Co je přesně stacionář?

Do stacíku chodí moje teta, je ,,nahlavu'' od té doby, co ji umřel manžel. Chodí tam lidé, kteří jsou tak trošku odlišní, snad si to dokážeš představit. Musí se k takovým lidem pečovatelky chovat jako by to byly malé děti, protože hodně z nich má chování 10ti letého dítěte. Ve skupině bývá tak 15 lidí, jezdí se na různé výlety, chodí se do divadla.. Je to taková školka pro dospělé

Reaguji na kacii_:
Hele, ale ty mluvíš o něčem jiném. Ano, denní stacionáře bývají třeba i pro seniory (často jsou při domovech pro seniory) a ty opravdu fungují jako "školka". Ráno klienti dorazí, přes den se jim věnují soc.pracovníci/ergoterapeuti/zdravotníci a odpoledne jdou zase domů.

To na co se ptá algetka je jiný stacionář. Tady jde o malou skupinu lidí, která prochází psychoterapií.

Reaguji na algetka: zkus si vygooglit "psychoterapeutický stacionář". Určitě najdeš co potřebuješ a v místě, kde potřebuješ. Jo a hradí ho pojišťovna

Děkuju vám holky jojo, Ladie má pravdu, to je přesně to, co jsem měla na mysli, psychiatrička říkala že se jedná o menší skupinku lidí, kteří společně prochází psychoterapií, akorát si vůbec nedokážu představit jak to funguje.. co se tam dělá a tak..není tu někdo kdo si tím už prošel? mělo to vůbec cenu? pomohlo vám to? jak dlouho se tam musí docházet?

Reaguji na Ladie: ahá, myslela jsem to obecně jako stacionář

Reaguji na algetka:
Já taky zanedlouho nastupuji na stacionář. Je jich hodně druhů, já budu asi v podobném jako Ty. Pro neurotické poruchy.
Je to takové setkání lidí 5-9, kteří spolu utvoří komunitu a prochází činnostmi. Má to pevný řád jako v léčebně, akorát jdeš odpoledne domů.
Je tam pracovní terapie, relaxace, skupinová pschoterapie. Uvidíš. Je to fajn. Já jsem introvert a dlouho mi trvá, než se otevřu, ale i tak se tam těším, že to bude zase něco jiného, potřebuji taky se dát trochu dohromady.

Tak držím pěsti, a jestli budeš chtít, tak si můžem pak vyměňovat zkušenosti.

Stacionář je obecně zařízení, kde většinou krátkodobě pobývají lidé s různými problémy, zahrnuta je odborná pomoc a poradenství.

Chodila jsem do stacionáře jako do školky, mamka mě tam dala po tom co jsem bývala dost často nemocná s průduškami. Začala jsem být i alergik. Tam jsem při každém příchodu pak inhalovala a stacionář byl v kontaktu s lékaři a alergološkou. Každoročně jsme jezdili na týden k moři, kde jsme cvičili a dělali dechová cvičení. Takže za mě je to propojení s odborníkama. To jen má vlastní zkušenost z dětství.