Co Vám ve ztahu chybí? Jak s tím bojujete?

Jediné, co nám chybí, je čas. Já dělám po-pá 8 - 16:30, přítel naopak nepravidelně na směny i o víkendech (12 hod.), denní 7 - 19 nebo noční 19 - 7. Většinou teda dělá ty noční, takže se doma sejdeme tak na hodinu Na druhou stranu si jsme zase vzácnější a nemáme ponorku, ale i tak - občas je to dost na palici a člověku je prostě smutno O to víc si to pak snažíme vynahradit, když nám výjde třeba volný víkend

Reaguji na petraparis: Není to náhodou muž zákona? Jednoho takovýho mám taky se stejným časem směnování..

Tak přispívám do tématu podruhé....minule jsem psala že mi chybí že mi přítel nepomáhá , myslím tím s těžkýma pracema,o kterých vím že by většina gentlemanu na žene nenechala... promluvila jsem si na zakladě tohoto tematu s přítelem a on že teda včera mi pomuže...jenže už rano jak vstal nemluvil a byl hrozně otrávený že musíme vstavat už v 7 a v tomto duchu to pokračovalo dál...šlo o vožení dřeva kolečkem (vozili jsme spolu) každý asi 20 koleček dřeva..snažila jsem se ho nak rozveselit, udělala mezitím dobrý oběd, byla celý den milá...všechno marný.. nakonec se na mě utrhl - že jsem nabídla kafe zedníkovi a tím ho zdržuju od práce ...takže ještě mi u něj chybí asi gentlemanství. a to hodně.

Reaguji na Ana20: Nene, muž zákona to není Ale de facto něco podobnýho

Reaguji na Janice28:
Bych se mu mohla vyprdnout když je takový pryč s ním..

Chybí mi on... Jsme spolu 3,5 let a oba studujeme a jsme každý na jiné koleji... I když jsme oba ve stejném městě, vídáme se v týdnu málokdy, protože kvůli škole máme minimum společného volného času...
Nemůžu se dočkat společného bydlení, je to pro mě takový další společný krok v životě

Můj klukje chytrej, přirozeně inteligentní, praktickej...ale nemá vejšku a nějak víc buněk...Mám IQ 118 a asi je to víc než je běžné. Nechybí mi ve vztahu nic, jsem spokojena - od se*u až po mazlení, a vůbec společný lifestyle, supr charakter nás obou..., ale přeci jen bych uvítala víc porozumění, toelrance a méně slov o tom, že "mluvím tak odborně". Asi tak...

Reaguji na Sarina86: no myslím že IQ vůbec nerozhoduje kdo je jak chytrej, nedá se to nijak získat atd ... navíc 118 není nějakej velkej nad průměr ........ tím se tě nechci dotknout, ale určitě se podle toho nedá soudit chytrost .... navíc pokud píšeš, že je přirozeně inteligentní ...

Můj klukje chytrej, přirozeně inteligentní, praktickej...ale nemá vejšku a nějak víc buněk...Mám IQ 118 a asi je to víc než je běžné. Nechybí mi ve vztahu nic, jsem spokojena - od se*u až po mazlení, a vůbec společný lifestyle, supr charakter nás obou..., ale přeci jen bych uvítala víc porozumění, toelrance a méně slov o tom, že "mluvím tak odborně". Asi tak...

Pročetl jsem si celou diskuzi. Vše co Vám chybí ve vztahu je výborně popsáno v knize ,,Pět jazyků lásky,, od Gary Chapmana. Každý totiž vnímá lásku jiným způsobem, jazykem lásky. někdo potřebuje slyšet častěji miluji tě, smsky apod. Jiný zase chce více společně stráveného času, další dokáže lásku přijímat ve formě dárků, jiný formou činů. Pak fyzický kontakt (nemyslím jenom sex) každý vnímá lásku jiným způsobem a většinou třeba kombinací dvou zmíněných, ale jedna vždy převažuje. je prostě potřeba se naučit mluvit jazykem lásky toho druhého člověka. Takže je samozřejmě nezbytné, aby tyto informace měli oba partneři, pokud tedy nemluví stejným jazykem lásky. Když třeba vy máte ráda ujištění jak vás miluje, zbožňuje apod. a on to nikdy neřekne, ale bude dělat první poslední a co vám na očích vidí stejně vám to bude připadat, že vás nemiluje. A je to jenom tím, že on prostě lásku k vám vyjadřuje jiným způsobem, než vy byste chtěla. A platí to i obráceně. Vy mu říkáte jak moc ho milujete, ale on by radši dostal třeba nějaký dáreček.

tak to mě opravdu zaujalo..myslím si, že tohle je právě problém, který ve vztahu řeším..dělá pro mě první poslední, ale na řečičky není a já bych tak ráda slyšela ty hezký řeči, aniž bych musela začínat sama..díky za tip

Mně v bývalém vztahu nejvíc vadila přítelovo nezodpovědnost a to snad ve všem, co se týče financí, placení pokut, prostě po delším čase už jsem nemohla v klidu spát, pořád jsem musela přemýšlet, jestli ještě někde nedluží atd., dál mi vadilo, že kouřil v bytě, že jsem ho vždy musela přemlouvat ke společným procházkám, k nějaké aktivitě. Nakonec to vedlo k rozchodu - z mé strany a nyní jsem za to moc ráda, mám klid, starám se sama o sebe a mimochodem po rozchodu přiteli přišla exekuce na plat, neboť dlužil na sociálním pojištění a to jsem mu mimochodem, ještě když jsme spolu byli, neustále říkala, ať to urychleně zaplatí, nebo bude malér. Neposlechl a bylo to!

Tak to se ani nedivím, to by nebyla moc dobrá partie. Můj bývalý sice žádné takové průsery neměl, ale já mu musela skoro všechno zařizovat od vypracování životopisu, po shánění práce a podávání inzerátů až po plánování našeho společného času, což mě přestalo rychle bavit, když každý můj návrh byl smeten ze stolu kvůli fotbalu..nikam nechtěl chodit kvůli penězům a moje argumenty, že procházka přece nic nestojí, snad ani nevnímal..