Patří transsexuálové do pekla?

Transsexualita je vrozená

Transsexuál není nemocný v pravém slova smyslu, i když si to spousta lidí nechce připustit, zvláště pak rodina, které se to dotýká nejvíce. Transsexualita je vrozená inverzní sexuální orientace, a protože je vrozená je naprosto zbytečné usilovat o léčbu medikamenty nebo převýchovu. Představte si sami sebe, jak vás někdo násilím nutí k tomu, abyste přijali opačnou sexuální příslušnost. Myslíte, že je to vůbec možné? Zkuste si představit sami sebe v cizím těle.

Zvětšit

Transsexualita je vrozená

Léčba u transsexuálů sice probíhá, ale jedná se o změnu pohlaví, jelikož transsexuál pociťuje trýznivý a stálý pocit opačné sexuální příslušnosti, než do jaké ho nutí jeho vrozené tělesné vybavení. Z toho důvodu je nespokojený se svým genitálem, touží být vybaven tělesnými znaky opačného pohlaví a zároveň touží po sexuální roli opačného pohlaví. Základem léčby je psychoterapie, na níž navazují další léčebné a případně operativní postupy.

První kroky míří k sexuologovi

Terapie transsexualismu zahrnuje dlouhodobou léčbu, která trvá několik let a obvykle ji řídí sexuolog, psycholog a v neposlední řadě chirurg. Návštěva sexuologa bývá prvním a zásadním krokem léčby. Sexuolog je v České republice ústřední postavou v celém procesu změny pohlaví, jelikož navrhuje další kroky v léčbě, doporučuje vyšetření, píše recepty pro hormonální terapii a doporučení k lékařské komisi.

K návštěvě sexuologa není nutné mít doporučení a transsexuál se nemusí bát přijít tak, jak se běžně prezentuje, tedy jako příslušník pohlaví, ve kterém se cítí dobře.Výběr sexuologa je důležitý, proto vyžaduje čas. Jedinec se svým sexuologem navazuje blízký vztah. Svěřuje se mu, proč k němu vlastně přišel a postupně mu nechává nahlédnout do různých oblastí jeho života.

Od sexuologa k psychologovi

Zvětšit

Hormonální léčba je nezbytná

Návštěvou sexuologa to všechno začíná. Transsexuál se musí obrnit trpělivostí, protože k potvrzení své diagnózy potřebuje dva nezávislé posudky. Kromě sexuologa musí navštívit i dalšího odborníka, kterým je nejčastěji psycholog. U psychologa se jedinec musí opět rozpovídat o svém životě, mimo to podstupuje osobnostní a inteligenční testy, což je naprosto standardní postup nejen v případě transsexualismu. Psycholog hraje klíčovou roli také během psychoterapie, jejíž součástí je tzv. Real Life Experience (Zkušenost reálného života).

Real Life Experience  představuje ve skutečnosti přesně to, po čem transsexuál celý svůj život touží. Postupně začne žít ve všech oblastech svého života v té pohlavní roli, která je mu vlastní. Tento test (fáze) je důležitý z toho důvodu, že si jedinec vyzkouší nanečisto, jak mu život v nové roli vyhovuje a to dříve než podstoupí nevratné zákroky.

Nejvyšší čas na pilulky

Součástí léčby jsou hormony (testosteron, estrogeny a antiandrogeny) – bez nich by to  nešlo, i když jsou i případy, kdy lékař hormonální terapie nedoporučí. V takovém případě se však vždy najde nějaká alternativa. Hormonální léčba má přivodit takové změny, aby sekundární pohlavní znaky připomínaly opačné pohlaví. Hormony je nutné užívat po zbytek celého života a jsou dostupné pouze na recept. Co se týče výsledků hormonální léčby, tak u mužů bývají méně uspokojivé. Odstranění vousů a typicky mužského ochlupení vyžaduje obvykle i elektrodepilaci.

Trnitá cesta na operační sál

Představte si sami sebe v cizím těle

Ke změně tělesného pohlaví prostřednictvím chirurgických zákroků je potřeba získat souhlas lékařské komise. Ke komisi píše doporučení sexuolog, ale je nutné splnit i další podmínky (například mít dvě nezávislá doporučení, 15 měsíců docházet k sexuologovi, 12 měsíců absolvovat hormonální terapii, žít dlouhodobě v příslušné roli, být mimo stav manželství aj.). Jakmile jsou všechny podmínky splněny, jde před komisi sám jedinec, což už je ale spíše formalita. Komise se ho ptá na běžné věci, například odkud pochází apod. Rozhodnutí komise se jedinec dovídá okamžitě.

Jakmile jedinec získá souhlas, může podstoupit vysněný zákrok, který je ovšem trvalý a nevratný. U žen se provádí hysterektomie (odstranění dělohy, obvykle i odnětí vaječníků), mastektomie (odstranění prsních žláz) a faloplastika (vytvoření neopenisu). U mužů se provádí orchiektomie (odstranění varlat) nebo kompletní vaginoplastika (vytvoření neovaginy a ženského zevního genitálu). Možné je i zvětšení prsou, které však není vždy nutné, jelikož po hormonální léčbě prsa často uspokojivě rostou. Po absolvování těchto změn je možno po souhlasu lékařské komise požádat o změnu matričního pohlaví.

Změna jména a začátek nového života

Zvětšit

Odhoďme předsudky

Podle zákona stačí ke změně pohlaví trvalá ztráta reprodukční funkce (hysterektomie, orchiektomie). Přeměna vlastního genitálu není v tomto směru nutná. Po operaci dostane jedinec propouštěcí zprávou, kterou pak zanese svému sexuologovi. Ten mu vydá potvrzení, které je potřeba odnést na příslušnou matriku. Tam jedinec dostane nový rodný list s definitivní variantou nového jména a nové rodné číslo. Před operací je možné vystavit rodný list pouze na neutrální jméno – např. Nikola – a rodné číslo nelze v této fázi změnit. Jakmile jedinec po operaci získá nový rodný list vč. rodného čísla, zažádá si také o nový občanský průkaz a ostatní doklady.

Po úspěšném absolvování operace a posléze odchodu z matriky s novým rodným listem by se dalo transsexuálovi popřát všechno nejlepší do nového života. Možná to je nadsázka, ale člověk, který se rozhodne všechno tohle podstoupit si zaslouží nový život a myslím si, že ho nový život skutečně čeká. Konečně se bude ve svém těle cítit „jako doma“. Pro většinu z nás je to celé možná špatně pochopitelné, což je v pořádku. Jen těžko se můžeme plně ztotožnit s problémy či pocity jiného člověkem. Co bychom však měli udělat, je akceptovat menšiny. Přestaňme se dívat na homosexuály či transsexuály jinak než na „běžnou“ společnost. Jestliže je člověk dobrý, přimějme ho takového, jaký je a zahoďme předsudky.