Líbání nestojí za nic

Líbání je pouze naučené chování

Kde se vzalo to směšné spojování rtů?

Na rozdíl od hmatu, který je jedním ze základních lidských smyslů, líbání není běžná zvyklost, není intuitivní ani vrozené – líbání je naučené. Kde se tedy vzalo to směšné spojování dvou rtů? Kdo nás tu pošetilost naučil? Podle britského zoologa Desmonda Morrise je líbání pozůstatkem zvyku, kdy matky v některých kulturách krmily (a někteří domorodci to dělají dodnes) své děti rozžvýkanou stravou z úst do úst. Neurologové a sexuologové pro změnu tvrdí, že líbání je biologickou pomůckou při výběru protějšku. Podle nich slouží polibek k „očichání“ partnera, na což navazuje další vysvětlení vzniku polibku.

Někteří vědci si myslí, že naši dávní předci se začali líbat úplnou náhodou právě při vzájemném očichávání. V rané historii byl totiž čich pro vzájemné vztahy mnohem důležitější než kterýkoliv jiný smysl. Při vzájemném přejíždění nosem po tváři se dalo (a stále dá) zjistit, jestli si lidé vzájemně voní, respektive jak kompatibilní je imunitní systém s tím druhým.

Líbání je kanibalismus

Zvětšit

Číňani považují líbání za odporné

Sigmund Freud a řada moderních vědců si naopak myslí, že líbání je vrozené. Sigmund spojuje líbání s pozůstatkem sacího reflexu, ostatní vědci razí teorii, že líbání je sice přirozené a vrozené, ale zároveň je závislé na odlišných způsobech chování. Z toho důvodu se přibližně 650 milionů lidí nelíbá. Číňané považují líbání na ústa za odporné – někteří to dokonce přirovnávají ke kanibalismu. V Japonsku v 19. století byl polibek považován za urážlivý. Ve Finsku si na líbání taky nepotrpí. S oblibou si tam dopřávají společné koupele, ale líbání se straní.

Ptáte se, proč si někteří něco tak romantického, jako je líbání, dobrovolně odpírají? Vždyť líbání je projevem důvěry, lásky a bezpečí! Podle výzkumů líbání dokonce snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a naopak zvedá úroveň oxytocinu (hormon lásky, věrnosti a důvěry) v těle. Navíc rty jsou významnou erotogenní zónou. Tak proč se nelíbat? Odpověď jste si mohli přečíst výše – líbání je odporné. Tento názor zastávají nejen Číňani, ale třeba i kmeny z Brazílie.

Zvětšit

Sex není nejvyšší forma intimity

Pouze sex prý nestačí

Aby těch výzkumů nebylo málo, tak psychologové z Oxfordu zjistili, že partneři, kteří se často líbají, jsou mnohem šťastnější než páry, které se nelíbají a mají pouze pohlavní styk. Oxfordský psycholog Rafael Wlodarski zastává názor, že pohlavní styk není nejvyšší forma intimity, tedy alespoň ne vždy. Podle jeho tvrzení můžete mít pravidelně sex, ale přitom nemusíte být ve vztahu šťastní, za což může (mimo jiné) třeba i nedostatek polibků a fyzického kontaktu jako takového.

Kdo se v tom má vyznat? Líbat se nebo nelíbat? Pro někoho je líbání ztráta času, něco nechutného a zcela zbytečného. Jiný si bez líbání nedokáže vztah představit. V případě, že jste s partnerem na stejné vlně, pak vás líbání nemusí trápit. Problém nastává, pokud je jeden z vás „líbací“ a druhý nikoliv. Pokud budete své drahé polovičce odpírat doteky, nebudete se líbat a hladit, byť to od vás  partner(ka) vyžaduje, váš vztah inklinuje dlouhodobě k vážným emocionálním problémům.