje, když jen projíždím městem kde bydlí....

Doporučuji společné bydlení..Nechte je....Ona na to pak příjde... Ten kluk se hodně typově podobá tomu "mému" ex..
Tahle situace je těžká, ale musíte doufat a hlavně pevné nervy a vydžet.....mě to trvalo 4 měsíce.
Doteď děkuji našim, že mě vzali zpátky, zvlášť po tom, co jsem se otočila zády a šla za ním....a na ně se jen vyčítavě koukala....

Reaguji na Flamenca:
Tak úplně podobně jsem to měla já. A když si na něj náhodou vzpomenu, tak bych si nejraději nafackovala. Ale přijít jsem na to taky musela sama. A je to tak bohužel skoro vždy, mladé holky si do takových věcí moc kecat nenechají.

Chápu, že o ní máte strach, ale pokud už jste se s ní o tom bavili a ona s ním chce být nechte tomu průběh. Dejte jí najevo, že s vámi může počítat určitě si do ní semtam rýpněte, ale je to těžké rozmluvit jí to pokud je stejně zamilovaná. Ona na to příjde snad časem sama. Třeba je na něm jen závislá a neumí být sama apod. Připomíná mi to příběh mojí kamarádky. Taky měla přítele a dávala mu najevo, že s ním nechce být. On si taky vymyslel nemoc dokonce chtěl aby za ním přijela a když řekla, že ne tak se jí ozval druhý den s tím, že omdlel a probral se až v nemocnici a jestli by pro něj nepřijela. Tak pro něj jela do nemocnice. On už čekal před ní. Odvezla ho domu. Prosil jí ať ho hlídá kdyby se mu to stalo zase. Tak hlídala a taky nakonec zjistila, že mu nic nebylo že to jen hrál. Ještě pořád s ním je a je to taky z lítosti. Možná i vaše dcera to tak cítí...Lidi umí hodně hrát a přesvědčovat. Určitě na ni nekřičte. Pokud s tím nechce nic dělat nemá to cenu. Pokud bude vědět, že jste stále při ní. Příjde na to časem sama odejde od něj a ještě vám řekne, že jste měli pravdu. Snad se nedostane do problémů i ona. Pokud je zatím OK, tak bych to nechala...souhlasím s vámi je to hyenismus hrůza...dceru máte mladou já jsem v tom věku byla taky naivní, závislá ale musela jsem si na to všechno přijít sama..