Dá se ve vztahu vůbec věřit mužům?

Otázka, kterou si pokládám už dlouho Je to těžké, možná je dobré začít u sebe. Opravdu jsi vždy přesně dodržela, co jsi slíbila? Nikdy jsi neřekla někomu, že ho máš ráda a pak udělal něco, za co jsi ho začala třeba i nenávidět? Ale chápu Tě a to hodně.. Někdy si říkám proč si to děláme tak složité tím přemýšlením. Když s tím, co dělají druzí zas tak moc nenaděláme. Takže nezbývá nejspíš než začít u sebe.

Nepředcházelo tomu něco? Nevybíráš si stejné - nevhodné k Tobě - typy mužů?

nedá a ani mi to nevadí, že nevěřím. raději o něm pochybuju a pak jsem příjemně překvapená, když nezklame . . . než věřit a pak být zdrcená, zhroucená a ztracená

Reaguji na Merrisska: je to tím,že já vždy miluju více,než ten druhý,protože i přes vše bych ho neopustila ..

To není o tom věříte mužům, ale o tom, jakého muže vedle sebe máš. U bývalého partera to byla tragédie (byla jsem ovšem taky pěkná naivka), u mého životního partnera absolutně nepochybuji o našem vztahu, ale sebevědomě říct větu "vím, že mě niky neopustí" nemohu. Nestojím si za ní totiž ani já (opravdu nemůžu tvrdit, že se za 30 let nezblázním a nenajdu si mladého motorkáře a neodstěhuješ se do Holandska ). Prostě každé ráno vstanu, dám tomu ospalcovi vedle pusu a den povedeme tak, abychom ze sebe jeden druhému vydali to nejlepší a byl to zase jeden bodík do plusu v našem životě. A jednoznačně věřím větě: "jak ty jemu, tak on tobě". Napadla mě taky otázka...Dá se ve vztahu vůbec věřit ženám? Znám totiž plno žen, co si ze dne na den zabalily kufr a udělaly tlustou čáru. Není lepší nad takovýma věcma nepřemýšlet? Život ti přinese ještě plno jiných překvápek.

nedá se jim věřit, ale nedá se věřit ani nám, ženám
možná jen v případě, kdy do toho citu bezhlavě spadneme a chceme zapomenout, že máme zkušenosti a přesvědčení

moc pěknej názor, souhlasím

z toho istého dôvodu prečo to hovoria i ženy... rovnako ako sa nedá veriť mužom ani oni nemôžu veriť ženám... Preto sa hoví,že pravý vzťah je preedovšetkým o dôvere...

Podle mne. Ale v tomhle se nedá věřit asi žádnému pohlaví a kord mužům, kteří jsou od přírody stavění tak trochu jinak.

Jen do teď nechápu, jak si přesně psala - týden říkají, že tě milují, nemůžou bez tebe žít a pak si to najednou rozmyslí. Tohle opravdu nepochopim.

Jak říká kivus, to je asi nejlepší přístup.

Reaguji na pettite94:
Tak zrovna těmto slovům nevěřím (ale ani u žen)....protože tohle nemůže nikdo slibovat.....určite bych nechtěla být s mužem co by tvrdil "kdoví co bude za dva roky..."...podle mě obojí extrémy
Mě stačí pokud se mnou ten chlap počítá a třeba občas slyším nějaký ten plán do budoucna...např.: až dostuduješ tak spolu začnem bydlet apod....jasně opět to tak být nemusí ale to je pro mě více než nějaké sliby do konce života jak mě neopustí a nikdy mi neublíží apod...Upřímně takové výroky moc nemusím...

Asi záleží na povaze dotyčného člověka na jeho možná vyzrálosti?....jsou lidé, kteří jeden den něco chtějí a druhý den je to zase nezajímá a myslím,že někteří muži to mají tak i s ženami.
A dál si myslím,že se takové řeči uplatňují především v začátcích toho vztahu kdy jsou oba "mimo" totálně zamilovaní...

Věty typu: "nikdy tě neopustím, budu s tebou napořád" jsou blbost. V tomto se nedá věřit ani mužům ani ženám.
Nejdůležitější je, aby si oba dávali ve vztahu prostor a nesnažili se toho druhého měnit. Většinou ty "rychlé spády" nejsou jen tak...

O tomhle to přeci vůbec není. Přítel mi to také říká, protože je hodně zamilovaný. Nikdo předem neví, co se v něm odehraje. Jednu chvíli se cítí zamilovaný a poblázněný, tak má potřebu říkat takové věci, aby ze sebe ten cit dostal. A potom zamilovanost opadne a přichází tvrdá realita

Ženský nejsou o nic lepší. Popravdě mnohem horší