Jak si vypěstovat návyk na pravidelný pohyb

Doufám, že tento text poslouží k zamyšlení nad tím, jak si vypěstovat návyk na pravidelný pohyb, přičemž si každý zkusí najít svou vlastní cestu. Berte to jako malou sbírku mých zkušeností, které vás mohou inspirovat. 

Vypěstovat návyk si můžeme prakticky na cokoliv. I na pohyb

O důležitosti pravidelného pohybu a jeho pozitivním vlivu na tělo i mysl se asi není třeba nijak rozepisovat. Je to věc všeobecně známá a mnozí z nás už to jistě zažili na vlastní kůži. Hýbeme se, bolesti mizí, horší nálady se zmírňují, lépe se soustředíme, lépe spíme i zažívání nám slouží lépe a tak dále. Ale pokaždé, když se pokusíme začít pravidelně posilovat, běhat, sedat na kolo či elektrokolo nebo alespoň chodit na procházky, vydržíme pár týdnů a šmitec. 

Na některé činnosti se vypěstuje návyk snáze, na jiné hůře. Nebudeme si lhát, vypěstovat si návyk na pravidelný pohyb patří k těm těžším úkolům. Přesto je to dosažitelné pro kohokoli, pokud naslouchá sobě samému. 

Důležitý je správný mindset aneb Srovnejte si to v hlavě

Snad se shodneme na tom, že v životě není tak důležité, jaký problém řešíte, ale jak ho řešíte. Pokud k problému přistupujeme s myšlenkami typu: "To nemohu zvládnout" nebo "Tohle je nemožné," nejspíš tomu tak skutečně bude. Pokud však hlavou zazní: "Udělám to, ale po svém!" měníte tím vlastnímu mozku pravidla hry. A čím častěji ho vytrhnete ze zaběhnutého způsobu přemýšlení, tím dříve vás přestane tak zrazovat od vybočování z vyjetých kolejí. 

Dále je důležité nezačínat s pravidelným pohybem jen proto, že máte pocit, že byste měli. Najděte si více důvodů, sepište si například pozitiva, jaká vám pravidelný pohyb přinese. Stanovte si třeba (realistické) cíle, jichž chcete dosáhnout. Nebo prostě začněte jen tak s tím, že se budete nějak hýbat, ale pravidelně. Hledejte, co vám vyhovuje nejvíc, co vás skutečně uspokojuje a nedostává vás pod tlak.

Pěstujte návyk jako rostlinu 

Mně osobně se osvědčilo začít s pohybem po malých dávkách. Začínal jsem ráno tím, že jsem zlehka rozehřál klouby a svaly prováděním cviků s činkami... bez činek. Zdvihal jsem imaginární činky nad hlavu, dělal jsem bicepsový zdvih, dřepy a ještě jeden dva cviky. Jednoduše mě to bavilo a ze zkušenosti jsem věděl, že když si dám deset minut takového cvičení, rozproudí mi to krev a bude mi lépe. To mě motivovalo. 

Později jsem zařadil i kliky a přitahování na hrazdě. A někdy to třeba zase vynechal, ale soustředil jsem se na to, udělat si z toho ranní zvyk. Když jsem neměl náladu na hrazdu či kliky, klidně jsem si jen skákal na místě přes imaginární švihadlo, dělal nějaký cvik déle nebo něco takového. Důležité pro mě bylo dodržet svých 10 až 15 minut pohybu po ránu. Takové jsem si stanovil minimum. 

Někdy se stalo, že jsem neměl náladu na nic z toho, co jsem dosud dělal. A tak jsem si jen rozehřál kolena a klusal si z místnosti do místnosti a poslouchal u toho hudbu nebo podcast. Po nějaké době už jsem se ráno nehýbal 10 až 15 minut, ale striktně 15 minut. Pak 17, 19... a tak dál. 

Aby bylo jasno, vždy, když jsem se snažil cvičit s jasně daným tréninkovým plánem, přestalo mě to bavit do dvou týdnů. Když jsem se však hýbal jen tak, jak jsem v tu chvíli chtěl, ale dodržel svůj čas, bylo to něčím jiné. Svobodné, nesvazující, uspokojivé. Nyní už je většinou část tréninku pevně daná a neměnná i po delší dobu, ale vždy tam musím mít své "svobodné časové okno", kdy si poklusávám, jezdím na rotopedu, poskakuji, dělám stínový box, blbnu na hrazdě? nebo cokoliv, co mě zrovna napadne. 

Udělejte si z toho hru

Občas jsem si své ranní cvičení ozvláštnil malým sebehecováním. "Tak co, dáš dneska ty dvě tři minuty navíc? Dneska ti to jde a baví tě to, tak proč ne?" říkal jsem si. Když jsem však neměl náladu na překonávání rekordu, jednoduše jsem se držel stanoveného minima a měl díky tomu ze svého snažení dobrý pocit. 

Pokud jsem měl pocit, že potřebuju své "ranní pohybování" pro ten den či pár následujících dní ozvláštnit, našel jsem si na internetu nějaký nový cvik. Ten jsem prováděl i vícekrát po sobě a nahradil jím některé z mých obvyklých cviků. Třeba jsem si i představoval, že právě soutěžím a celý svět se dívá, a pokud tu jednu sérii navíc dám, vyhrál jsem. Klidně se smějte, ale nezavrhujte to. Hrajte si.

Pomoci může i pořízení nějaké sportovní pomůcky, která se vám z nějakého důvodu líbí, přitahuje vás a myslíte si, že vás bude bavit ji používat. Stačí navštívit web nebo nejbližší pobočku Decathlon či jiného prodejce sportovního vybavení a něco vám možná padne do oka. Posilovací guma, hrazda, bradla, fitness činky s pevnou vahou nebo cokoliv jiného.

Netlačte na sebe

Netlačte na sebe, netrapte se výčitkami, jen nepřestávejte hledat způsoby, jak pro sebe učinit pohyb zábavný. Možná je pro vás řešením nějaký kolektivní sport, možná vám více vyhovuje cvičení o samotě, stejně jako mně. Žijeme ve sprintující době plné stresu. To poslední, co potřebujeme, je nakládat si další starosti a stupňovat na sebe tlak. Berte to tak, že vám jde o pohyb samotný.