Dárky bez překvapení aneb kupujete si dárky samy/i?

jo, např. já. Včera se mě muž ptal, zda jsem si už něco koupila. Já jsem tak hodná, že si to i zabalím a pak nad tím budu juchat. Jasně, že mě to trošku mrzí, ale co mám dělat? Nemá čas,nesnáší obchody a bla bla....

Tak většinou říkám, co bych si přála, některé dárky pro mě nakoupíme s rodičema..ale většina dárků je překvapení..a sama překvapuju, neprozrazuju, protože nejradši mám, když vidím tu překvapenou tvář a radost toho druhého..

Mám ráda kombinaci. Něco si koupím sama - u věcí, které si opravdu chci sama vybrat a jiný by je možná nevybral tak vhodně jako já. Ale musí být i překvapení, nejvíce mě potěší i maličkosti, zkrátka zas koupit si vše sama/dostat jen peníze, to je vopruz. Překvápko být musí, u takových dárků si spíše cením invence a originality než ceny....

Koupím, zabalím a mám z toho radost. Fakt!

Já si sama nekupuji (když bych něco chtěla tak to koupím a použiji hned, ne na Vánoce), ale rodičům, přítelovi, jeho rodičům řeknu přesně co chci, protože se ptají a neví si rady, ale zároveň od nich očekávám nějaký druhý dárek-překvapení.

Tohle jsem také řešila.
Pokud zrovna vůbec nic nepotřebuji nebo nějak moc nechci, tak nechávám protějšek/rodinu/kamarádky, aby mi dali dárek, jaký chtějí. Pokud potřebuji nebo chci, tak řeknu a případně si ho i sama vyberu (např. make-up od kamarádky, kdy si člověk musí vyzkoušet odstín). U mě to totiž funguje tak, že se mě nejdříve všichni zeptají, co bych chtěla. Takže buď řeknu, nebo to nechám na nich.
Ve vztahu k partnerovi mi to ale začalo trochu vadit, právě proto, že tam chybí to překvapení a radost. Proto jsem zavedla novinku, která se vám třeba taky bude líbit, a tou je seznam
Funguje to tak, že partner ví o několika dárcích, které bych ráda a mezi nimi si vybere. Takže má jistotu, že nesáhne vedle a já se těším, protože nevím, co dostanu
Už se mi to osvědčilo v několika vztazích, vždy po delší době (rok, dva), zpočátku vztahu se samozřejmě s partnerem vzájemně překvapujeme.

Já jsem taky pro překvapení. Už od malička píšeme všichni v rodině Ježíškovi a já se tohoto zvyku nehodlám zbavit, ani v tomto věku Takže každý ví, co si druhý přeje a odpadá společné nakupování Taktéž přítele jsem to naučila, zdálo se mu uhozené, že by ve 25 letech měl napsat Milý Ježíšku...., ale zalíbilo se mu to

já si dárečky taky kupuju, nejčastěji takový ty blbinky, na který se pak těšim, až si je rozbalím vedle toho ale zbožňuju nakupování dárků pro ostatní a dárky samozřejmě i ráda dostávám... k letošním Vánocům jsem si koupila čelenku s jélenem

Jasně, od jisté doby si dárky kupuju sama. Někdy za ně ani neutratím celou plánovanou částku a pošetřím si i na nějakou výzdobu bytu nebo nenadálé průšvihy. Kdybych se o Vánocích měla nechat překvapit, dostala bych nejspíš obrovskou fialovou kabelku, "svůdné" svetříky a trička hodně ke krku, prostě stojáček až k ohryzku, nějakou kuchařku a teplé spodní prádlo.

Tak určitě si některé dárky kupuju i sama - ale nezabaluju si je a nedávám si je pod stromeček, ale rovnou si je nechám. No, já tak možná omlouvám svoje časté nákupy, že si říkám, tímhle si udělám radost, když jsou ty Vánoce

Na dárky od našich dostávám peníze, ať si něco vyberu sama - nemají odvahu mi něco kupovat S přítelem to je různé, někdy si koupíme společný dárek a pak nějakou drobnůstku, aby bylo alespoň nějaké překvapení

Pokud po něčem toužím, sdělím to a pak už je na obdarovávajících, zda mi to pořídí, či ne. Pokud za mnou přijde babi, dá mi do ruky dva tisíce s tím, abych si něco koupila, tak si to koupím a dám jí to, aby bylo co dát pod stromeček Ale takhle to dělají opravdu jen prarodiče, občas tatík, ale rodiče se snaží vždy něco vymyslet. A u přítele je to tak, že se snaží něco vymyslet sám, a když je opravdu zoufalý a neví, tak se mu snažím pomoct tím, že třeba jdeme po městě nebo se jen tak bavíme a já mezi řečí prohodím, že by se mi líbilo to a to. A pak je už na něm, jestli se toho chytí nebo ne I když loni jsem si fakt přála jednu úžasnou kabelku a k ní ladící svetřík, a to jsem za ním sama přišla s tím, že mi to může koupit. A jednou mě převezl tak, že přišel s tím, že by chtěl sestře koupit voňavku a jestli bych mu jako ženská nepomohla vybrat. Obešli jsme několi parfumérek, vyzkoušeli desítky parfémů a pátrali. Co se líbilo mně, se třeba nelíbilo jemu, co se líbilo jemu, to se nelíbilo mě, takže mě vůbec nenapadlo, že to protahuje jen kvůli tomu, aby po zdlouhavém pátrání mohl říct, že sestře teda vezme tuhle. A jaké bylo překvápko, když jsem pod stromečkem našla právě ten parfém, který jsme vybírali tak pečlivě, že jsem sama začala uvažovat nad tím, že si ho také pořídím

Já o některých dárkách vím a nevadí mi to. Jak mi má máma vybrat oblečení, které je nutné vyzkouše nebo nový make-up když já sama nevím odstín? Nebo babička mi radši dá peníze, než aby koupila něco nevhodného. Lepší vědět než špatné překvapení

S tím naprosto souhlasím. Každý rok všem hlásím, co si přeju a buď to jdu s nima koupit nebo si koupím, předám, oni zaplatí, zabalí a já jsem pak překvapená .
Takové ty dárky, kdy mi je všichni vymýšleli, mi stále leží po letech originál zabalené.
S manželem si dražší věci řekneme a pak si koupíme maličkosti jako překvapení.