Rozhovor s Vlastimilem Svobodou

I když jsem pana Svobodu uvedla jako „grafika“, ve skutečnosti je jeho profesí „grafický design a design webových aplikací se specializací na jejich použitelnost“. Co si pod tím má grafikou nedotčený jedinec představit? Slovy pana Svobody: „Zkrátka, snažím se kreslit internetové obchody tak, aby nakupování v nich bylo zážitkem, a nikoliv utrpením.“

První otázka Vás ani čtenáře zřejmě nepřekvapí, neboť se přímo nabízí: jak se to přihodilo, že právě Vy jste navrhl zbrusu novou grafickou verzi Omlazení.cz?

„Požádal mě o to pan Vodička. Oslovil mě už dříve a výsledek se mu asi zalíbil. Osud nového Omlazení byl zpečetěn. Musím se také přiznat, že jsem tu práci vzal rád, protože diskusní fórum, které bych mohl po grafické stránce zcela ovládnout, jsem ve svém portfoliu ještě neměl.“

Jak takový grafický projekt vzniká?

Ukázky prací Vlastimila Svobody.

„Nejdříve se hodně analyzuje trh, cílová skupina, konkurence. Navrhují se funkce, navigace, informační architektura, databázový model a spousta dalších cizích slov. Potom se vytvoří tzv. wireframe, což je jakási vizuální mapa, která říká, kde budou jaké prvky stránky, jak budou fungovat, jaký budou mít prostor a sílu. Poté se zvolí grafický styl. Existuje něco jako obecná teorie barev a tvarů, která nám říká, že muž chce hrany, tvrdou logiku a studené barvy, kdežto žena křivky, emoce, chce v nabídce zboží bloudit, a má ráda teplé barvy. Grafiku na to pak „nahodí“ už i děcko... Aby vznikla jedna stránka, třeba ta úvodní, obvykle se hodně dní přemýšlí, potom se více dní čmárá tužkou na papír, a nakonec tři dny tahá myší na počítači. Vznik webu je společnou prací řady specialistů - navrženou grafiku převezme kodér, programátoři...“ 

Bylo tomu tak i při vzniku nové verze Omlazení.cz?

„Vznik grafiky pro Omlazení byl mnohem snazší než u obdobných projektů, a to hned z několika důvodů. S panem Vodičkou jsem již dříve spolupracoval, a pracovně i lidsky si „sedneme“. Navíc se jednalo o předělání již existujícího webu. Výhodou také bylo, že jsem znal člověka, který bude grafiku převádět do funkční podoby.“

Grafika Omlazení.cz je krásně barevná, a i jiná Vaše díla hýří barvami. Vy ale prý chodíte zahalen v černi. Nemáte rád barvy, nebo jste snad fanouškem Depeche Mode?

Ukázky prací Vlastimila Svobody

„Neřekl bych, že hýřím barvami nějak přehnaně, v tom je Omlazení ze všech mých prací asi malinko unikátní. Snažím se, aby byl výraz webu tvořen především jeho obsahem. A zda mám rád barvy? Ano, jsem grafik. Ale to, že chodím v černé, s tím nijak nesouvisí. Je to součást mého životního stylu. Nechci se zabývat prkotinami typu „co si vzít na sebe“. Nesnáším nákupy, takže když už do toho nepříjemného místa s oblečením musím, koupím si od každé věci pět deset kusů a dokud se to na mně nerozpadne (nebo mi to žena nevyháže), mám zase na několik let klid. „Co si dnes obleču?“ Je to jednoduché - nic než černá tam není. Tato barva se mi zdála univerzální, takže od patnácti mám v tomto ohledu jasno. Její nevýhodou je, že musíte ve skříni svítit."

Kde získáváte inspiraci? Máte vlastní „vnitřní zdroj“, nebo čerpáte i podněty zvenčí a sledujete například práci jiných grafiků?

„Je nutné sledovat vývoj technologií, společnosti, trendy, módu. Toto studium člověku v mém oboru bere až třicet procent času. Inspirací je mi především fyzický svět, protože jiné obory designu, jako architektura či průmyslový design, jsou ve vývoji mnohem dále než webdesign, který pořádně „funguje“ jen nějakých dvacet let, oproti tisíciletím např. u architektury. Také samozřejmě okukuji zahraniční konkurenci, kde jsou ještě malinko dál než my. To je ale dáno poněkud jinými rozpočty na jednotlivé projekty.“

Pokud se člověk dívá na Vaše dílo, nelze si nevšimnout, že ve své práci preferujete čistý, jednoduchý a hlavně funkční styl - bylo tomu tak vždy, nebo je to výsledek tvůrčího vývoje?

„Bylo to tak vždy. S tím jsem do toho šel. Vadilo mi, že jednoduché věci fungují zbytečně složitě. Chtěla jste zjistit telefon na ředitele firmy, ale před tím jste musela přetrpět animovanou exhibici nějakého grafika. Když „to“ dohrálo a docinkalo, naservírovali vám jako dezert na úvodní stránce historii firmy. Zákazníku trp. Začal jsem proto investorům radit a navrhovat pro ně jiná řešení. Od té doby mi platí za to, abych jim říkal, že jejich nápady nestojí za nic.“ 

Mají Vaši klienti jasnou představu o konečném výsledku, nebo to nechávají na Vás?

