Dát výpověď v době krize?

No, já někdy píšu na pohovorech i testy, takže tak 2 hodiny a když připočítám cestu tam a zpět, tak mi to zabere klidně 4 hodiny.

Lidi svazuje strach. Držet se jistoty je jednoduché, ale nikdo tím ještě k ničemu lepšímu nedošel. Podle popisu z původního příspěvku mám pocit, že jediné, co tě na tvém místě drží je právě ten strach. Doba není lehká, ale to už nikdy nebude. Čím víc budeš odchod odkládat, tím větší strach budeš mít. Takže hledej, odpovídej na inzeráty, sama si vyhledej firmy, které by tě zajímaly a kontaktuj je.

Mluvíš mi z duše.

V současné době hledám novou práci. V té nynější už jsem dala výpověď. Firmy na můj životopis docela reagují a vždy, když se dozví, kdy bych mohla nastoupit (za necelé dva měsíce), odpoví: Děkujeme, ale my sháníme někoho, kdo by mohl nastoupit ihned.
Já to riskla a tu výpověď dala. Věřím tomu, že si práci najdu. A to nehledám práci v Praze - naopak z Prahy odcházím

Reaguji na mishka999:
já jsem teda takový typ člověka, že když tam prostě nejsem spokojená tak odejdu.. (a peněz fakt nadbytek nemám) do měsíce-dvou jsem si vždycky práci našla.. Jestli je krize nekrize.. Bulváry furt jenom píšou o tom, jak je to hrozný s prací a lidi se bojí. Nic nečtu, na tel,noviny nekoukám a je mi líp. Pokud tam opravdu nejsi spokojená a děláš jim tam blbe*ka za pár korun, tak klidně odejdi. To jest můj názor

a hlavně jsem zjistila, že firmy místa mají, jen to dávají agenturám. Teď jsem se s jednou agenturou spojila a v pondělí nastupuji do práce.A to jsem furt čekala kdy budou nabírat a ono nic. Pak mi kamarád v kanceláři řek, jak to je... takže držím pěsti

já si hledala novou práci letos před létem, praha, a teda byly to hoňky.
Sice pravda, v Praze je víc nabídek, ale nejenže je tu taky víc lidí, ale spousta lidí do Prahy za prací i jezdí. Takže konkurence je docela veliká.
Chodila jsem po pohovorech, posílala CVčka, nakonec jsem práci sehnala během 2 měsíců, takže jsem vlastně jen plynule přešla, ale teda byl to stres a doufám, že se toho nebudu muset v nejbližší době účastnit.

nevím samozřejmě, jaké máš v práci starosti se šéfem, ale on každý šéf má něco... osobně bych to dost zvážila.
nejsem sice nic extra super, ale VŠ mám, AJ na špičkové úrovni, jsem komunikativní - a jak jsem napsala, několik pohovorů nevyšlo. (a stres teda šílenej)

Já se bavím s normálními lidmi a to, že je s prací problém je prostě fakt. Firmy a živnostníci krachují, velké firmy šetří na zaměstnacích. Takže tvářit se, že se nic neděje je podle mého pošetilé.

A jak už jsem psala výše, nebylo by od věci se poinformovat, zda v jiné práci vůbec mám šaci na vyšší plat a zhodnotit, jak dalece "nesnesu" svého šéfa, protože vždy může být i hůř.

No, holky, já teda bych stopro zůstala tam, kde jsem, a hledala si práci během. Jak píše Monus, rozhodně to zařídit jde, když je člověk trochu organizačně schopnej. To, že někdo našel práci hned, nepovažuju za spolehlivej argument. V případě tak důležitý záležitosti, jakou práce v životě člověka je, považuju jistotu za devízu pracovního místa. Mám kolem sebe hodně lidí, blízkejch i klientů v práci, který nemaj práci a už třeba rok sháněj a vzali by snad skoro cokoliv, přestože maj zkušenosti a schopnosti, a nic neni. Akční rádius hledání i víc než 100 km, ale fakt nic. Nelze paušalizovat, ale v mejch očích je lidí bez práce a s víc než ročníma intenzivníma pokusama ji sehnat TAK moc, že bych měla brutální respekt a měřila minimálně 3x, než bych začla řešit : ))
Za mě ne. Současná depka v práci (i já si tim prošla - kolegyně) je daleko mírnější, než tíže stavu, kdy půl roku hledáš a nic - a peníze dojdou, podpora dojde. To je pak teprve psycho.

Taky jde o to, co člověk může nabídnout - pokud bych mluvila 4 jazykama, měla za sebou iks let manažerský pozice, zkušenosti ve světě atd, tak neváhám a jdu do toho, protože o takovýho člověka zájem je, ale pokud obsáhnu sotva základní požadavky dnešních firem, měla bych stažený uši

Díky moc všem za příspěvky, na vážkách jsem stále. Přijde mi, že když tu výpověď nedám, budu toho nakonec stejně litovat, že jsem to nezkusila, protože mám zázemí a můžu si dovolit být pár měsíců doma. Je to v podstatě moje první práce a přijdu si mladá na to, takhle rezignovat. Ale vím, že doba je teď v tomhle směru krutá a nechci trčet doma půl roku nebo víc. Přece jen zatím zkusím posílat životopisy, i když jak už tu někdo výše psal, většinou nechtějí někoho, kdo může nastoupit až za dva měsíce, a po Praze můžu taky na pohovor cestovat hodinu tam, hodinu zpět a nemám takové zaměstnání, abych si mohla každý týden brát den dovolené nebo se vymlouvat, že jdu k lékaři.

Tak pak máš situaci o mnoho jednodušší

V Praze bych klidně tu výpověď dala, tam o práci není nouze. Ale předem bych projela na intenetu nabídky zaměstnání v Praze nebo bych si domluvila pohovor, anglicky umíš, jak píšeš, což je obrovská výhoda ... Než se někde trápit a deprimovat - to by mi za to nestálo, navíc v Praze, kde je největší šance si něco najít.

V tomto případě také souhlas, pokud tě netíží pravidelné nutné měsíční úhrady, abys nepřišla o bydlení a elektřinu, pak si můžeš dovolit zariskovat.

Reaguji na Monus:
Nejsem, ale bratr tam pracuje jako IT technik. Jeho přítelkyně si tam o letních prázdninách našla brigádu okamžitě a dobře placenou, takže soudím dle toho ...