Dát a obdarovávat a přítom nic nedostávat nazpět

Téma jsem chtěla pojmenovat "PŘÁT a obdarovávat", no nic už..

víš jednou dvakrát ok...ale když ani potom nic tak bych dělala to same co on...vím že se říka neděl ostatním to co nechceš aby dělali tobě, ale zase si nemusíě nechat vše libit... a tohle je fakt smutne a nebo bych se ho zepltala zda má nějaký problém...ale nedus to v sobě.

To samé s mým otcem. Poté, co se rodiče rozvedli, se nám vůbec neozýval, prostě absolutní nezájem. Aby mi popřál k narozeninám, ke svátku či popřál pěkné Vánoce, ani náhodou. Díkybohu jsem už vyrostla a najednou se začal starat. Ale oplácím mu to, protože mi přece jen zkazil dětství. Teď už nemám o jeho jakákoliv přání zájem a myslím, že jsem udělala dobře, protože proč bych kvůli tomu měla být smutná já, když mu to nedělalo nic..

já myslím, že žádný problém mezi sebou nemáme, ale mám pocit, že si na mě vzpomene hodně zřídka. Zavolá jednou za 3měsíce, ve stylu "Holčičko, něco bych potřeboval...". Starší sestře píše aspoň smsky k narozeninám a svátku (ten přitom máme chvíli po sobě). O to víc to mrzí. Nemyslím si, že by mě neměl rád, ale že na mě vlastné otec bude takhle zapomínat, to jsem nečekala...

Píšeš že máte rádoby dobrý vztah - vezmi ho stranou a pěkně v klidu mu řekni všechno, co jsi napsala sem - zdůrazni, že se Tě to dotýká, že jsi jeho dcera a ta by měla být stokrát důležitější než přítelkyně a také bych zdůraznila, že takhle už to dál nechceš, buď bude svoji přízeň a reakce na tvůj zájem a účast (ať už ve formě dárků nebo jen hloupého poděkování) přijímat a dávat spravedlivě, nebo že zaujmeš jeho přístup a pak se uvidí..
Nemůžu sice předvídat, jak se tvůj otec zachová, ale mě celkem dost dlouhou dobu potkávaly s tátou ty samé problémy a až když jsem na něj šla přímo a tvrdě, protože mě to přestalo bavit, najednou se tak nějak všechno vyjasnilo a zlepšilo

Nějaká ignorace tohoto problému je k ničemu - tebe to bude mrzet, budeš se pořád užírat. Takže za mě jdi do toho narovinu - v rodinách se prostě tohle nevyplácí

To jsem zkusila v létě asi týden po svých narozeninách. Setkali jsme se u babičky a ta mi zpětně blahopřála a dávala mi kytičku a táta: "Ty máš narozky?", a já: "Ty nevíš, kdy mám narozeniny?" a on "Já myslel, že na jaře."... a NIC. Nějaké opožděné "všechno nej" se nekonalo, jen v klidu dál obědval. To už si člověk připadá přinejmenším jako de.bil. Když už si myslel, že mám narozeniny jindy, tak proč mi teda někdy na tom jaře tu blbou smsku nenapsal. Jo, zasmála bych se, že si třeba spletl datum, ale že by žil v představě, že slavím narozky jen v přestupném roce? To, že by on svůj postoj změnil, v to už ani naivně nedoufám, nevidím za tím ani nic víc, než nezájem, spíš mě zajímá, jak se k tomu mám ted před Vánoci postavit já.

Předešlé Vánoce jsi mu dala dárek a on tobě ne?
Pokud to tak je, tak mu nic nekupuj a netrap se.

K narozeninám mu dáváš dárek nebo jen přeješ po telefonu?

Během roku ti on někdy jen tak dárek nebo peníze dá?

Ano všechny předešlé Vánoce jsem mu dárek dávala. Rodiče jsou rozvedení a s tátou nebydlím, ale i jako studentka jsem mu dárek vždycky kolem 500kč dávala.
K narozeninám i na svátek mu přeju po telefonu, a při nejbližší příležitosti mu dodatečně dávám i dárky.
Přes rok mi nedává nic - ani peníze, ani žádnou maličkost. Spíš mi vadí ale ted nezájem o mou osobu - že si ani tou blbou smskou nedělá škodu. Kalendář má v kuchyni A3, nevěřím, že by si nevšiml, kdy mám svátek, když ségře píše smsku každý rok a to máme svátky 2 týdny po sobě.

Tak to je (jeho) trapas, že ty mu dáš dárek na Vánoce a on tobě nic.
Neumím si to v reálu představit, jak to probíhá.

On má novou ženu. I děti?
Ta nová vás asi nemá moc ráda, co?

Reaguji na RubyCairo:
Tak to už bych mu teda vyčetla a řekla pěkně od plic co si jako o sobě myslí - vím, že nikoho nutit k zájmu nemůžeš, ale přece.. nevěděla jsem, že to máte až v takovém stavu - nechápu jak se tak ale může chovat vlastní otec ..

Tak to je (jeho) trapas, že ty mu dáš dárek na Vánoce a on tobě nic.
Neumím si to v reálu představit, jak to probíhá.

On má novou ženu. I děti?
Ta nová vás asi nemá moc ráda, co?

On se ani nijak zahanbeně netváří. Nevydělává moc, a o ty dárky fakt nejde. Spíš by mě potěšilo, kdyby dárek ode mě s chutí rozbalil, poděkoval, projevil zájem. On ho rozbalí po straaašně dlouhé době, co jsem u něj na návštěvě, a vlastně na to nijak nereaguje. I když ho pak např. vidím to oblečení nosit, kolínskou používat atp., takže ta nereakce není snad tím, že by se mu dárky bytostně nelíbily.

Jinak další děti nemá. Jen mě a mou vlastní starší sestru. Přítelkyni má už asi 7 let, ale nebydlí s ním. Spíš spolu tak nějak randí, přespávají u sebe a tak. Ale s ní vycházím bezproblémů, je to fajn ženská.

Platí na tebe alimenty? Psala jsi, že nevdělává moc.

Chápu, že Ti nejde o dárky a peníze, ale spíše o jeho zájem o tebe.
To se asi nedá "vynutit".

Jak dlouho jeho chování trvá?
Od rozvodu?

Já tě nevyslýchám, jen se snažím najít příčinu.

Rozvedení jsou/a odděleně bydlíme už 8 let. Tohle se děje asi ty 3 roky. Alimenty platil taky zhruba 4 roky a potom přestal. Mamka s ním o tom mluvila, že nějak zapomíná, že má ke mně stále vyživovací povinnost, a on to vždycky odkýval, ale k nějakému podílení se na nákladech za mě se neměl. Máti se v tom "vynucování" těch peněz dál neangažovala, protože finančně jsme to zvládaly i tak. Alimenty měly být mým kapesným, které jsem tím pádem nedostávala, ale co už... o ty peníze fakt nejde. I když vím, že zas tak chudý není. Jen je zvyklý dávat penízky jinam - do zábavy.
Ten nezájem mi fakt vadí. Když jsem mu volala, že jsem zrovna odmaturovala, tak žádná pochvala nebo tak jen řekl - Tys dneska maturovala, jo?