Ukázky prací Vlastimila Svobody.

„Většinou komunikuji s týmem lidí, kteří mají o věci jasno. Nezáleží jim na tom, jak bude výsledek vypadat, stačí, když se dosáhne požadovaného cíle. Zda-li se to povede webem zeleným nebo modrým, je klientovi jedno. Někteří zákazníci ale mají nějakou představu a rádi by ji realizovali. Problém je, že ji nedokáží popsat („Víte, pane Svobodo, my přesně nevíme, co chceme, ale bezpečně víme, co nechceme.“) A tady obvykle začínají problémy. Zadavatelé si to často neuvědomují, ale úkolem designera není navrhnout předmět, který každého oslní. To ani nejde. Naší prací je pokud možno co nejméně lidí nas... V takových případech mi musí zákazník věřit, že pro něj chci to nejlepší. Vždyť mě za to platí. Pokud mi věřit nechce, nemůže být mým zákazníkem.“

To se Vám zřejmě často stává, že klient požaduje něco, co se Vám osobně nelíbí. Jak takové situace řešíte?

„Ano, stává se to běžně, je to součást mé práce. Web není dílem jednotlivce pro jednotlivce, takže se musí najít kompromis mezi potřebami obchodu, marketingu, značky, estetiky, zákazníka... Jsou i určité typy zakázek, které bych z vnitřního přesvědčení nekreslil nikdy. Autobazary, herny, politické strany, realitní kanceláře, sexuální tématika a podobná vybraná společnost... Stává se však také, že někdo prosazuje něco, co je proti smyslu funkce, vzhledu, či záměru. V takovém případě jsem neoblomný. Pokud si klient nechce nechat poradit, odkazuji ho na konkurenci. Tímto způsobem jsem se vlastně před lety dostal na volnou nohu.“

Jak k tomu došlo?

„Můj bývalý zaměstnavatel nám jednoho dne zakázal používat v návrzích azurovou barvu, protože „je hnusná a nikdo ji nemá rád.“ Je to stejné, jako byste matematikovi zakázala ve výpočtech používat číslo tři. Pochopil jsem, že pod takovým vedením se pracovat nedá, a protože jsem svou práci chtěl dělat pořádně a úplně jinak, odešel jsem. Nelituji.“

Svou práci děláte očividně rád. Umíte vůbec odpočívat a nenosit si práci domů, nebo se Vám i ve chvílích volna honí hlavou barvy a tvary a s vervou zapisujete momentální nápady na ubrousky v restauraci?

„Jakákoliv tvůrčí práce nezná úřední hodiny. Grafikem či muzikantem jste celý den. Takže ano, vymýšlím ve sprše, mám občas pokreslené ruce, ubrousky, knihy, ale snažím se to udržet v rozumných mezích. Moje rodina bude mít asi jiný názor, ale Jani, opravdu se snažím. Víš, že se to zlepšuje.“

Díváte-li se zpět, je ve Vašem díle něco, na co jste skutečně hrdý - a naopak, něco, co byste změnil, kdyby bylo možné vrátit čas?

„Neměnil bych určitě nic. I když uděláte chybu a musíte za ni zaplatit, je to dobrá škola. A co se týká profesní hrdosti, mám radost, když mi po letech zavolá zákazník a poděkuje mi, že jsem ho před lety odstavil od rozhodování o vzhledu jeho loga nebo webu.

Děkuji za Váš čas a za příjemný rozhovor… 

Vytvářet toto interview bylo pro mě potěšení, neb pan Svoboda je člověk vstřícný, oplývající suchým humorem, přímý a velmi svůj. Bohužel, článek není nafukovací, a ne všechno se na místečko jemu určené vešlo. 

Přidám ještě alespoň rady zkušeného grafika pana Svobody pro všechny, kdo mají co do činění s webem: Máte na internetu nějaké stránky? Je jedno, zda je to stránka firemní nebo blog vaší kočky, rodiny, či váš. Chcete, aby byly lepší? 

1. Myslete na uživatele, ne na sebe. Přemýšlejte, koho to bude zajímat, a co tam bude hledat. A jen to mu nabídněte. Nic jiného.

2. Napište na úvodní stránku velkým písmem jednou větou, co tam uživatel najde. O čem web je. Aby věděl, zda má pokračovat, nebo jít jinam.

3. To nejdůležitější, co na webu máte, nabídněte výrazně hned na začátku.

4. Když chcete něco zvýraznit, nedělejte to větší nebo silnější. Vyhažte balast kolem.

5. Úspěšné weby jsou jednoduché. Vše, co není nezbytné, vymažte.

6. Uživatelé weby nečtou. Oni si je prohlíží. Takže všechny texty zkraťte na polovinu, a až to budete mít, tak to s tím zbytkem udělejte ještě jednou.

7. Když máte na webu funkci či stránku, ať funguje pořádně, nebo ať tam vůbec není.

8. Pamatujte, že udělat to jednoduché je velmi složité.